Bruen

"Skvělé víno, krásné ženy, dech beroucí kraj - jestli se něco na zemi svou úchvatností přibližuje Stvořitelčiným Zahradám, je to právě Bruen."
– slavný bruenský bard Ferrer Collaço

Obecné informace

Bruen je jedním ze severních Svobodných království, který sdílí svou kulturu a jazyk s jižanskou Veronou kvůli společné historii v rámci starověké Oleanské říše. Bruen je bohatým a vzdělaným státem, který znám především díky výbornému vínu, dech beroucí krajině a svým umělcům a bardům. Vládnoucí rod spolu se stávající velkovévodkyní Castalettou de la Chanteur se již staletí vyhýbá vnějším konfliktům se svými okolními sousedy, což je důvodem bruenského blahobytu i znatelné pohodlnosti jeho obyvatel.

– Růžový sad se coby hlavní město velkovévodství může pyšnit úchvatnou architekturou i honosným Bílým palácem

Politika

Vláda

Bruen je velkovévodství s velkým množstvím aristokratických rodin a držitelů rytířských titulů. Z toho důvodu se menší občanské bojůvky staly již jakýmsi místním koloritem. Královskou rodinou je rodina De la Chanteur, jehož jediným žijícím členem je velkovévodkyně Castaletta de la Chanteur. Bruenská velkovévodská rodina jsou totiž jednou z mála světových aristokratických rodin, kde dědičné právo není vyhrazeno pouze mužům. K této změně došlo až na smrtelné posteli Castalettiny zesnulého chotě velkovévody Antóna. Ten měl před svou smrtí podepsat tzv. Bruenskou pragmatickou sankci, která zaručovala v případě vymření mužské linie rodiny De la Chanteur nástupnictví linie ženské. Mnozí Brueňané se však domnívají, že tato listina bylo zfalšována, nebo že velkovévodkyně svého chotě Antóna uhranula černou magií.

Spojenci

Bruen si dlouhodobě udržuje dobré vztahy s ostatními ostrovními královstvími – Alendeer a Morwen. Je tomu tak převážně kvůli jejich historii – všechny tři státy byly součástí jednoho celku, Ostrovanské unie, která se po odtržení od Lichtenbergu rozdělila na Bruen a Janos, budoucí Alendeer a Morwen.

Bruen v současné době nevede válku s žádným jiným lidským královstvím. Přesto je jeho námořnictvo zaměstnáno bitvami s piráty, především pak Svobodnými bukanýry a Černou krakaticí. Bruen v současnosti přijal řadu diplomatických misí, které mají za cíl přesvědčit velkovévodkyni, aby se Bruen přidal na jednu ze stran druhé velké války – tyto návrhy však velkovévodkyně doposud usilovně odmítá.

První lidští osadníci na území dnešního Bruenu přišli v rámci velké kolonizační vlny z Oleanské říše z území dnešní Verony. Spolu s ní do budoucího Bruenu přišla i svébytná oleanská kultura a jazyk, které dodnes ve velkovévodství v pozměněné podobě přetrvávají. Oleanští osadníci byli na hned uhranuty krásou a úrodností bruenské krajiny, která jim připomínala zelené nížiny jejich domova. Rozhodli se tak usadit v tzv. Líné zátoce, kde na kolem starého carãnhilského paláce rozhodli vystavit osadu, která v budoucnu přebrala název Castillo Vino. Elfí palác osadníkům v prvních měsících poskytl útočiště, než vztyčili vlastní stavby a v letech následujících byl na jeho základech vybudován Bílí zámek, budoucí sídlo vládnoucích rodů Bruenského velkoknížectví.

Ostrovanská revoluce a odtržení od Oleanu

Oleanské říši se stává osudová až tzv. Ostrovanská revoluce. Jižní část Oleanské říše, dnešní Verona a Maricia zasáhla několikaletá vlna such – ta vedla k ohromné neúrodě a hladu v říši. Aby někdejší panovník Oleanu nasytil své hladovějící poddané, rozhodl se uvalit na severní část říše bezprecedentní daně. To se oleanským koloniím nelíbilo a vyhlásily tak samostatnost na říši. Tím vzniká samostatné vévodství Bruen a Alendeer– tyto státy se brzy stávají základem tzv. Janosskou federaci. Oleanská říše se sice ještě několik let snaží vojensky si znovu podmanit odtrhnuté kolonie, kvůli špatné ekonomické situaci a nespokojenosti obyvatel se tyto snahy však nesetkaly s úspěchem. Brzy po té, co bylo jasné, že bude revoluce úspěšná a Oleanské říši se nepodaří si své bývalé državy znovu podmanit, k federaci se připojil i Morwen, který již dlouhou dobu se svými přímořskými sousedy udržoval čilé obchodní a diplomatické styky. Po anexi Maricie Teruelským královstvím a rozpadu Oleanské říše ztrácí Janos svůj politický smysl a po několika letech se rozpadá.

