26.9.2024 - Stezky Fae pro začátečníky Report
General Summary
Hudba, kerá prokresluje celou scénu, až na okamžik, kdy Francesca zpívá Himinndotter
Statek u Rushfordu
by AI
Emanuel odešel na křižovatku hledat Noru a Francesca osaměla ve stodole. I když to nebylo to pravé slovo. Nebyla samozřejěm sama. Byli zde ostatní, ale prostě měla takový zvláštní pocit, jako by její středobod a tak trochu smysl života odešel pryč. Tahle myšlenka jí zarazila a potřebovala se nad ní zamyslet. Sedla si stranou od ostatních na balík sena a začala o tom přemýšlet. To nebylo tím, že by pro ni Emanuel nebo Nora byli něčím víc. To bylo to něco, co se dělo okolo nich. Cítila v nich takovou zvláštní energii hýbat věcmi okolo sebe. Takovou energii kdysi viděla i v Merlinovi, ale ta postupně uhasla. Zcela jasně si vybavila ten moment, když ji tehdy před dávnými časy pohledný mladík našel na pokraji sil na břehu její řeky. Viděla v něm tu sílu jít se porvat s celým světem, když bude potřeba. Byla to přesně tahle energie, která ji tehdy pomohla se rozhodnout Merlinovi se zavázat. Byl to střípek starého světa. Malý střípek Fae, který jim nedal pokoje a hnal je dopředu. Dával jim vizi. To bylo to, proč se teď cítila sama. Ten kousek jejího světa s nimi odešel.
Na trámu kousek od ní se usadil obrovský výr, který nesl kožené pouzdro. Francesca poznala Elanor, Najádu, která kdysi patřila řece Temži, než se ta stala příliš znečištěnou. Elanor byla moudrá, mocná a nejkrásnější ze všech Najád. Pomáhala Merlinovi s těmi nejdůležitějšími úkoly, létala na těžké a nebezpečné mise. To, že byla tady značilo vážnost situace. Protože Elanor nebyla obyčejnou poštovní sovou. Výr se potichu snesl před Francescu a položil jí do klína kožené pouzdro. Elanor věnovala Francesce důležitý, pronikavý pohled a majestátně odlétla.
Francesca vzala pouzdro a rozdělala ho. Do dlaně vytřásla několik svitků a malou tubu modré barvy. Barvy získané z modrého mechu ve Fae. Rozbalila svitky. Neuměla číst, ale z kreseb symbolů pochopila o co se jedná. Elanor na ní položila velmi složitý úkol. To na co se koukala byla magie nymf. Ne takové hraní si s myslí a emocemi, které Francesca uměla. Tohle byla skutečná magie mysli. Rituál stezky. Rozhlédla se. Na tohle potřebovala energii. Nymfí energii, ale energii delikátní. Silnou, čistou a ne divokou a smyslnou. Dívala se na Johna. Věděla, že s ním by to nefungovalo. Tuhle energii by nedokázala uklidnit. Edward by to asi dokázal, ale Grace by tu energii zničila. Zbýval George. Uklidila věci do pouzdra a zvedla se. Pocit ztracenosti zmizel. Už zase měla jasný cíl. Vrátilo se jí sebevědomí a cílevědomost. Měla úkol.
Francesca přišla až k Georgovi, který právě čistil svůj revolver. Vnímala jeho neklid. George zvedl pohled. Čekal, že uvidí nejistou a vyděšenou najádu. Ale uviděl její sebejistý pohled. George pozvedl obočí. Dřív, než stačil něco říct, uslyšel: "Potřebuji tvoji pomoc."
"A s čím ti mohu pomoci?" optal se opatrně. Najáda se ho zatím nepokoušela svádět. Dokonce byla i oblečená, ale začínal tušit nějakou podivnost.
Francesca mu podala pouzdro: "Musíme provést rituál, jsi jediný, kdo mi může skutečně pomoci."
George se zarazil: "Ale víš o tom, že já magii jaksi neumím?"
"To nevadí. Nepotřebuju tvoji magii. Potřebuju si půjčit tvoji energii", a hned jak to řekla věděla, že to byl přešlap.
