Bez Nory neodejdu!

https://www.youtube.com/watch?v=GGfN_-87e8c&ab_channel=Release-Topic
 
Měl v tom zmatek, tři dívčí bytosti je nechaly odpočívat a stále je lákaly do své jeskyňky.
Snažil se být zdvořilý a odmítal decentně. Po pravdě tu nikomu moc nevěřil.
Jen Noře.
 
Ještě zkusili zajít na pár míst.
U velké přírodní brány/oblouku zkusili pomocí meče vyrýt cestu domů, jako, když Nora udělala cestu skrze kámen od Satyra.
To nevyšlo, tak zkusili přivolat sovu.
Také nic, ale ucítili nějaký náznak svěžího vzduchu, jako by zimního.
Tady bylo všude krásně teplo, ale ten vzduch, jako by pocházel odjinud.
 
Zkusil si to představit, zkoušel používat mysl k tvoření a otvírání cest.
Cesty nacházeli rychleji, ale tady v mysli viděl tůňku v potůčku.
 
Zkusili jít k vodám, které znali.
Rybníček s vodníkem, který něco mlel o strachu a ty tři dívky rozhodně měl za docela, hmmm, ne kamarádské?
 
Nic tu nesedělo a každý, jako by jen chtěl z nich něco pro sebe.
Cestovali rychleji, ale byl unavený a měl strach o Noru.
Připadala mu taková napůl přítomná.
 
Byla velice klidná a on byl tak roztěkaný.
 
U potůčku zkusili magii s krví.
Tam kapka zmizela a vsákla se do země.
 
Další pokus a Nora obětovala další krev.
Moc riskuje, začínal se o ni skutečně bát.
 
Tentokrát to zafungovalo. Meč! Meč je měl vést domů a ven!
Jenže ukazoval mimo stezku do lesa.
Jestli ze stezky sejdou, pak se nevrátí a neuvidí je.
 
Byl to risk a teď nebylo asi jiné možnosti.
Společně vykročili a meč je vedl lesem.
Vedl je k tůni, která vypadala, jako průchod.
 
Nádech a krok do vody.
Emanuel se začal propadat do zářící vody, ve které viděl stodolu.
Cítil, jak visí ve vzduchu.
Jenže Nora se nepropadala a zůstávala na místě.
 
Emanuel jí visel na paži a strhával ji k hladině, kterou nemohla propadnout.
Snažila se mu vykroutit a to ho děsilo ještě více.
Emanuela popadla panika.
Čirá hrůza a panika!
 
Ne! NE! NEEEEE!!!!! Ona tu nesmí zůstat, nepustí jí!
Ne, bez ní neodejde! NE! NE!
 
Cítil se, jako by tonul v beznaději.
Nemohla projít.
Nebo, nechtěla?
 
Už nevěděl, jestli se pustil, nebo vyklouzl.
Vypadl na záda v zimní stodole.
Vedle byla Franceska pomalovaná modrou hlinkou a svítící pramence vody jí zakrývaly nahé krásné tělo.
"Nora, zůstala tam, musím za ní! Musím jí dostat zpět!" opakoval kapitán.
"Zavolej jí! Udělej rituál přivolání. Já budu držet portál." Odpovídala Franceska
Emanuel nevěděl jak a doptával se.
Bylo mu sděleno, že to je magie a svět Fae a na to bude potřebovat krev.
To se mu nelíbilo. Jenže, neměl na výběr. Podle Francesky b měla stačit koza.
Rychle, jako vítr se Emanuel vydal hledat domácí zvíře.
Našel ho a vylákal do stodoly, kde chuděrce poděkoval za její oběť a podřízl ji.
Z krve kreslil obrazec kolem Nory, který předtím viděl na svitku.
 
Krev se sama, jako živá vlévala do čar a vybarvovala obrazec.
Následně sáhla do portálu tvořeného zářící vodou a rudý pramen, jako by sáhl pro Noru.
 
Ani nevěděl jak a bylo po všem.
 
Nora byla zpět a držel ji pevně v náruči.
Ani to nevěděl a plakal.
Plakal štěstím a nevěděl, že pláče.
Měl v rukou malou vyčerpanou slečnu a byl štěstím bez sebe.
Usnula, položil ji. Lehce, opatrně, jako by byla z mlhy a měla se rozplynout.
 
Postavil se, otočil se na Francesku.
"Děkuji" odvětil najádě, usmál a udělal dva kroky.
Dva kroky a padl vyčerpáním, když na něho za celé ty dny dopadlo vyčerpání, úleva a...
a...
Usnul v pulce třetího kroku a spadl na zem.
 
"Ty jsi můj Emanueli!" Volala na něj ONA.
"TOHLE JÍ NEDARUJI!" zněl JEJÍ hlas, ale on ho už neslyšel.
Usnul asi nejtvrdším spánkem, kterým, kdy spal.