Kouzelný svět FAE

https://www.youtube.com/watch?v=YdUmsZ8H1oI&list=RDVg13K4HhvbA&index=11&ab_channel=RachelHardy
 
Nalezl jsem ji a šli společně po stezkách. Co našli? Ilju odvedl podivný tříoký jelen - byl to jelen? - za Velesem.
Pěkně krůček po krůčku. Emanuel se rozpomínal na jednotlivá místa. Byl zprvu velice nadšený a pak to přišlo.
Zradila ho paměť. Na sto procent věděl, že šel správně, ale poslední krok! Ten poslední krom zapomenul.
 
Byl uspěchaný? Byl unavený? Byl nesoustředěný?
 
Svět Fae byl kouzelný, lákalo ho poznávat nové taje a rozměry, ale teď chtěl dostat jen Noru pryč. No a asi i sebe.
 
Po dlouhých letech pocítil Emanuel strach. Věděl to zcela jistě.
Dlouho necítil ten ZOUFALÝ STRACH!
 
Barvy, vůně, kouzlo FAE se vše upozadil a zcela jistě ho začal ovládat strach. Ne o něj, ale o to, že nedostane Noru zpět.
 
Chce ji zachránit, hledá, pátrá, sleduje, zoufale se chopí každé drobnosti co si pamatuje, až se z toho stane klubko zmatenosti.
Věděl, že záchytný bod je kámen se dvěma houbami, ale dál si nedovedl vybavit nic. Vše se mu vypařil oz paměti.
 
Věděl jedno, že za Velesem prostě nechce. Tohle byla hra někoho většího a přišlo mu, že vidí, až moc náhod vedoucích k této bytosti.
Bytostně odmítal jít za ním, jen to pomyšlení mu kroutilo střeva v břiše. Nevěděl proč, nebál se ho, ale dělalo se mu kdoví proč špatně.
 
Nedovedl si vychutnat tu nádheru okolo. Ty barvy! Motýly, světla, vůně. Tančící děvčata jim nabízejí pohoštění. Vodu, nektar - jak to asi funguje na lidi? - odpočinek, tanec.
Měl strach, strach, že Noru nezachrání. Děsilo ho to! Cítil, že jeho mysl je skutečně omezená a vyčerpaná. Nora, je tu Nora, nesměl se vzdát. Nesměl!
 
Jenže mu docházejí nápady, už sotva chodí. Už nemůže. Nemůže.
Modrý mech a růžový břečťan. Dvě místa, která navštěvoval nejraději.
 
Bál se to přiznat, al e věděl to. Potřebuje pomoc.
Chtěl být gentleman, chtěl být silný a pomáhat jiným.
 
Chtěl jí zachránit, strašně moc pro ni chtěl být hrdinou a ukázat jí, že je dobrý.
Je tu? Je u ohně? Našel by tu odpovědi na otázky? Jsou zde bytosti, které by mu jistě daly spoustu odpovědí.
Chtěl poznávat a zároveň rychle pryč.
 
Zažil spoustu věcí, situací, viděl smrt i násilí. Nyní se cítil poprvé zoufale, že nedovede pomoci zachránit někoho...
...někoho ...někoho tak...
...
 
V záblescích minulosti spatřil něco co bylo v mlze.
Ne...
...nebylo to poprvé, kdy se tak cítil. Vzpomenul si, kdy takový pocit měl.
Jeho sestra. Ten zoufalý pocit měl, když chtěl zachránit jí.
 
"ANO! Mě si měl zachránit!" její hlas zněl v lhavě jako ozvěna a drtil ho na kousky.
"JÁ TĚ MILOVALA. MĚ NA TOBĚ ZÁLEŽÍ!" pokračovala.
"TEHDY JSI SEM PRO MĚ NEŠEL A PRO NI JDEŠ! CO PRO TEBE UDĚLALA A JÁ NE?!" pokračovala ONA.
Trhalo ho to. Nepamatoval i, co se tehdy stalo, byl zmatený. Unavený a sobecky neviděl dál, než za své oči.
 
Emanuel viděl, ale nebyl schopen se pomalu rozhodovat. Byl odhodlán se nevzdat a nejít za Velesem.
Byl odhodlán Noru zachránit stůj co stůj. Ne, ne stůj co stůj.
Věděl, že některé ceny prostě není ochoten zaplatit a raději zemře.
 
Chtěl být gentleman, chtěl být hrdina, chtěl být dobrý člověk.
"O CO SE TU SNAŽÍŠ? BUDEŠ SE MNOU, SPOLU BUDEME SILNÍ EMANUELI!" ONA běsnila.
Co to do ní vjelo? Emanuel se cítil bezmocně a na konci sil, ale i tak byl odhodlaný se do vyčerpání motat a nevzdat.
Nikdy nepřestane doufat!
Jeho tvrdohlavost byla slabina i síla zároveň.
 
NIKDY! NIKDY NEPŘESTANU DOUFAT!
 
ZACHRÁNÍM JÍ, zachráním, protože...
...protože...
...protože...
..................