Bohové... jen ti nám pomůžou

by Nora

Zdálo se to nemožné, ale bouře ještě sílila. Byla jsem mokrá, promrzlá, při každém pádu do hlubin hrozilo, že se mi žaludek obrátí naruby… Nechtěla jsem to. Nechtěla jsem zvracet a nechtěla jsem tu být. Zahnaná do pasti, bojují o vlastní život. A proč? Abych si něco uvědomila. Znala jsem to. Znala a nenáviděla. Přimáčknutá do kouta, abych řekla, co chtěl slyšet. Abych uznala jeho dominanci. Abych poslouchala. Je tohle jiné? To tedy kurva není.

Dobře, tak slyším píseň… Jenže kdybych ji neslyšela, tak tu nejsem!

Nutím se ke klidu. Nutím se uvažovat. Doufám, že pokud rozklíčuji to nevyřčené poselství, přežiji. Takže co nám tohle všechno ukazuje? Bohové jsou silní. My jsme strašně malí. Nicotní. Ubozí. Magie není určena pro lidi. Používání magie lidi ničí. Stejně jako Merlina. Tak dopadnout nechceme! Píseň je všude kolem nás. Někteří lidé mohou slyšet píseň, ale nejsme to my, kdo ji tvoří.

Křičela bych – vzteky, beznadějí a vlastně i ponížením. Ale to mi nepomůže. Takže… o co tu jde? Máme uznat moc bohů? Nebojovat s ní? Odevzdat se bouři? Uznat jejich sílu?

Lidé zapomínají… ztrácí schopnost slyšet píseň. Ale pokud není magie pro nás, proč se upíři tolik snaží tuhle schopnost v lidech zadusit? Vždyť magie přeci stejně není pro lidi. Je to proto, že lidi může slyšet někdo jiný? Pokud není magie pro nás… můžeme získat její projevy jen skrz bohy? Skrz bohy, kteří nám tu právě ukazují svou sílu? Svoji moc a nadřazenost? Možnosti, které nám mohou dát. Výhody, která nabízí, když budeme takoví, jaké nás chtějí?

Skončí to někdy. Nikdy neustávající proudy vody? Vítr? Vlny? Strach?

Jak dopadli ti, kteří za bohy chodili? Ilja. Navždy nesmrtelný. Svázaný s úkolem, který mu bude na věky věků připomínat o co přišel a čeho se vzdal? Alice? Která má v očích hrůzu? Posel. Nástroj. Za poznání, které je ostatním utajeno, platí sama sebou.

Poslouchám tu melodii a místo splynutí ji nenávidím! Nenávidím to, co znamená.

A všemocní bohové? Tak silní a přeci nedokázali porazit upíry! Dost silní, aby rozhoupali oceán ale ne dost na to, aby zabránili Loterii. Kdo tu koho vlastně potřebuje? A kdo chce komu co dokázat?

A najednou je bouře pryč. Stojím a mžourám na obrys Falmouthu. Příslib možné pomoci. Sůl do rány. A přeci dám celé téhle zkušenosti ještě jednu šanci „Francesco, co jsi dělala tam na přídi?“ Poslední možnost. Poslední šance slyšet, že bytost Fae v té bouři proti bohům nebojovala – že naslouchala písni a odevzdávala se ji. Že má tohle všechno větší smysl a hlubší propojení. Že nejsme my a oni.

Jenže odpověď je zklamání nebo spíš potvrzení toho, co už sama vím: Buď to celé zvládnu bez bohů nebo vůbec!

Continue reading...

The Journal Entry’s title

Bohové... jen ti nám pomůžou

Milý deníčku

To, kým by se mohla stát…

S a S - počty

Frederick - pohádka

Frederick - dopis 1

Frederick - dopis 2

Ilja - dopis

Emanuel - dopis

Kulatý stůl Krále Artuše 2 Report

Legenda žije Report

Ty krátké okamžiky...

Královnin park a útěk

Tu hodinu už nedám nikomu

Hra skončila

Ticho...

Udeř tam, kam se kavka nedívá

Plány - ty budoucí a ty pro dnešní den

Věci, které potřebujeme...

Mlha v hlavě i ve městě...

Někdy je nejtěžší velet vlastním myšlenkám...

Řekni, že je to vtip

Nové výzvy, panika a děs

Co z toho se vlastně stalo?

Tenká hranice

Tak koho?

Ztracení v tom, kým jsme...

Bolest minulosti a přítomnosti

Střepy

Hledání cesty

Příliš unavená na myšlení

Skuteční lidé na neskutečné misi

A vy mi budete vděčná!

Věci, na které si nikdy nezvyknu

Pravda

Čas skončit

A král Artuš jim ukáže cestu

Sama. Sama?

Bezcitná

Za 120 let budeme mrtví… pokud ne dřív

V co věříme a co věří v nás...

Zvyk je železná košile, její tíha uklidňuje

Večer upřímnosti

Bohové... jen ti nám pomůžou

Continue reading...

Find your way!

Resources

WHO WE ARE

LEGAL

Get the news

Listen to our Podcast

Our Allies