6.8.2025 - Po moři do Bangoru - Report

Alice seděla zabalená pouze ve vlněné dece u velkého ohně. Šaty, plášť i boty měla rozvěšené okolo a snažila se je usušit. Byla prokřehlá, ale teplo ohně jí postupně zahřívalo. Byla ve špatné náladě. Tohle se jí vůbec nelíbilo. Z lesa se vynořila krásná bílá liška a sedla si na kámen proti ní.

Alice se na ní podívala: "Nechápu, proč to muselo být takhle?" řekla nahlas směrem k lišce. Čekala, že se hlas opět ozve jen v její hlavě, ale tentokrát liška promluvila lidskou řečí přímo. Bylo to zvláštní, protože lišky nejsou úplně způsobilé mluvit lidskou řečí: "Protože, když se lidé přestanou bohů bát, začnou si na ně sami hrát. Lidé s mocí mají vždy potřebu začít svoje vidění světa nutit ostatním. Moc je korumpuje a dobré záměry se mění na tragédii. Magie není hračka. Není to nástroj pro získávání vlastního prospěchu. Není to zbraň. Je to Dar. Ale to vy, lidé nechápete. Vy vidíte, jen to, že se magií dá ovlivňovat svoje okolí. A hned začnete přemýšlet o tom, co všechno by se s tím dalo dělat, jak by se to dalo využít. A čím víc toho víte, tím víc se toho snažíte získat pro sebe," kázala liška.

Alice se zachmuřila: "Víš a tohle mě občas strašně štve. Vy máte pocit, že tomu rozumíte, že víte lépe jak máme žít naše životy. Že si libujete v tom, že jsme jen malí nicotní lidé." Liška se zamračila: "Možná proto, že tomu skutečně rozumíme lépe. Od toho jsme bohové. Víš, Fae nikdy nebylo vytvořeno pro lidi. A nebýt vás lidí, tak ani nevíte, že nějaké Fae existuje. Byla to vaše pýcha, vaše chamtivost, která vedla k tomu, že se Fae roztříštilo. V důsledku kvůli vám nakonec vznikli upíři. A v důsledku toho jsme teď tady a řešíme tuhle situaci. Kdyby nebylo vaší hrdosti, kdybyste možná měli maličko více pokory. Tak si Fae mohlo žít vlastním životem a vy svým podle svých nejlepších měřítek a dovedností. A třeba i bez našeho vlivu," pokračovala v lekci Liška.

Alice zakroutila mrzutě hlavou. "Proč si jim, nebo já, prostě nemohla říct to, co ty mě teď tady? Proč jim to nemůžeš normálně vysvětlit?" Liška zklamaně zakroutila hlavou: "A to jsem doufala, že už to chápeš. Lidská mysl neumí pracovat s neznámem. Neumíte zpracovávat věci, které nezapadají do vašeho rámce myšlení. Nevysvětlitelné věci obcházíte popřením a pak často strachem. Ještě ani ty nejsi připravená mě vidět v mé pravé podobě. Vzpomeň si, jak dlouho ses učila naslouchat. Přestat se toho hlasu bát. Nejsou na to připravení. Popřou pravdu. Urazí se, že slyší pokořující slova. Nemají dostatečnou pokoru. Budou hrdě stát na lodi a bojovat o svůj holý život. Myslíš si, že je byť jen na chvíli napadlo sklonit hlavu. Přiznat si, že na tohle nestačí. Požádat o pomoc? Ne, nejspíš ani jednou. Radši se utopí a budou to svalovat na mě, že jsem to tak chtěla, že jsem se já opovážila postavit do jejich cesty nepřízeň osudu. Že jim já chci ukázat jak jsou malí, neschopní a nicotní. A přitom víš, že jsem jim dala možnost uvidět, jak to celé funguje," řekla mrzutě liška.

Obě chvíli seděli mlčky u ohně. Alici začalo být teplo. Přemýšlela nad liščinými slovy. Bolelo to. Byla to tvrdá upřímná pravda. A liška se zjevně rozhodla si ještě přisadit: "Myslíš si, že někdy pochopí, co tam celou dobu Francesca dělala? A chápeš ty, co dělala?" Alice na lišku hodila chmurný pohled. Ale musela se nad tím chvíli zamyslet. Já ti to povím: "Viděli ji bojovat s mojí mocí. Stavět se na odpor mě. A teď mě zajímá, jestli ty víš, co dělala? Slyšela jsi ji přece ne?"

Alice začala pomalu, jako by si nebyla z počátku úplně jistá: "Slyšela jsem ji zpívat píseň. A podle tvých slov se ti tedy nestavěla na odpor. Pak tedy musela ..." Alice se zamyslela. Trvalo to docela dlouho až tak, že liška pozvedla jedno obočí. Alice najednou zvedla hlavu: "Myslím, myslím, že zpívala svoji píseň. Byla součástí té písně. Zpívala svůj hlas. Dotvářela tu píseň. Ohýbala píseň ve svůj prospěch. Nebyl to odpor. Byl to duet. Nechala se strhnout proudem jako lístek v řece. Nechala se unášet."

Liška se usmála: "Nakonec možná nebudete tak úplně ztracení. Propluli byste bouří, kdyby Francesca nezpívala? "

"Nejspíš ano, nemyslím si, že by nám nějak výrazně pomohla."

Liška pokračovala: "Propluli byste bouří, kdybyste nic nedělali. Pustili kormidlo, přestali vylívat vodu?"

Alice zavrtěla hlavou: "Nejspíš ne. Kdybychom nic neudělali, tak se píseň okolo nás zadrhne a nakonec by nás nějaká vlna se kterou bychom nebyli sladění, převrhla."

Liška přikývla: "A teď poslední otázka: Co uděláte, když se potřebujete domluvit s někým, kdo nemluví ani nerozumí vašemu jazyku?"

Alice se zarazila, došlo jí to: "Najdeme si překladatele ..."

Liška se usmála. A několika ladnými skoky zmizela v lese.