"To ne!" začal protestovat George
Položila mu prst na ústa a Gorge ztichnul. "Teď nejde o sex. Potřebuji tvoji mužskou energii. Nebude tě to nic stát, dokonce ani nebudeš vědět, že jsi mi ji předal."
"Hele, vyber si k tomu Johna. Ten ti hrozně moc rád pomůže," odbyl ji Gorge lehce nevrlým tónem.
Francesca potřeboval, aby tohle George udělal sám, bez donucení, z vlastní vůle. Nemohla použít svůj šarm, aby ho přiměla to udělat. "Ne, potřebuju tebe," a pozvedla prst, aby umlčela jeho začínající protesty, načež pokračovala: "Tohle není o tom, že bych teď potřebovala sex nebo tak. Potřebuju tvoji mužskou energii gentlemana. Ty víš, jak zacházet se ženami, už jsi jich několik měl a já vím, že nepřekročíš jisté meze, když o to dáma nestojí. A to je teď to, co potřebuju. Potřebuju, abys mi dal všechen svůj chtíč ve své gentlemanské podobě."
George na ní vyvalil oči a nebyl schopen slova. Čekal od najády hodně, ale tohle bylo na něj hrozně explicitní.
Francesca se na něj usmála: "Věřím ve tvé slovo gentlemana, že splníš svůj úkol a nevztáhneš na dámu ruku za hranici, kterou ti vymezím. Musíme připravit cestu pro Noru a Emanuela."
George si promnul oči a přemýšlel jestli to, co teď právě slyšel byla pravda, nebo se mu to zdálo. Ale najáda před ním stála a prohlížela si ho zkoumavým pohledem. To už si je po očku prohlížel i John. Čekal co najáda provede. A John moc dobře věděl, že George je špatný cíl. Ani do bordelu nezašel. A tak ho zkoumal a přemýšlel, jestli ho najáda uloví nebo ne. Bavil se tím, jak vypadal George zahnaný do kouta, ženou.
Francesca chvilku čekala. Nechala George tu informaci zpracovávat. Věděla, že probudila jeho zvědavost, ale ne na ní, jako spíš to, co ona chtěla provádět.
by DALL-E
Francesca mu znovu podala svitky. "Potřebuju, aby sis tohle přečetl. A dokázal nakreslit ty obrazce." řekla. "Na mě," dodala.
Georgovi zaskočilo. "Na tebe?" vykašlal.
"Přesně tak. Na mě, touhle barvou. Tedy jako přímo na mě, ne na oblečení. A v tom přesně spočívá ta energie, jestli chápeš."
George se podíval na obrázky. Chápal. Chápal moc dobře. Tohle bude peklo. Povzdychl si. "Tohle mi bude Emanuel dlužit hodně dlouho." Francesca se usmála.
Most do země Fae
Odešli spolu do rohu stodoly. Francesca věděla, že tady nemá úplně prostor, jaký by potřebovala a jen doufala, že to Johnova energie nezkazí. Edward byl v pohodě, ten se nebude dívat, protože by Grace žárlila. A holky nevadily, ty tohle zkazit nemohou. Francesca rozbalila svitky, rozložila je tak, aby na ně George viděl. Otočila se k němu zády. Ukázala na první obrázek. "Tenhle znak, na moje záda, touhle barvou. Nesmíš odvrátit zrak a nesmíš propadnout chtíči a nesmíš se mě dotknout rukou. Pokud to zkazíš, tak je třeba už nedostaneme zpátky." Pomalu, smyslně shodila šaty a odhalila svá nahá záda.
George polk. Otevřel barvu a zadíval se na první znak. Pak se přiblížil k Francesce. Najáda voněla letní nocí. Ruka se mu třásla. Jak se blížil tubou barvy k její nahé kuži. Začínal chápat, úplně přesně, jak myslela tu energii. Přiložil barvu a začal kreslit první tahy. Snažil se soustředit na práci. Cítil v sobě neskutečnou touhu pohladit její vlasy. Zkusit, jestli je najáda tak hebká, jak vypadala. Nadechl se. Jsi gentleman, tohle se nesluší.