Bruen byl několik desetiletí spravován nevýrazným velkovévodou Antoánem, který mu vládl až do svého onemocnění racčí chřipkou na kterou nedlouho poté skonal. Stalo se tak v době, kdy Antón neměl mužských potomků. V den Antónova úmrtí se sešla velkovévodská genealogická rada, která měla určit nástupnický rod po rodině De la Chanteur. Před radu ovšem předstoupila čerstvě ovdovělá Castaletta, která radě a bruenské šlechtě představila tzv. Bruenskou pragmatickou sankci, která zaručila možnost ženského nástupnictví ve velkovévodské rodině. Castaletta tak o několik dnů později byla slavnostně korunována bruenskou velkovévodkyní. Tato událost je dodnes předmětem častých sporů – mnozí se totiž domnívají, že se Castaletta dopustila podvodu a Bruneskou pragmatickou sankci zfalšovala.

I přes prvotní nelibost – především – bruenské šlechty se velkovévodkyně Castaletty ukázala jako osvícená, silná, ale laskavá vládkyně, která se nyní těší v velkovévodství veliké oblibě především prostého obyvatelstva. Přízeň si zasloužila především svými osvíceneckými reformami – např. povinnou tří letou školní docházkou a omezením některých šlechtických a panovnických pravomocí. Na oblibě jí přidává i její nerozporovatelné charisma a až nepřirozená krása.

Roseraie, známější pod obchodnickým názvem jako Růžový sad, je hlavním městem Bruenského velkoknížectvím a sídlem jeho vládců, kteří již staletí sídlí v úchvatném Jarním paláci, památce po prastaré elfí A'e Carãnhilské říši. Město zbohatlo díky obchodu s vínem, kterému se v jeho přilehlých úrodných půdách dobře daří. Díky skvělému vínu a dech beroucí architektuře je Růžový sad proslulý po celém Kontinentu. Mimo panovnického sídla, četných doků, univerzit a nevěstinců se v Růžovém sadu nachází i Bruenská pěvecká univerzita, která již několik staletí vychovává nejslavnější lidské bardy, spisovatele a umělce všeho druhu a Lóže vyhaslých hvězd řádu Oculus Videns.

Figueroa

Figuero je druhým největším městem Bruenského velkoknížectví. Rozprostírá se v úrodných bruenských nížinách a je obklopeno nekonečnými lány zlatých polí a pestrobarevných sadů. Známé je především díky opojnému cideru, který je odsud vyvážen do celého lidského světa. V posledních letech hostí stovky Lichtenbergských uprchlíků, kteří opustili svoji rodnou zem kvůli kalmarským nájezdům a velké morové ráně, která bruenského souseda zasáhla před deseti lety.

Arbor je přístavním, samoszvaným svobodným, městem ležícím v zátoce jednoho z mnohých bruenských ostrůvků. Přestože oficiálně patří pod bruenské území, je většinou považováno za samostatný městský stát. Je totiž z velké části obýváno piráty a jinou lůzou, která se sem uchýlila před bruenskými vojsky.

– Růžový sad je obklopen nekonečnými vinohrady, ovocnými sady a poli

Přírodní podmínky

Bruen je považován mnoha lidmi za nejkrásnější a nejpestřejší místo v lidském světě – často se o něm mluví jako o "kontinentu v kontinentu". Může za to fakt, že na jeho území najdeme většinu přírodních podmínek a ekosystému – od úrodných nížin v centrálním Bruenu, studeného a ledového severu velkovévodství, písečných dun na jeho jižních hranicích, po subtropické a neprostupné pralesy na západních bruenských ostrovech.

Přesto, že Bruen leží na severu, je jeho klima mírné, místy až subtropické. Tomu je tak díky horkým mořským proudům které jeho pobřeží omílají. Centrální oblast kolem Růžového sadu je nízko položená, severně pak přechází v hory, které na hranicích s Velkocarstvím většinu roku pokrývá sněhová přikrývka. Na jihu Bruenu se pak nachází menší pouštní duny. Velká část bruenského království také tvoří ostrovy, které však nejsou příliš hustě obydlené. Přes snahy bruenských učenců a kartografů také nejsou z velké části zmapované, čehož využili piráti, kteří se na ostrovech ve velkých počtech usídlili.

Společnost

Náboženství

Bruen s Veronou díky společné historii sdílí řadu kulturních podobností – velikou výjimkou je však duchovní život. Bruen je dlouhodobě silně věřícím státem. Společně s Alendeerem patří mezi církevně nejvlivnější státy jáchymitské odnože víry ve Svatou Stvořitelku. I díky rozsáhlému bardskému zázemí má Bruen nejspíše nejvíce svatořečených z lidských království – jejich příběhy, mýty a legendy jsou častým a oblíbeným námětem bruenských písní a knih.

