Představení světa hráčům

Souhrnné informace o světě

Základní informace

Yshtera, Hishtar, Ishtaria, Hesthar, Ishtirra, Ystjír – to vše jsou variace na jméno světa, ve kterém se naše příběhy odehrávají. Už z různorodosti a množství názvů, které svět nese, se dá vyvodit, že jde o svět prastarý, s bohatou historií a různorodými kulturami. Historie lidských národů se tu odhaduje minimálně na několik tisíciletí. Mezi světovými národy jsou velké fyziologické i vizuální odlišnosti, což vyvolává domněnky, že se vyvinuly odděleně, podobnosti v jejich náboženství a legendách o vzniku světa tomu však odporují.

Mezi jednotlivými kulturami probíhá obchod, diplomacie i výměna informací, takže většina vědění je všeobecně sdílená, a to navzdory tomu, že jazyky jednotlivých ras a národů jsou zcela odlišné a desítky a stovky dialektů se vyskytují i v rámci jednotlivých zemí. Neexistuje nic jako „obecná řeč“. Nejblíž tomu mají dva rozšířené jazyky – harabeština a farlughí, z nichž první je jazykem městských států pobřežní Akkadeje vzniklým v kdysi mocném městě Harabe, zatímco druhý je jazykem kněžích a úředníků faraonského řádu a je oficiálním úředním jazykem měst kolem řeky Lut, tepny Faleronu. Za třetí sjednocovací jazyk by se dalo považovat sorjocké rejo, zahrnující základy a zásobu všeobecných frází. Komunikaci usnadňuje četné množství schopných empatiků a telepatů, kteří slouží jako překladatelé.

Tím se přirozeně dostáváme k existenci nadpřirozena ve světě. Fantastické elementy mohou mít podobu nadpřirozených bytostí a jevů, duchů a duší, zvláštních schopností i toho, čemu by se dalo říkat čáry a kouzla – magie. Už samotný termín „nadpřirozeno“ je však trochu zcestný, protože v tomto světě jde o věci přirozené a běžně se vyskytující v nepatrné formě a méně běžně ve formě viditelné a zjevné. Ani mocná magie není nic nevídaného, její projevy však nejsou tak okaté jako v jiných fantasy a častěji jde o manipulaci s přirozenými jevy než o tradiční kouzla. Spíše než s ovládáním mystických proudů v ryzí podobě se setkáme s tím, že nadaní jedinci jsou nadpřirozeně dobří v tom, co dělají, právě díky mystické síle, které se i zde říká mana.

Historie

Pro většinu dnes žijících lidí a tvorů je časová osa poměrně prostá. Vypráví se o tzv. Zlaté době nebo Zlatém věku, kdy lidské civilizace žily v prosperitě pod vládou Strážců; polobohů v podobě mýtických stvoření a patronů jednotlivých zemí. Mělo jít o dobu dlouhou až několik tisíciletí, která však náhle skončila (pravděpodobně vlivem neznámé katastrofy) odchodem, útěkem či zničením Strážců. Tato událost je v záznamech a vyprávěních nazývána různě; Vytržení, Konec dobrých časů nebo prostě Šílenství. Mělo dojít k mnoha střetům a masakrům, objevují se náznaky o kletbách, nemocích, epidemiích nebo živých mrtvých, údajně měly mizet kusy zemí a vymřít celé národy, ale informace jsou často tak zmatené a protichůdné, že se nedá nic potvrdit a často jde pravděpodobně jen o domněnky. Spolehlivých záznamů z této doby se dochovalo až podezřele málo.

