Konec roku

https://www.youtube.com/watch?v=NknjE2SBPxw&ab_channel=Savathor
 
Za chladného večera a po několika rozhovorech se šlapalo tělo Emanuela Ernesta směrem k městu Ely, kde doufali v přenocování a získání dalších sil pro cestu.
Bylo nad čím přemýšlet. Konec roku se blížil, a ač to byl den, jako "každý jiný", tak přesto byl účinek změny data patrný na mysli lidí. Šlo o pomyslný přelom.
Události posledních dní byly skutečně přelomové a za poslední měsíc se událo několik skutečně zvratových věcí.
 
Vyčerpání dodávalo ponurost myšlenkám a východiska se hledala těžko. Soustředit se nebylo jednoduché a bylo třeba si pár věcí přiznat i odpustit.
 
Neskutečná odvaha a síla lidí, kteří doprovázeli Emanuela mu dodávala naději a touhu pro ně bojovat.
Vedle nich se cítil skutečně užitečný a tak nějak tam, kde má být.
 
Myšlenky mu běžely s každým krokem, který udělal. Pomáhalo mu to nemyslet na nudné šourání.
Dopřál si ten čas sám pro sebe. Poslední zážitky ho nutily hloubat nad tím, kdo je a co chce.
 
Sdílel se slečnou Norou to, že Odboj a jejich akce musí mít nějaký cíl a ne jen bezduše brouzdat.
V provedení se mohli rozcházet, ale výsledek chtěli poměrně stejný. Jen si připadal omezený při pohledu na spoustu věcí.
Čím více zjišťoval, tím méně mu připadalo, že ví.
 
"Opravdu ti na ní tak záleží?" Ozvala se ONA. "Nesnáší tě! Zachránil jsi jí život! Jí a mě ne!" pokračovala.
Tohle láteření od sebe odrážel, ale ta hořká pachuť slov tam byla.
 
Postupně se blížili k Ely a vytouženému odpočinku. Doufal, že vše půjde dobře a lidé si odpočnou.
V Ely našli velký hostinec a v poslední večer tohoto roku jim přála štěstěna.
V momentě příchodu ztichl celý hostinec, ale hovor se rychle a bujaře rozjel do původního proudu.
 
Tohle byla šance! Energie, která dodala povzbuzení z pouhého tepla, tak dopřála i mysli.
Dnes večer se budou lidé radovat a bude možné udělat to co udělal Ilja v hostinci přístavního města!
Jídlo, pití, hudba, tanec. Ta spousta krásných vjemů, které mu umožnily cítit se zase lehčeji a lidštěji.
 
Francesca byla snad poprvé, co ji kdy viděl zahnaná do kouta nápadníky a ke všemu oblečená, jak úsměvné.
SG týmy tančily, Nora četla noviny, John začal své sázky. Dnešní večer si odpočinou.
 
Zvuk houslí a zpěvu se linul tavernou a chtělo se mu tančit. Tančil.
Chtělo se mu zpívat. Zpíval.
Nechtěl se trápit. Netrápil se.
 
Přesto to nějak nefungovalo. Slečna Nora se nebavila a to ho mrzelo. Připadalo mu, že je na ni hrubý, i když nechce.
Nakonec Nora odešla a s ní i jaká si brzda večírku. Ilja ho na to upozornil. Mrzelo ho to, ale jen chvilku, jelikož se nechtěl trápit tím, co neovlivní.
Zábava začala gradovat, až o půlnoci nastala ta posvátná chvilka. Bouchalo se šampaňské a venku ohňostroje.
Pak se vrátil k zábavě dovnitř. Cítil tu atmosféru magie a všechna se válela ve vzduchu. Jen se pro ni natáhnout.
Než tak učinil, tak to udělala najáda a on se probudil druhý den ráno na podlaze nebo v posteli?
Měl pocit, že nadvakrát. Navíc byl oděn jen v kabátě. Večírek byl vydatnější, než čekal. Všude byli lidé a většina, pokud vůbec, oblečená do cizích věcí.
Tady se děla spousta věcí, ale jediné co měl, tak byl pocit, že to bylo příjemné.
 
Dole seděla u jednoho stolu Nora a Ilja. On se vydal za Franceskou.
Její nahé křivky zakrýval jen decentně kabát. Věřil, že to bylo jen díky intervenci hostinského, jinak by mohl vidět celou krásu najády.
Byl s ní rád, připadal si, že může být sám sebou a nehraje s ním žádnou hru. Byla zvláštní a dobrou přítelkyní, která ho překvapovala svou upřímností.
Čím více spolu trávili času, tím více mu připadala, jako někdo, kdo mu je učitelem.
Byl vděčný za to, že dává svému okolí takovou radost, nevázanost a i skrze nechtěnou pozornost, svobodu a povzbuzení.
Muselo pro ni být těžké zažívat zimu a dle všeho poprvé v těle najády. Bylo mu najády líto a zároveň měl radost, že si také užije trochu té radosti ze života, který jí aktuálně zbýval.
Čas utíkal a dne ráno na něho opět dopadla realita z toho, že všechny najády mohou ztratit.
Nevnímal je jen, jako sexuální objekty, ale skutečně, jako další bytosti.
 
