Zapomenuté narozeniny a zamrznutí v Manchesteru

https://www.youtube.com/watch?v=ke9z4AwOnMs&t=2571s&ab_channel=ZenSonia
 
Emanuel se cítil zamrznutý v čase. Setkání s macechou, město bylo jiné, než si pamatoval a to čekání na vyřízení věcí do bank bylo ubíjející.
Toužil se hnout z místa, ale nebylo kam. Museli vyčkat.
V hlavě měl milion a jednu otázku. Nechtěl ztratit hybnost a obzvláště ne v tento moment.
 
Hlavou se mu honilo, co tak mohl Ilja vidět, hádal, že někoho, kdo přijel do města.
Byl čas vyzkoušet maskování a po změně hostince se mu zdálo vše divné. Franceska byla teď jiná a on byl za ni strašně rád.
Byla prostě kouzelná a začínal se od doby co trávili čas ve Fae s Norou dost měnit. No a Franceska taky.
 
Dostal od Nory a ostatních láhev, jako dárek. Tížilo ho, že opomenul Nořiny narozeniny o den. Kdyby si nevzpomněla ona, tak on vlastně ne.
Dokonce zapomenul na své narozeniny. Safra, ta léta tak letí.
 
Dostal nápad a chtěl ho realizovat. Macešky, květiny mohou udělat radost všem. Cítil, že to je správné. Nevěděl, kde se to v něm bralo.
Jako by pochytil něco od Francesky. V tomhle počasí si je určitě opečuje.
 
Co s květinami? Jednu dá slečně Noře, jednu na hřbitov, jednu maceše a zbytek Francesce.
Květiny v lednu, co ho to napadlo?
 
Už když je kupoval, tak cítil, takový zvláštní pocit. Jako by mu přítomnost najády vnukla něco nového. Cítil takovou nezvyklou sílu v obyčejných květinách. Sílu? Opravdu to tak bylo?
 
Zašel za Franceskou a věnoval ji květiny, strašně se mu honilo hlavou, že jí musí říci, jak moc si jí váží.
Safra, co se to děje? Ta divoká příroda v bytě ho učarovala. Byla jiná a nakonec mu to i řekla.
Jako by nabrala na síle a ztratila na divokosti.
Vážná! To je to slovo.
 
Seděl tam a přemýšlel, co se to děje. Do této chvíle uháněl a rval se.
Nyní se cítí, tak nějak zpomalený. Je třeba vnímat věci jinak.
 
Poděkoval najádě a odcházel s těžkým srdcem. Vůbec se mu od ní nechtělo.
 
Navrátil se do hostince a obdaroval Noru maceškou. Macešky ochraňují. Safra, jako by při návštěvě u Francesky nabraly na síle a vyrostly.
 
Nora se vydala za Franceskou a on se stavil na hřbitově a za macechou. Ta se při obdržení květin div nerozplakala. Vypadala, jako by s ní cloumaly pocity. Raději jí ušetřil složitostí a odešel.
Věřil, že ji maceška ochrání. Co ho zajímalo byla odpověď na dopis, který poslal oné blonďaté rusalce, která mu předala masku z kůry. Stejnou, jakou našel na hrobě. To ona mohla znát odpověď.
Nebo!
 
Ona byla odpověď. Možná, to se třeba dozví. Chce vědět o své skutečné matce.
Jezinky mu řekly, že má v sobě krev rusalky. Mohla to být jeho matka?
Čím více na to myslel, tím více se mu ta myšlenka ukotvovala v mysli.
Moc se Emanuelovi nezamlouval nepodložený závěr, ale byla to lákavá myšlenka.
 
Myšlenka na matku, která by ho třeba mohla mít i ráda. Možná by měl znovu kousek rodiny.
 
Bylo toho moc a potřeboval si vyčistit hlavu. Ťukání, otevřel okno a Blanche se dostala dovnitř s objemným koženým pouzdrem ve kterém byla sada fotografií a dokumentů.
Ty podobenky jsou úžasné. Dokonalá mistrovská práce. Tohle musí projít.
Další věc bude za námi a budeme se moci vydat na cestu do Druidova chrámu.
Jak tam seděla najáda v podobě sovy, tak zavřel okno. Měl chuť si s ní povídat.
 