Věda & magie

Bruen se oddělil od Lichtenbergského království, které bylo před staletími založeno veronskými mořeplavci. Právě veronský vliv je dodnes v bruenské kultuře znatelný. Promítá se například do přístupu místních k vědě - Bruen je společně s Veronou největším universitním gigantem lidských království. V Bruenu stojí čtyři velké university: Bruenská královská universita ve Figueře, Alsendova universita v Růžovém sadě, Barrioská universita v Los Barrios a Universit svatého Pascuala ve Vile Eirado.

Na rozdíl od svých veronských příbuzných bruenské univerzity nezanevřely nad výukou magických umění. Četné bruenské university a školy tak představují ve velkovévodství významnou konkurenci řádu Oculus Videns, což je jeden z důvodů, proč je vliv řádu v Bruenu velice omezen.

Ekonomika

Bruen je hned po Alchenburgu druhým nejbohatším Svobodným královstvím. Zbohatl především díky svým úrodným nížinám, které ohřívají horké mořské proudy, které omílají bruenské pobřeží. K prosperitě království dopomohl také vědecký pokrok, který mají na svědomí četné bruenské university. V zahraničí je pak Bruen nejznámější svým vínem, ovocem a jinými pochutinami.

Organizace

Bruenský pěvecký kruh

Bruenský pěvecký kruh je největší akademií a sdružením bardů, pěvců, umělců a spisovatelů ve Svobodných královstvích. Založen byl před necelými dvěmi sty lety slavným bardem a dobrodruhem Ferrerem Collaçem, který údajně procestoval většinu Kontinentu. Při svých cestách zavítal i na odlehlé Reykské ostrovy, kde ho uchvátil kult Karininých pěvkyň a jejich schopnost, stejně jako místní sirény, využít svůj hlas a zpěv k sesílání magie a kouzel. Collaço ve Zpívající zátoce strávil dlouhé roky a po návratu do své domoviny založil Bruenských pěvecký kruh, kde začal prastarou a dosud nepříliš prozkoumanou magii vyučovat.

Významné osobnosti

Vévodkyně Castaletta de la Chanteur

Vévodkyně Castaletta de la Chanteur na bruenském trůnu sedí teprve několik málo let. Během nich ovšem nezahálela a do velkovévodství obohatila řadou významných společenských i mocenských reforem. Ty vévodkyni přinesly značnou popularitu mezi prostým obyvatelstvem, jejichž život se za jejího krátkého panování výrazně zlepšil. Na její oblíbenosti jí přidávají i podpora církevních a charitativních organizací a časté vyjížďky na bruenský venkov za běžným lidem, na kterých má možnost vyniknout její nepopiratelné charisma a krása.

Právě Castalettina krása je častým terčem závisti a Castaletta – nejspíše jen – pomlouvačných řečí, podle kterých za její krásu může černá magie a rituály, kdy se vévodkyně koupe v krvi mladých panen. Mezi časté teorie vévodkyniných kritiků a lidí, které věčí domněnkám, že je vévodkyně spjata s černou magií a temnými mocnostmi, patří i ta, že Castaletta uhranula svého zesnulého chotě, aby ho přinutila podepsat Bruenskou pragmatickou sankci, díky které mohla usednout na bruenský trůn.

Claudio Giuseppe „Fortuno“ von Neustrauss

Fortuno von Neustrauss byl jedním z nejslavnějších hudebníků své generace, ne-li celé lidské historie. Von Neustrauss pochází původně z jižní Verony, odkud se svými potomky odplul do Bruenu po úmrtí jeho manželky, která zemřela za neznámých okolnosít. V Bruenu se na několik let zcela stáhl z veřejného života. Pravilo se, že tak dlouho se srovnával se skonem své milované ženy a zcela se oddal víře ve Svatou Stvořitelku. V řádu několika měsíců vydal pod pseudonymem Wolfgang Strauss (W.S.) několik sbírek církvi a víře věnovaných madrigalů. To Frotunu von Neustrausse nejen proslavilo, ale zároveň mu to otevřelo dveře na nejeden bruenský šlechtický dvůr. Spolu s přirozenou Fortunovo smrtí začal upadat nejen jeho samotný rod, ale i rodinné sídlo v severním Bruenu. Jeho potomci nesli Fortunovo odkaz s pýchou a dále se věnovali hudebnímu řemeslu, žádnému z nich se ale nepovedlo dosáhnout takové slávy a uznání jako zakladateli rodu. Mezi prostým lidem se začalo tvrdit, že rod Von Neusstraussů je prokletý démonickými mocnostmi. Nyní už údajně žije poslední člen kdysi slavné rodiny, Tristan von Neustrauss, který ovšem rodinné sídlo opustil a dal se na cestu kočovného umělce.