Po zmizení Strážců (pokud tedy existovali) přišel Karmínový věk (také zvaný Krvavý). Jde o již poměrně nedávnou dobu, částečně zdokumentovanou a jasně ohraničenou. Do začátku této doby byl umístěn rok 0 současného letopočtu. Od tohoto bodu již máme i přesné datování. Šlo nicméně o dobu chaotickou, drsnou a plnou válek a sporů. Ať už ve Zlatém věku vládli Strážci, lidé nebo někdo jiný, na začátku Karmínového věku se vyplňovalo mocenské vakuum a válka sledovala válku, převážně však v lokálním rozsahu a v rámci jednotlivých regionů, zřídka kontinentů. Doba vleklých bojů o moc a občanských válek se táhla s přestávkami několik staletí a zasáhla v podstatě celý známý svět.

Vše se ale změnilo ke konci Karmínového věku. Tam je totiž datována dobyvatelská kampaň sorjockého lána Ortaje. Ortaj Lán se svou hordou, družinami válečníků a letci na wyvernách pokořil všechny ostatní lány Hadjivaru a sjednotil Sorjoky, zničil lutuuvelajské válečné loďstvo a obsadil jižní faleronské pobřeží, podnikl úspěšnou invazi do Akkadeje a dobytím a vypleněním Harabe, největšího a nejbohatšího města své doby, roku 741 započal Malachitový věk.

Ortaj Lán pak dále upevňoval svou pozici. Postupně ovládl akkadejské a faleronské pobřeží, v dlouhé kampani si podmanil fengujskou říši a současně získal na svou stranu chasyrajské kočovníky, na hlavu pak porazil nejednotná vojska tsurejských vládců a potlačil rebelii akkadejských měst. Nakonec všichni uznali moc Sorjoků a Ortaj Lán tak určil podobu vlády na další staletí. V jeho šlépějích pak šli další lánové, kteří často museli potlačovat rebelie nebo vytáhnout se svou hordou do války, občas se dokonce (na nějakou dobu) vlády chopila zcela jiná mocnost, ale Ortaj Lánův odkaz a duch doby přetrval.

Malachitový věk byl dobou nadvlády, kdy se cenila hlavně síla těla (a částečně i ducha) a upevňovaly se nové hodnoty a tradice. Přinesl obnovu a rozkvět mnoha řemesel a obchodu. Stinnou stranou nové prosperity ale byl mohutný nárůst nájezdů, loupežení, otrokářství a útlaku slabých či chudých.

Roku 1188 vládl Hadjivaru (a tedy světu) Matak Lán, obzvlášť tvrdý a krutý vládce, který budoval svou pověst na strachu a teroru. Dobytá území bezohledně drancoval a vykořisťoval, jinými národy pohrdal. Odpor proti sorjocké nadvládě přerostl v další rebelie, tentokrát ale tak masivní, že se nedaly potlačit. Navíc pod povrchem už dlouho vřely ambice a křivdy jiných národů. Tak vypukla Válka všech barev, celosvětový konflikt, ve kterém jen málokdo mohl zůstat neutrální. Válčilo se zbraněmi, zlatem i slovy, a výsledkem bylo nové uspořádání světa.

Koncem války roku 1224 započala nová doba, Tyrkysová léta, třebaže tento název dostala až o několik desetiletí později. Tyrkys symbolizuje otevřené moře, novou naději a příležitosti. Lodě vyvinuté během války se ukázaly být efektivní i pro dlouhé obchodní cesty a plavbu na otevřeném moři. Krom většího propojení světa a dalšího rozvoje obchodu to znamenalo především lepší mapy a nové objevy. Se zjištěním, že svět je větší, než se doposud myslelo, započaly závody v kolonizaci. Když hrozilo, že spory o nová území a cenné suroviny přerostou v další válku, sešli se zástupci čtyř národů k podpisu Atevské dohody, která určovala pravidla pro zámořské objevy a zabírání území. Sorjokové (v touze oslavit po prohrané válce nové úspěchy), Faleronští, Akkadejší a Tsuro-fengové – to jsou národy, které momentálně vládnou mořím a jejichž bohatá města a říše tvoří jádro tyrkysové civilizace.