Francesca začala potichu zpívat píseň. George dokreslil první obrazec. Bojoval sám s sebou. Chtěl zkusit pohladit ty nádherné křivky, ale věděl, že nesmí. Francesca nepřestávala zpívat. Ukázala na druhý papír. George se podíval. "Musím přesně tam?" Francesca přikývla. George se kousnul do rtu. Vzal barvu a začal kreslit první čáry. Opatrně přejížděl Francesciny křivky. Opatrbě kreslil na zadní stranu stehen. Jemně na vnitřní stranu. Nejdřív jedna noha, pak druhá noha. Začínal se potit a to tu vlastně byla docela zima.
by DALL-E
Pak přišly ramena. Opatrně kreslil každý tah. Francesca zpívala. A Georgovo soustředění dostávalo zabrat, protože teď už viděl její ňadra z boku. Opatrně kreslil linie a znaky keltských uzlů. Podíval se na další obrázek. A musel se pořádně nadechnout. Viděl, jak se Francesca usmívá, cítil tu energi. Byla to energie kontrolovaného chtíče. A musel se pořádně vydýchat. Protože další linie vzorů začínaly u klíčních kostí a táhly se pomalu přes hruď, okolo bradavek až k pupíku. Pomalu pečlivě kreslil. A pak to pochopil Tohle nebylo o chtíči. To bylo mistrovské dílo okamžiku, to byla ta nejsilnější energie, čístá energie, klidná. To nebyla bouřlivá reakce milování. Tohle byla energie klidné vody proudící čeky. Urovnaná, ale bořící hráze. Řeky ve které se chcete ztratit. Chcete pomalu plout s jejím tokem. Vychutnávat si každý zákrut. George kreslil a kochal se tou dokonalou krásou.
Ale nejtěžší zkouška měla teprve přijít. Poslední znaky sahaly až na intimní místa. Poslední zkouška. Kreslil čáry v podbřišku jako deltu řeky u moře. Už viděl celé schéma. Už ho pochopil. Stylizovaná říční soustava. Od jemných horských pramínků v horách, přes kopce a doliny až k moři.
Francesca dozpívala. Modré kresby se rozzářily. George nemohl spustit oči z její krásy. Teď byla najáda neskutečně krásná. Ale ne tou její agresivní magií útočící na nejnižší pudy. Tohle byla veškerá síla ženského elementu. Dokonalé stvoření. Síla řeky. Stodola pulzovala energií. Vlastně už nikdo nedokázal spustit oči z její krásy. Svítící modré linky na její nahé kuži dodávaly celé scéně nadpozemský nádech. Jako by na zemi sestoupila sama Venuše. Francesca došla k tělu Nory. Opatrně si na něj obkročmo sedla. Předklonila se a dotkla se rukou jejích spánků. Palci se opatrně dotkla jejího čela. Zanechala na něm otisky modrých prstů. Barva na Nořině čele se pomalu rozzářila. Francesca vstala a stále rozkročená nad Norou natáhla dlaně směrem k zemi. Cítila sílu vody. Duch řeky se opatrně dotkl její mysli. Ucítila dotek vody. Pak pomalu otočila ruce vzhůru a začala je pomalu zvedat. U nohou se jí obejvily pramínky vody. Pomalu vylezly nad její kotníky a začaly se obtáčet okolo jejích nohou. Voda proudila nakreslenými liniemi. Příjemně to brnělo. Francesca natáhla vodu až do úrovně hrudi. Nechala vodu pomalu stéci na ruce. Voda vydávala stříbrný svit a její světlo se míchalo se září modré barvy. Najáda na chvíli vypadala jako oblečená do tůně, v níž se zrcadlí noční obloha. Užívala si tu energii. Sepjala ruce před sebou. Pak pomalu protočila dlaně od sebe a uchopila materii světa. Zatnula pěsti, jak chytla okraje reality. A pomalu roztáhla realitu a propojila oba světy. Voda z jejích rukou začala proudit do trhliny a pomalu tunel rozšiřovala a stabilizovala. Ze druhé strany vyvanul teplý letní vzduch Fae. Voda se vlila do trhliny mezi světy. Na obou místech se najednou objevil portál čiré stříbřité vody.
Francesca vytvořila průchod mezi světy. Ale i přes tenhle fakt nebyli Nora a Emanuel zachráněni. Teď pouze existovala stezka do Fae a zpět. Francesca jen doufala, že aspoň jeden z nich bude vědět co je klíčem k návratu.
