Remove these ads. Join the Worldbuilders Guild
Mon 14th Oct 2024 04:32

A vy mi budete vděčná!

by Nora

Musíme se pohnout. Víme to všichni. Jen je to s každým dnem, … s každou hodinou těžší a těžší. Spánek nikdy není dost dlouhý a jídlo dost vydatné. Zabití upíra, které nám mělo vlít do žil nové odhodlání, jen bolestně připomíná, jak dlouhá cesta je před námi. V jakém nebezpečí jsme.
 
Zrovna teď netoužím po ničem jiném než promluvit si s Iljou. Probrat jeho závazek. Naše možnosti. Přemluvit ho… vlastně ani nevím k čemu. Aby zůstal? Aby mi věřil? Aby řekl vše, co ví? Snad se jen snažím napravit ukvapenost, se kterou jsem ho sem přivedla. Možná si s ním chci srovnat vlastní myšlenky. S ním je mluvení lehčí. Přijde mi, že mě jako jeden z mála poslouchá…
 
Rozhovor mi však dopřán není. Sotva začnu, připlete se k nám Emanuel. On a jeho pravda. On a jeho pohled na věc. Kdo ho zval?
 
Samozřejmě, že se pohádáme. Kvůli jeho pohrdání Velesem. Kvůli tomu, jak mi předhazuje, že mě nenechal tam na druhé straně. Očekává vděk? Samozřejmě, že ano! Své hrdinství mi vmetl při první příležitosti. Místo argumentů. Místo toho, aby mi vysvětlil, proč dává větší smysl následovat rusalku v obtažených šatech než promluvit si s Velesem. Místo toho, aby mluvil o tom, jak vést odboj a na co se zaměřit. Místo toho, abychom společně hledali cestu…