Dobrodružství ale vzkvétalo nejen na moři. Se skončením války hledalo uplatnění mnoho veteránů. Mnozí se stali místními vládci, jiní skončili jako banditi nebo piráti. Nemalá část z nich se však stala dobrodruhy a jednotlivě i ve skupinkách se rozhodli využít konce války k pomoci ostatním a budování lepšího světa. Trend se uchytil napříč kontinenty natolik, že začaly vedle obchodních společností a námořních klanů vznikat i dobrodružné řády a cechy.

Dnes se píše rok 1452. Přes dvě stě let po skončení Války všech barev jsou vzpomínky na ni už jen mlhavé (a události zmiňované před ní se považují především za legendy), ale idealismus tyrkysových let přežívá. Je to doba nevídaných možností, přející dobrodružstvím a plná překvapení. Jistě se však vynoří i nové výzvy a hrozby. Kdo je na ně připraven?

Regiony

Následují všeobecně známé zeměpisné informace o jednotlivých regionech. (Chybí země objevené v Tyrkysovém věku, ale existuje všeobecné povědomí o dalších ostrovech a menších kontinentech na západě i na východě, jen dosud nebyly komplexně zmapovány.)

Faleron

Důležitá a centrálně umístěná říše, kolébka prvních civilizací a domovina učenosti a kultury, která si však zažila i několik období nepokojů nebo úpadku. V jejím středu se nachází Moře písku, největší poušť světa. I zbytek Faleronu je skalnatý a poměrně nehostinný, s výjimkou náhorních plošin kolem velejezera Aram, několika velkých oáz a říčních údolí, ale hlavně životodárné řeky Lut, jejíž zaplavované břehy jsou jednou z nejúrodnějších oblastí vůbec. Reference: Egypt, Persie, Mezopotámie, Maghreb (severní Afrika), Sahara, Arménie, Kavkaz.

Akkadej

Obrovský a nepříliš probádaný region, jehož členité pobřeží se dramaticky liší od širých plání v srdci a velehor na hřbetě kontinentu. Zatímco pobřežní akkadejská města jsou známá čilým obchodem a jejich obyvatelé často přichází do kontaktu s cizími národy, o kmenech a klanech dál ve vnitrozemí se toho ví málo, tím méně o početných zvířecích rasách zde žijících. Pobřeží je teplé a suché a najdeme tu i několik pouští, zbytek země jsou převážně savany a místy pralesy, zejména v podhůří Akkahadradu, vysokohorského pásma na jihu. Reference: Afrika, Arábie, velehory And, Etiopie, Chile / Argentina, Kalifornie.

Chasyraj

Širé rovné pláně a stepi Chasyraje jsou první, co přijde na mysl, teprve potom tajgy a tundry a nakonec i podhůří Kjatu ze severní strany. Chasyraj je izolovaný region, jehož lid je rezervovaný a nepřístupný. Žijí zde především kočovníci a Chasyrajští se považují za národ jezdců a vozatajů. Najdete tu jen málo větších sídel a stejně málo zemědělců. Přitom však jde o zemi bohatou na rudy, zvěř i jiné suroviny. Čím dále na sever se posuneme, tím je kraj i jeho lidé drsnější, až narazíme na mrazivé pustiny Nunavaku, mrtvé země a domova přízraků. Reference: Mongolsko, Austrálie, Ukrajina / Rusko / Maďarsko, Kanada, Kamčatka.

Járengar

Země Járengaru je spjata se svým lidem a je ve formě duchů a bůžků uctívána – její řeky, lesy, hvozdy, hory i pláně. Ráz krajiny tu udává i ráz společnosti. Velkou (východní) část Járengaru tvoří velehory Kjáru a jejich okolí, zbytek jsou z větší části husté lesy, tundry a stepi – vše jsou to drsné a rázovité kraje. Jen západní pobřeží je trochu teplejší a úrodnější a Járeni tu v posledních stoletích zakládají větší hradiště a města. Reference: východní a severní Evropa, Ural, Pobaltí, Alpy, severní Himaláje, jižní Evropa / Anatolie, Středomoří.

