Upíři

Upíři, v Lorthenu zvaní Nosferatu, v Rivě či Velkocarství Upyri a Whampyri v Maricii či Bruenu, jsou nestárnoucí parazytická stvoření, která se živí na lhótě ukrytou v krvi jejich obětí. Jejich původ a kletba je dle většiny magické obce spojena s démonickým pánem věčného hladu Baal'mamotem.

Legenda o vzniku

Historici a magičtí teorietici se dodnes přou o to, kdy, kde a jak upíři vznikly. Velká část z nich se však shodne, že první zmínky o upírech pocházejí z Doby temna a prokletého města Săngăraș které stálo v horách na východě dnešního Lichtenbergu. Do hor měl dle pověstí prchnout jeden z klanů, které z jejich domoviny vyhnaly nekončící války mezi lidskými osadami a městskými státy Doby temna. Zoufalému lidskému klanu se měl za Rudého úplňku zjevit démonický princ Baal'mamot ve vodě horského pramene, která se změnila v rudou krev. Princ klanu nabídl, že jim propůjčí svou sílu a moc. Výměnou za to ovšem bude lid sužovat prokletí a nekonečná žízeň po krvi. Ti, kteří přijali Baalovu nabídku a napili se z temného pramene se měli stát prvními upíry, kteří náslědně vybudovali velké město Săngăraș.

Černé město Săngăraș v následujících staletích vzkvétalo a prosperovalo. Městský stát si podmanil velkou část přilehlých zemí a samostatných lidských osad ze kterých začal vybírat daně a oběti, které měli nasytit nekonečný hlad panovníků města. Stejně jako byla neukojitelná žízeň săngărașkých králů, stejně tak postupem času sílila i rozpínavost Černého města. Situace došla až do takového stádia, kdy se řada - do té doby znepřátelených - městských států spojila proti společnému nepříteli v podobě Černého města. Propukl krvavý konflikt, ve kterém po několika letech zvítězily spojené lidské síly, které srovnali Černé město se zemí a samo město spolu s přilehlými zeměmi údajně pokryly vrstvou soli, aby po něm už žádný z upírů nemohl nikdy chodit. Staré săngărașké šlechtické rody se rozuprchli do temných a skrytých zákoutí Kontinentu. Dnes mají dle povídaček a pověstí přetrvávat už jen čtyři z nich, byť upíry jako takové lze nyní údajně nalézt ve většině známého světa, skryté ve stínech před zraky běžného lidu.

Životní etapy upírů

Upíři v průběhu svého nestárnoucího života procházejí zpravidla čtyřmi fázemi života a podle toho jsou označováni za - vampíry, upíry, dhampíry, nebo strigy. Upír může z jedné fáze přecházet do jiné a to vždy v závislosti na příjmu krve a její kvality. Čím více je upírova žízeň nasycena, tím více roste mentální a magická síla, vypadá více jako člověk ale naopak klesá jeho síla fyzická.

Vampírové

Vampírové, někdy též zvaní Velcí upírové, jsou nejvyšší etapou života upírů. Vampíry se stávají jen jednotky upírů, kteří jsou zpravidla schopní kolem sebe nashromáždit přisluhovače, kteří jim zajišťují jejich potravu. Vampírové jsou schopni myslet zcela logicky, jako běžní lidé a jsou schopní daleko lépe ovládat své divoké instinkty a tužbu po krvi, narozdíl např. od dhampírů či strig. Vampírové údajně získávají díky vysoké koncentraci lhóty v jejich krvy schopnost mentálně dominovat zvířata a lidi, stejně jako přeměňovat svou podobu, většinou na zvíře, a další magické schopnosti a dovednosti. Vampírové jsou zpravidla nadpřirozeně krásní.

Upíři

Upíři jsou asi nejrozšířenější skupinou těchto bytostí a proto se jejich označení vžilo i pro celý jejich druh. Upíři jsou zpravidla schopní v základní míře nasytit svou žízeň po krvi a uchovávají si tak svou původní lidskou podobu jen s několika málo odlišnostmi - zpravidla se u nich vyskytují rudé oči, zblednutí pokožky, ústup dásní, které vytváří dojem zvětšení zubů, řídnutí vlasů, atd. Upíři zpravidla nedisponují magickými dovednostmi jako vampíři, ale mají zlepšené smysl - především pak čich a chuť - a jsou silnější a odolnější než běžní ldié.

Dhampírové

Dhampíry lze zpravidla lehce určit díky jejich netopířím a zvířecím rusům v obličeji - zploštěnému nosu, pokroucení úst, zčernání očí, protáhnutí uší a zvýšenému růstu srsti. Dhampírové jednají více impulzivně a častěji se poddávají své krvelačné žízni. Uchovávají si i tak ale velkou část své bývalé povahy a vzpomínem, i když velká část dhampírů v této fázi přichází o rozum a zbytky lidskosti. Kvůli těmto faktorům je pro dhampíry téměř nemožné žít v lidské společnosti a většina z nich tak utíká do lesů, hor, stok či do odlehlým upírských komunit.

