Nejasné jasnosti

https://www.youtube.com/watch?v=ntzpXrr27Ww&ab_channel=Eihwar
 
V hlavě se uchytilo semínko myšlenky, která nešla vykořenit. Vše bylo tak lákavě krásné a nešlo tomu odolat.
Neutrální postoj Alevany byltak zvláštní. Cítil se, jako můra, která vidí světlo.
Za zády byla Nora, od ní cítil napětí a ukrytou nelibost. Pamatoval si ten výraz její tváře.
Věděl, že ho odsuzuje a má ho za hlupáka. Jenže on byl takový a měl své ideály.
 
Rodina, mohl mít rodinu...
"Ty u máš rodinu! Já jsem tvá sestra!" bly zpět.
 
Jestli byl Avalon lapen v mlhách u křižovatky, pak jeho mysl zapadla do podobné mlhy.
Rázem nebyl schopen jasně uvažovat a jediné co potřeboval byl čas na zpracování informací.
Věděl jistě jen jednu věc, poznal další bytosti a hráče hry v boji proti upírům.
 
Uvěznění Ježíše Krista je něco co se dá pro lidstvo řešit a rozhodně máme možnosti s tím pracovat.
Copak má ještě Merlin v rukávech za esa? Ten člověk hraje dlouhý čas hru o které teprve zjišťujeme, že existuje a jaká je.
Další díly do skládačky se formují, ale potrvá, než zapadnou.
 
Rodina! Slovo, které rezonuje prostorem a je tak hmatatelné.
Noru měl rád, ale ona jeho má jen za hlupáka.
 
Ne, nebude jí nic dokazovat. Ona sama musí chtít. Každý má své důvody věřit, nevěřit, žít nebo nežít.
Bude muset zpracovat co slyšel, viděl. Teď měl mlhu před očima.
 
Budou msuet jít, jít do míst, kde na ně číhá smrt.
Začínal se obávat toho, že je zavedl do nebezpečné situace a jestli to stálo za to.
Pochyboval? Možná, ale ty odpovědi stály za to. Cítil, že pro další práci potřeboval odpovědi na otázky, hlavně ohledně situace kolem upírů.
 
Poprvé dostali konkrétnější odpovědi z vyšších kruhů FAE.
Teď se dostat na Avalon. Tohle bude stát více, sil než čekal.
Pomalu mu docházelo, že Nora je vyčerpanější, než říká. Její postoj mu připadal napjatý a mdlý.
Myšlenky měl sice v mlze, ale instinkty v tento momen sílí.
 
Bude muset odnést Blanche, tohle bude těžší, jak cesta sem.
Začínal se obviňovat, že cestou sem ohrozil všechny dámy kolem sebe.
To co by pravý rytíř nikdy neudělal.
Nora ho žádala, aby je odnesl a defakto ji tam nechal.
 
"Co s tím budeš dělat?" přidával se známý hlas.
Odpověď znal. "Dostanu je odtud."
V ten moment mu Nora vtiskla dopisy.
Bylo to, jako by se loučila. Políček svědomí udeřil Emanuela tak silně, že mu rázem změkly všechny údy a málem se rozplakal.
O zlomek času později se ozvalo zatvrzelé já: "Kdo se nevzdá, ten zvítězí. Dostaneš je ven Emanueli! Ty to dokážeš!"
 
Pak šlo vše ráz na rád a svět se opět ponořil do rozmazané mlhy. Jeho mysl plavala v medu.
Ochromení z množství emocí a informací bylo obrovské.
 
Alevana je poprosila, aby zavřeli oči a začalo to. Měl na zádech Blanche, Franceska a Nora jsou napjaté.
 
Úder srdce... Křik... Cítil krev...
Další úder srdce... Vzduch, jako by se téměř nepohyboval, chladil a pomalu tekl, když hladil po tváři... Krok...
Třetí úder... Kroků přibývá, opouští kruh a sníh studí...
Čtvrtý úder srdce... Oheň v srdci šíří sílu a páru stroje jeho tělem, obrovské zrychlení ho žene zasněženou cestou mezi stromy...
Pátý úder srdce... Stáli na kraji otevřeného prostoru, z domku stoupal kouř a byl klid. Krok...
Šestý úder srdce... Louka byla pryč... Nora byla pryč... Ghúl byl v okně zámečku... Panika přišla... Na zádech spící najáda...
Sedmý úder srdce... "Ne! To já jsem tvá sestra!" ozval se hlas...
 
... šepot "Ne!"... "Noro!"...
 
Ta slova byla jako pírko ve větru. Nedala se vyřknout nahlas. Sotva přišla na rty, tak se rozplynula, jako sněhová vločka na jazyku a ...
 
...další úder srdce,čas se nekonečně natahuje a svět rozmazává...
 
"Emanueli..."
 
"Artuši!..."
 
"Tys rytířem!"
 
...