Tsuro

Říše vycházejícího slunce, tedy nejvýchodnější region, je podobně jako Chasyraj zemí izolovanou, a poznat ji není jednoduchý úkol, nýbrž celoživotní úděl. Jedinou spojnicí s ostatním světem je sesterská říše Fengu, se kterou sdílí císařství, a pak otevřené moře. Tsuro je cizincům uzavřené a nepřátelské, z vyprávění Tsurejců cestujících po světě se však traduje, že tu najdeme velké hory, lesy, řeky, severní ostrovní oblast a na jihu tropy. Také se ví, že Tsuro je země mnoha lidí a mnoha vládců. Reference: Čína, Japonsko, Korea, Mančurie.

Fengu

Říše Fengu je v mnoha ohledech podobná sousednímu Tsuro, ale odpradávna je v mnohem otevřenejším kontaktu s okolními národy. Ne vždy v dobrém. Ačkoliv je Fengu zemí úrodnou, bohatou na vodu i suroviny, trpí svou pozicí a neustálými útoky ze stran zejména chasyrajských nomádů a hadjivarských lánů. Možná proto je zdejší civilizace vysoce vyspělá a s hlubokými kořeny, ale také roztříštěná a křehká. I Fengu je zemí mnoha vládců. A je také zemí mnoha řek, hor, pobřeží a pralesů. Severu země pak dominují velehory Kjatu s vlastní kulturou i náturou. Reference: Indočína, Indie, Vietnam, Tibet, Nepál, Pákistán.

Haluvala

Daleko na severu a daleko na západě leží další málo známá země, Haluvala, domovina majestátných Ajákelů. Pro život zde je nutné být adaptován na mráz i zvláštní krajinu – dlouhé roviny plné ledovcových jezer na východě země, hornaté poloostrovy, zálivy a výběžky na západě. Jižní polovina regionu je pokryta hustými hvozdy. Členité pobřeží Haluvaly nebylo nikdy řádně mapováno a jen málokdo má dobrý důvod sem cestovat, třebaže (nebo snad protože) Ajákelové se těší velkému respektu ostatních. Reference: Finsko, Norsko, Švédsko, Aljaška, Island, Kanada.

Hadjivar

Soustroví Hadjikal a celý region Hadjivaru hraje v chodu světa klíčovou roli. Je křižovatkou námořního obchodu, ale i domovem dobyvatelů, válečníků a pirátů. Jeho obyvatelstvo je stejně různorodé jako velikost a tvary jeho ostrovů. Na většině z nich panuje tropické klima řízené obdobími dešťů a tropických bouří. Navzdory své ústřední pozici mezi všemi ostatními zeměmi Živého moře však nejsou vnitrozemí jednotlivých ostrovů dobře prozkoumána, snad protože migrace probíhá daleko častěji z Hadjivaru ven než naopak. Reference: Indonésie, Madagaskar, Filipíny.

Tempe

Země, která zbyla. Název vychází z překladu slova „zbytek“. Je nejmenší z regionů, ba spíše jen oblastí ostrovů, poloostrovů, malých moří, velkých jezer a čehosi mezi vodou a zemí, která vyplňuje prostor mezi Haluvalou, Járengarem a severním Faleronem. Posměšně se o ní hovoří jako o největším brodu světa. Jde o chudý, zemědělství nepřející kraj, a proto také o jeden z mála kontinentů v podstatě neobydlený lidmi. Přesto, nebo možná právě proto se tu daří rasám zvířecím, zejména ještěřím Vorokejům. Reference: Pobaltí, Dánsko, Nizozemí, Panama, Florida.