Povídal a povídal dlouho. Vůbec mu nedošlo, že Blanche není Franceska a valil ze sebe spousty myšlenek a pocitů a všeho.
Po čase mu došlo, že toho chudák musí mít dost a okno otevřel. Opravdu toužil si s ní povídat bez toho, aby ho sváděla.
Pak se dozvěděl, že slečna nora se ještě nevrátila a poprosil Blanche, aby ji překontrolovala. Měl strach, aby si holky nevjely do vlasů.
 
Blanche se vrátila se zprávou, že Nora bude u Francesky do rána.
Vzpomněl si na to, jak ji valil do hlavy, tolik řečí a jaká byla tu noc předtím.
Najednou z něho něco spadlo. Jako b se odemkl zámek zábran.
Však zítra můžeme být lapeni a co se má dít, ať se stane.
Blanche mu napřed vyčetla, že moc kecá a přitom ho svlékala.
 
"Opravdu tohle chceš Emanueli?" přiletěla výčitka, ale byl jeho?
 
To už vnímal plné ruce boků chtivé najády a vodopád vlasů, který ho lechtal po těle. Vyzařovala z ní divoká energie.
Jako by viděl i její auru, sílu a mohl se jí dotknout i jinak. Tohle nebylo jen tělesné potěšení.
Cítil to splynutí energií, tohle nebyl sex. Tohle byl tanec dvou bytostí v energetické podobě.
Připadal si, jako by byl součástí řeky a plul v jejich vodách, narážel na víry, pěnu, zátočiny,.....
A tak.............
 
Tak........
 
No a tak.......
Prostě, plaval.
 
Probudil se ráno v pokoji Grace a slečny Nory. Safra, tohle dostane sežrat, ale co. Blanche byla prč a on tu byl opět sám a tak nějak pěkně unavený.
Když balil prostěradlo, na chvilku se zastavil. Hlavou mu blesklo něco co nečekal.
Střípek pochopení. Malinko se zastyděl při té myšlence, která se mu uchytila v hlavě.
Ale proč? Nemohl se jí zbavit. Rychle začal opět uklízet , aby se mohl připravit na cestu do banky.
 
Vedle na pokoji viděl vše říkající pohled mladých manželů, kteří podle všeho slyšely celý jeho magický tanec s najádou.
Nu co, však je to lidské a on je svo........
EEEEEEEEEE, nu je svobodný, ale ta myšlenka začala klíčit a v ten moment se uvnitř kapitán zastyděl podruhé.
 
Hmm, něco na tom asi bude, ale na to teď není čas.
Tohle si bude muset nechat na jindy. Ideálně na Avalon.
 
Avalon, jak moc chtěl být na tom ostrůvku a opět se na něj podívat, ale jiným okem. Chtěl vidět a hlavně cítit to místo.
Chtěl se dostat za Paní jezera.
 
Vše postupně kapitáne. Banky, Druidův chrám, Elizabethin duch a potom Avalon.
 
Třeba tam. Tam bude mít možnost.
Emanuel si pomalu spřádal plán na tento kousek cesty. Co bylo dále? Kam bude chtít v Odboji a co vlastně dělat?
Musí n Avalon a zajisti s Norou chod Avalonu. Rozjet letáky, ochody, novou síť kontaktů a poboček. Je čas zakořenit odboj ještě hlouběji pod systémovou kůži.
No a také se potkat s pánem, jenž nosí parohy. Veles na ně také čeká. Čekal dlouho a chvilku vydrží.
 
Tady je třeba zjistit co se kde děje a otevřít si více možností. Tato další práce bude ostrá.
To riziko bude velké, ale to neznámo se musí odhalit. Upíři by nehlídali něco, čeho by se nebáli.
 
Je čas začít řádně probouzet stará místa. Je čas se co nejvíce spojit s hlasem matky. Je čase se dostat do věcí, kterým nerozumí na 100%.
Je čas! Pro Odboj, Noru a pro něj.
 
"Je čas žít Emanueli." řekla Ona.