Celý svět FAE, běsů a hlasu Matky ho okouzlil, jako ho kdysi okouzlila technika. Toužil po každé vědomosti a zážitku spojeném s magií.
Technologie a magie. Dva tak odlišné světy ho naplňovaly. Kdyby ho nezatkly, patrně by se nikdy o ničem takovém nedozvěděl.
Unavený hostinský mu dopřál čaj i snídani a hosté se pomalu začali probouzet.
Nastala chvíle si vyměnit oblečení, nabrat sil a rychle vypadnout do Manchesteru, než se rozjede razie.
 
Na nádraží se ovšem již hlídka rozestavěla a policie měla kontrolu nad dráhou. To se dal očekat.
Zkusili tedy podplatit místního pobudu z nálevny, aby udělal rozruch.
To se podařilo a za Guineu to ten parchant skutečně udělal, ale s tím, že nás i napráskal a celý plán šel do KYTEK.
 
Kouzlo mělo spočívat v tom, že se stane rozruch, polovina lidí pronikne s Norou a Iljou do vlaku s nakoupenými lístky nepozorovaně a druhá část s Emanuelem, Johnem a Francescou pojede později.
Jenže ouvej, byli zrazeni. Nora a další nebyli naštěstí z vlaku vyvedeni ven a odjeli za zvuku píšťaly a rozjíždějící se lokomotivy do bílého dne.
 
Pak nastal hon na práskače, ale místní se v uličkách vyznal lépe a pronásledovatelům se ztratil. Emanuel se musel smířit s tím, že bídáka nestihne dnešní den trest, pokud někdy.
Pozdě mu došlo, že se roztáhli a nejsou společně s ostatními. Srdce bušilo, adrenalin proudil krví a museli se někde schovat.
 
Začali sbírat své druhy a co bylo nemilé, tak se jim ztratila Francesca. Sakra! To není dobré! Zrovna teď, co si to myslel?
Začali hledat a naštěstí Francescu našli, ale kde, to bylo překvapivé. V květinářství. Jestli byl způsob, jak dnes upoutat pozornost, tak rozhodně věnečkem upleteným z tulipánů.
Docela drahý špás si najáda vybrala a pokud viděl Emanuel správně, tak Francesca neměla boty.
 
Hmmm, to bude drahý špás. Rychle vše zaplatit a vymanit se z dosahu květináře. John měl správný poznatek a tak se zašili na chvilku do jednoho okolního podniku.
Akce se rozjížděla a začala po nich být sháňka. Emanuel kalkuloval, co by armáda a policie dělala. Respektive, co by dělal, kdyby on byl oním policistou nebo nedej osude Robert Young.
Spořádaný Robert, který by tak rád měl jeho hlavu. Emanuel věděl jedno, jeho starý známý mu ještě nedá odpočinout a v budoucnu mu jistě zatopí.
Jestli byl někdo schopný a ne idiot, tak tento věčný konkurent.
 
Jestli po nich jdou, tak by mohl být Manchester prozrazen, jelikož si pokladní při výslechu jistě vzpomene, komu dnes prodával lístky, kolik a kam to bylo. Musel varovat ostatní ve vlaku.
Chopil se papíru a začal psát. Věděl, že čas běží a po zádech mu stékal pot. Ne z vedra, ale obav a přátele ve vlaku a poté mu došlo, že i o lidi zde.
 
Proto napsal varování slečně Noře:
"Milá slečno, omlouvám se, ale onen nezbedník nás vyzradil a předpokládáme, že cílová zastávka naší cesty také padá. Udělejme tedy změnu a sejdeme se v Žádnéšunce."
Doufal, že v případě vyzrazení bude název dostatečně nenápadný a vzhledem k rozhovoru, kde o názvu města padl vtip, doufal, že bude vše pochopeno.
 
Jenže tu teď trčí oni a všude je budou nahánět. Bylo na čase udělat ještě další rozruch jinde. Dostal nápad a doufal, že nebude stát žádné životy.
Krok tak riskantní a přesto pokud vyjde, tak odpálí další běh událostí, jak velkých nevěděl, ale pokud po nich jdou tak moc, tak by to mohla být silná ráda.
Emanuel se rozhodl hrát hru s následkem, u které netušil sílu efektu.
 
Napíše dopis od odbojáře do novin!
John byl dost nervózní a Emanuel rychle psal řádky, dokud nebyl hotov.
Rychle přelétl co napsal, zadoufal, že to bude dobré, zavolal sovu a poslal několik dopisů s tímto zněním:
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Konec roku přináší vždy zajímavé věci a bývá klidný. V ruce držíte svědectví událostí, které měly být utajeny, překrouceny nebo úplně zamlčeny. Událostí, které staly životy celé řady z vás. Životy lidí, kteří nechtěli nic víc než žít své životy v klidu a míru.
 
Důležité je, jedno. ODBOJ není mrtvý, ale žije. Systém sám dává občanům informace velice upravené, pozměněné.
 
