Věci, které potřebujeme...

by Nora

Pročítala jsem ty hloupé dopisy, plné hloupých myšlenek někoho, kdo si snad vůbec není vědom rizika! Kdo se rozhodl a teď úplně ignoruje, co mu říkám.

Pročítala jsem ty hloupé dopisy a měla jsem vztek. Měla jsem vztek, protože bylo tak těžké najít důvod proč pít.

Takže jsem pila na truc.

A svět se začal houpat. Najednou mi bylo dobře. Alespoň na chvíli jsme se cítila svobodná. Problémy byly pryč.

Stejně jsem však měla vztek. Takže jsem napsala dopis. Ostrý dopis, ve kterém bylo vše! Vše důležité. Dopis, který si tedy určitě za rámeček nedá. Tak jsem to cítila. Tohle jsem si myslela…

Pak jsem na vratkých nohou přesunula do postele. Nebylo to moudré… ale nejspíš jsem to udělat potřebovala.

Někdy uprostřed noci Nora vstala. Nohy se motaly a pohyby ztratily ladnost. Zkusila zavolat Francescu. Jenže sova neodpovídala. Bylo to… k uzoufání deprimující.

Posadila se ke stolu – u plánu našla poznámku Emanuela. Ušklíbla se. Takhle se zpravidla netvářila. Vlastně se takhle nikdy netvářila. Ustřihla poznámku a hodila ji do koše. „Tak takhle tedy ne.“

Potřeba přivolat Francescu byla stále neodbytnější. Rozhodla se tedy oslovit jinou sovu a požádat ji, aby najádu našla a přivedla.
„Musím s ní mluvit.
Chci se jí omluvit.
Potřebuji ji vidět.
Vyřídíš ji to, prosím?“
Žadonila.

Continue reading...

The Journal Entry’s title

Bohové... jen ti nám pomůžou

Milý deníčku

To, kým by se mohla stát…

S a S - počty

Frederick - pohádka

Frederick - dopis 1

Frederick - dopis 2

Ilja - dopis

Emanuel - dopis

Kulatý stůl Krále Artuše 2 Report

Legenda žije Report

Ty krátké okamžiky...

Královnin park a útěk

Tu hodinu už nedám nikomu

Hra skončila

Ticho...

Udeř tam, kam se kavka nedívá

Plány - ty budoucí a ty pro dnešní den

Věci, které potřebujeme...

Mlha v hlavě i ve městě...

Někdy je nejtěžší velet vlastním myšlenkám...

Řekni, že je to vtip

Nové výzvy, panika a děs

Co z toho se vlastně stalo?

Tenká hranice

Tak koho?

Ztracení v tom, kým jsme...

Bolest minulosti a přítomnosti

Střepy

Hledání cesty

Příliš unavená na myšlení

Skuteční lidé na neskutečné misi

A vy mi budete vděčná!

Věci, na které si nikdy nezvyknu

Pravda

Čas skončit

A král Artuš jim ukáže cestu

Sama. Sama?

Bezcitná

Za 120 let budeme mrtví… pokud ne dřív

V co věříme a co věří v nás...

Zvyk je železná košile, její tíha uklidňuje

Večer upřímnosti

Věci, které potřebujeme...

Continue reading...

Find your way!

Resources

WHO WE ARE

LEGAL

Get the news

Listen to our Podcast

Our Allies