Strigy

Strigy jsou poslední z fází upírů - k proměně na strigu zpravidla dojde když nemá dhampír dostatek krve, nebo se příliš dlouho živí na krvi zvířecí. Po této bolestivé transformaci je původně lidské tělo změněno na tělo přípomínající zvířecí - dlouhé, svalnaté blanovité ruce, plochý obličej, velké protáhlé uši, zvětšené a zpevněné tesáky. Některé strigy jsou pokryté srstí a mají blány mezi tělem a pažemi připomínající křídla. Strigy zpravidla ztrácejí zbytky lidského rozumu a stávají se z nich krvelačná zvířata, která často využívají vyšší upíři pro svou ochranu. Zaznamenány byly i celé zdivočelé smečky strig. Učenci se dodnes přou, zda je možné, aby se napití dostatečného množšství krve stal ze strigy opět dhampír.

Velké upíří rody

Săngăthur

Săngăthur je dost dobře nejmenším z velkých rodů Černého města. Po pádu Săngărașu tento, dříve šlechtický, rod uprchl a rozhodl se najít nový domov ve stínech a zapadlých zákoutích lidských měst a sídel. S tím, jak běžely staletí, vybudoval si údajně rod Săngăthur rozsáhlou síť konexí a kontaktů po celém kontinentě a údajně má přežívat díky jeho malému počtu a umné infiltraci mezi lidskou šlechtu a smetánku.

Zigur-Iștar

Rod Zigur-Iștar byl v jejich domovině rodem čaroděju a učenců. Svůj zápal a magické nadání si členové rodu udrželi i staletí po pádu Černého města. Tisíce let mají údajně přežívat v odlehlých jeskyních a podzemních chodbách, kde zdokonalují svá temná umění hemomancie a nekromancie. V jižní části lidského světa se prý nesou zvěsti o upírech, kteří unášejí muže i ženy a v hlubinách na nich provádějí své zvrácené magické experimenty.

Gilgăsar

Gilgăsar je nejušlechtilejší z přeživších velkých rodů Černého města. Potomci rytířů, členové rodu Gilgăsar, jsou proslulí svým důrazem na čest a zvyky a tradice jejich ztracené domoviny. Jednotlivé rodiny tohoto rodu nejčastěji nachází úkryt v opuštěných hradech a zříceninách, kde se skrývají před všudypřítomným zrakem smrtelníků. Z jejich domoviny si údajně vedle ostatních zvyklostí sebou odnesli i velikou oddanost k bohovi Baal'mamotovi a sklony k hédonismu a pořádání krvavých orgií.

Durăkeș

Rod Durăkeș je mezi běžným lidem nejznámějším velkým upírským rodem – ve známost vešel ale spíše pod označením "Divoký hon". Divoký hon se po pádu Săngărașu stal divokou skupinou upírů, kteří přijali baal'mamotův dar a dobrovolně zůstávají ve stavu divokých a krvelačných strig. Upíří smečku, která dnes údajně pustoší především sever Haagenských Bílých hor a mrazivé pustiny Velkocarství, má podle zvěstí vést mohutný několikametrový upír, kterému místní ve strachu přezdívají jen "Král honu".

Známí upírové

Vlad Ilik din Săngăraș

Vlad Ilik din Săngăraș je nejznámějším vládcem zaniklého městského státu Săngăraș. Za jeho vlády zaznamenal stát největší územní rozmach. Vešel ve známost především kvůli své krutosti a údajnému pořádání honů při kterých byli loveni jeho poddaní a následných hédonistických hostin a banketů při kterých săngărașká šlechta pojídala maso jejich úlovků.

Baron Jorgen Frank Grienlich

Teruelský baron Jorgen Frank Grienlich byl správcem Astarského vévodství až do událostí tzv. Freiwaldských jatek, kdy do panství nepopulárního rychtáře Grienlicha vtrhl rozhořčený dav, který měl v úmyslu rychtáře Freiwaldu vyhodit z okna. Grienlich byl přemožen a při pádu z okna se údajně přeměnil v odpornou netopýru podobnou stvůru. Za zděšeného pohledu přihlížejících následně odletěl do černé noci. Lovci čarodějnic v čele s konvenantnem Noyzekem "Chřetýšem" Rissbergem prohlásili tento úkaz za důkaz Grienlichova upírství a celé město Freiwald nařknuli z napojení na temné mocnosti. Následovalo vypálení města a události tzv. Freiwaldských jatek.