Jsem členem ODBOJE a je zde touha popřít náš boj za svobodu od nadvlády těch, kteří se snaží umlčet hlasy, které žijí. Samotný systém vlády mě vehnal do náruče této organizace a nelituji toho, ba naopak. Poznal jsem svobodu, přátelství i to, že bez ztráty organizace můžeme žít beze strachu a lží. Lží těch, kteří potlačují věci, na které chtějí, abychom zapomněli. Na dalších řádcích jsou sepsány věci, které jsou jinak. Systém se přeci neplete a musí vypadat stabilně a jistě. Fakta jsou ovšem jiná.
 
Credden Cross – vesnice, kterou napadl upíří ghůl a musela zaplatit za svou znalost tím, že byla vypálena do základů – údajně díky nemoci, která tam měla být. Nebyla. Byl to tvor, kterého stvořili upíři a vraždil místní obyvatele. Stopy byly následně veřejně vymazány.
 
Loterie - jedná se o podvod. Lidé s talentem, kterého se upíři bojí jsou zapsáni do tohoto dokumentu a prohlášeni za vylosované. Je to řízený podvod na ovládání lidí.
 
Kulatý stůl z Winchestru – tento stůl byl přemístěn, na místo, kde je symbolem boje krále Artuše za svobodu a nás všechny. Byl během dne skutečně odnesen ptactvem a meč je v Artušových rukou.
 
Zmizení lodi HMS Black Prince – tuto bitevní loď již nikdo ve válečných přístavech nikdy nespatří. Pokud ano, tak jen jako nástroj v rukou kohokoliv jiného, než je námořnictvo jeho veličenstva. Stateční obránci této lodě byli přemoženi, ale bránili se se ctí. Její zmizení a následné probuzení Home Fleet je opět práce Odboje, který již údajně nenexistuej.
 
Bitva v Chathamské zátoce – spousta našich druhů byla ze zátoky osvobozena právě HMS Black Prince a s Odbojem na palubě. Bohužel, jsme byli nuceni se bránit a řadová bitevní loď i fregata se se silou tohoto ocelového plavidla nemohla měřit. Čest památce námořníků, kteří údajně zahynuli při nehodě. Byla to regulérní bitva a tito námořníci padli v boji při plnění rozkazů.
 
Lovec královské tajné služby - Most u Attleborough – agentura Královské tajné služby přišla o svého Lovce, který chtěl pobít Odbojáře. Nebyl to první upír, který padl rukou odboje, nýbrž třetí.
PODEPSÁN král Artuš
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
Vše mohlo být dosti dvousečné, ale také to mohl být kopanec. Kopanec, který buď odvrátí pozornost nebo jí přivede a bude jí spoustu.
Tušení, že to bude divočejší, než by si myslel měl, ale což.
Pokud se má něco měnit, tak se musí změnit i nálada společnosti.
 
John byl podle všeho také nervózní a čekal jen, až Emanuel dopíše a pošle dopisy na patřičná místa.
Emanuel poslal sovu s tím, že chce poslat dopisy se svědeckými výpověďmi o událostech a věřil, že se dostanou na veřejnost.
 
Ježe teď byl čas se dekovat. Dekovat a zmizet, než je policie v Ely najde. Lístky byly platné a zaplacené.
Takže zbyla další možnost. Sednout do vlaku jinde! Jenže to budou muset kvapně šlapat pěšky.
 
Za městem ovšem čekala vánice a rychlý pochod. Další pochod o život a svobodu.
 
"Takhle se necháš honit? Měl by ses jim postavit! Ty jsi přeci rytíř!" ONA! Pocit jednoduchosti řešení byl citelně na jazyku. Něco, co by se dalo řešit teď a tady. Proč ale? Co po něm chtěla?
Emanuel měl plán. Obhlédnout Druidí chrám a zkusit zjistit, co nebo spíše kdo se tam nalézá. Věděl, že Veles s nimi chce mluvit, jen nechtěl hrát podle jeho pravidel.
Emanuel netoužil získávat od těchto mocných bytostí za úplatu nějakou službu. To ony k nim promlouvaly.
Co chtěl, bylo poznat je a co po nich chtějí. Napojit se na tento starý svět je nebezpečné a Ilja oho byl důkazem. Důkazem toho, co nechtěl.
Bojara mu bylo líto a začínal s ním mít soucit a měl ho i rád. Přestával mu být cizí, ale měl pocit, že pracuje pro svého "zaměstnavatele" a zároveň ne.
 
Rytíř, rytířem byl i král Artuš. Motivace z pohádek, která ulpěla na Emanuelově duši s tím, že je na ní více pravdy, než by se mohlo zdát, ale určitě jinak, než si myslel.
 
Vzhůru tedy do vánice s touto prazvláštní skupinkou družiníků!
Vzhůru k cílům blaženým a cnostným!
Vzhůru ke svobodě od upíří nadvlády!
Vzhůru za sny a hlasem Matky!
Vzhůru pro dobrotu lidem!
 
Někde vzadu si poznamenala i ONA:
Vzhůru na tvým utrpením ty blázne jeden.
 
Chcete-li něco změnit, tak pro to musíte něco udělat.
Tak Emanuel činil, jak věřil, že by činil i jeho idol král Artuš.