Pod svícnem bývá tma - Zpět do Manchesteru

https://www.youtube.com/watch?v=tL25rbnvM4o
 
Z Marche bylo třeba se rychle evakuova a po pravdě to bylo pěšky.
Další cesta, další utrpení raněné Blanche a Francesky.
Když viděl jak na tom jsou děvčata, občas litoval, že je vysílá, ale tohle nebylo pro jeho osobní ego.
Dělal to, jelikož věřil správnosti svých rozhodnutí a nutnosti získat informace.
To co se dozvěděl za to stálo.
 
Vlastní minulost byla důležitá, ale daleko důležitější bylo to co mu John doporučil skrýt.
Pravdu o Ježíši Kristu.
Veles a Lesa Pán, třebas Merlin prozradí o ví o tom, jak se z Ježíše stal upír.
 
Na jednu stranu se nemohl části motivů divit, taková "rovnost", ale dobré myšlenky často dláždí cestu do pekla.
Tohle věděl, sám na té cestě stál. Věděl, že není světec a nikdy nebude.
 
Sbírali dřevo, vařili jídlo, vyhýbali se všemu a všem. Na leden docela ponurá cesta. Sem tam si nějaké děvče pobrukovalo nápěvy skotských písní, jak moc mu to dodávalo sil, ani děvčata netušila.
Střídal se v nošení nosítek s Blanche a sem tam v průzkumu. Hlídky byly nutnost.
Starost mu dělala Francescina ruka. Ta milá najáda měla ruku ve velice špatném stavu, Nora s bylinkami na to byla krátká a magie najády nepomáhala - tolik.
 
Myšlenky těžké a ponuré jako sníh se snášely na Emanuelovu mysl.
"Uvěřil jsem, že je má sestra, ale ona ne. Nebudu na ní tlačit, nevynutím si to." Říkal si sám pro sebe a věděl, že jen za ten fakt je vděčný.
Pouto, které mu nešlo nikde navázat se přisálo, jako kojenec k mateřskému prsu.
Možná si s ním hráli, ale jemu to přišlo skutečné a pěkné. Bude se k ní chovat vstřícněji, to věděl. Jako by mu spadl ze srdce nějaký zámek a otevřel dávno zavřené dveře.
 
"Ty dveře a místo patří mě!" ozval se hlas, jež byl nyní méně znělý. Byla to ONA.
 
Jednou vynechali průzkumníka a sháněli více jídla. Málem je díky tomu chytili. Měl strach, že se o tom jejich pronásledovatelé dozví a uloví je.
 
Pár vesnic, hájků a byli jsme pryč. Manchester nám ukazoval svůj černý dýmový opar. To místo mu připadalo nyní temné a méně živé. Krásy lesů a hájů se pobytem ve světě Fae rozšířily i do jeho mysli.
Začínal cítit čím dál více ten lahodný Hlas Matky.
 
Na kraji Manchesteru se usídlili do malého hostince. Jak vtipné je, že tu visí jeho a Nory podobenka s odměnou. Bylo třeba se ukrýt jinde, ale máme tu útočiště, bylo třeba dostat všechny tam a třeba se udělá děvčatům lépe.
Vyrazil pěšky a podíval se po lékaři. Věřil ,že zjistí co potřebují.
 
O pár hodin později zjistil, že ten nápad nebyl tak praktický, jak si myslel, jelikož ostatní byli již na místě a měli stejné a i více informací.
No co, každý den není posvícení. Lékař, o které se doslechli, byl vskutku prazvláštní a nějakým způsobem jako by vnímal něco více.
Noře se zdál velice podezřelý a moc se jí nezdál. Franceska byla ovšem ve velice špatném stavu a nebylo moc možností.
 
Chtěl se setkat se svou zesnulou sestrou a řekl o tom Noře. Zase špatně. Noře létá sova za sovou, to děvče něco kuje.
Vypadá dosti odměřeně a je vidět, že řeší vlastní potíže se kterými má potíže se vyrovnat. Je po životních zkušenostech dosti nedůvěřivá a o to milionkrát více k mužům.
Máme rozdílné metody, jsme jako voda a oheň. Jako den a noc. Zajímavé přirovnání. Dává to všemu takový správný balanc.
 
Bylo rozhodnuto, po debatách půjde Franceska na operaci. No a podle mě je třeba načerpat trochu sil a místní bál k tomu jen vybízí. Když ovšem Nora nechce, pak je Franceska ideální společník.
Zajisté si nabere sílu potřebnou na hojení a podle mě je třeba se připravit náležitě na další cesty, nehledě na setkání s mou zesnulou sestřičkou.
 
Ples bude MAGNIFICENTNÍ, pod svícnem bude jistě tma. Peter Parker a Mary Jane Watsonová. Ta jména se k tomu hodila. Poprosil Noru, zda by mohla s Franceskou projít, jak to chodí na plese.
On znal tu pánskou část a věděl, že svět dam je o dost komplikovanější. Navíc Nora ten svět znala, až příliš dobře.
Pro Francesku bude nejlepší oporou, chtěl být na najádu milý a dopřát jí za ty útrapy něco pěkného.
Drahá Nora ve všem vidí orgie, já vidím rituál a nemám v úmyslu orgie.
Navíc, pohled na najádu se dost změnil. Doslova mu přirostla k srdci. Líbila se mu její lehkost a přirozenost.
Připadala mu oproti spoustě lidí skutečně živá. Měl ji rád způsobem, jakým to u nikoho nikdy necítil.
Zvláštní, skutečně zvláštní.
 
Shánění a ladění šatstva spolu s účesy bylo příjemné, připadal si opět, jako důstojný muž. Trocha té vojenské hrdosti v něm stále je.
 
Takže na ples se vydají dnes v noci. Těšil se na tu akci a doufal, že třeba i uvidí jistý potenciál k získání kontaktů či informací, ale je třeba roztáčet kola. Tanec, zábava a řízení všeho, aby to mělo to správné "kouzlo".
Manchester bude dlouho vzpomínat na tuto událost a třeba nikomu ani nedojde, kdo vlastně se o to přičinil. Jaký místní rodák se zde objevil.
Nora byla velice vstřícná a Francesku sestersky připravila, jak nejlépe dovedla. Všichni poznají, že do tohoto světa nepatří, ale to nevadí. Bude jarním větříkem v zatuchlině města.
 
Kouzelná najáda a temný kapitán.
Mary Jane Watsonová a Peter Parker.
 
Tak a nyní vítej na plese drahá Francesko. Nechť tě hlas provází.