Takati’jara

Ještě exotičtější než sousedící Akkadej, Takati‘jara se nachází zčásti na akkadejské pevnině, zčásti na přilehlých ostrovech. Je to extrémně zalesněná, tropická oblast, osdílená nepříliš hustě, především Sorjoky. Ostrovy jsou bohaté na suroviny jinde nedostupné a byly jedním z prvních cílů kolonizace. Tomu však nátura místních Sorjoků, o poznání divočejších než těch v Hadjivaru, dvakrát nepřeje. Stále jde o nepřístupné a ne dobře známé území. Tvrdí se však, že zdejší ostrovy mají divoké a prazvláštní tvary a na pobřeží kontinentu se má nacházet velká říční delta s pozůstatky dávných civilizací. Reference: Karibik, Amazonie, Nový Zéland, Polynésie.

Nunavak

O tomto regionu se ví nejméně. Nikdo tu nežije, nikdo sem necestuje. Je mrazivý a pustý. Ví se o něm převážně jen z chasyrajských legend, ve kterých se vypráví o přízracích, o stínech na sněhu a o strašlivém kvílení, které se celou zemí prohání. Reference: Arktida / Antarktida, Sibiř, Grónsko.

Rasy

Obvyklá nabídka hráčských ras zahrnuje několik lidských a několik zvířecích ras. Lidé (souhrnně nazývaní Kilulari) jsou si fyziologicky velmi blízcí, ale jsou mezi nimi evoluční odlišnosti, takže jednotlivé národy jsou zároveň považovány za odlišné rasy (a rasa a národ jsou v tedy tomto kontextu skoro to samé). Zvířecí rasy (Anemlari) jsou také humanoidní, ale každá vychází z jiného zvířete a odlišnosti mezi nimi jsou tedy obrovské.

Faleronští

Pouštní a říční lid Faleronu snědé pleti, stavitelé měst a monumentů. Tmavé vlasy i vousy, barva očí zelená, žlutá, oranžová a hnědá. Nejpodobnější "obyčejným lidem", vhodní pro začátečníky, dobře se adaptují pro jakoukoliv roli, ale nejvíce jim svědčí vyjednávání, řemesla a učenost.

Akkadejší

Urostlí lidé tmavě šedé nebo hnědé pleti z Akkadeje, kmenový lid savan a obyvatelé městských států. Mají šedé nebo hnědé oči a černé či tmavě šedé vlasy. Nejčastěji se stávají válečníky, námořníky či obchodníky.

Chasyrajští

Kočovný lid Chasyraje, muži tmavě modré a ve stáří až černé pleti, ženy pleti rudé, šlachovitých postav. Oči rudé či oranžové. Jsou vynikající lovci, jezdci a stopaři.

Járeni

Seveřané z především lesních a horských klanů, mohutné stavby těla s věkem stále rostoucí. Světlá kůže i vlasy, nejčastěji blond či zrzavé, ale i hnědé, oči modré a zelené. Výborní bojovníci, řemeslníci a lovci. Často se vydávají na cesty v rámci dospívání.

Tsuro-fengové

Lidé dvojí říše s kovově lesklou pletí, nejčastěji zlatou a měděnou (Tsurejci) či stříbrnou a šedou (Fengujci). Lesk kůže napovídá jejich urozenosti. Jsou nevelkého vzrůstu, barva vlasů odpovídá kůži, jen je tmavší. Oči zelené či fialové. Mezi ostatními národy vynikající zručností a inteligencí, cení si řemesel, umění a učenosti.

Ajákelové

Vznešený severský lid vysoké hubené postavy se světlou bledě modrou pletí, sněhobílými vlasy a vousy a azurovýma očima. Žijí v souladu s přírodou a živí se tedy nejčastěji jako lovci a rybáři.

Sorjokové

Všestranný národ šedozelené či zelenohnědé kůže s mohutnější čelistí a ostrými zuby. Mohou být silní a svalnatí i drobní a mrštní, vlasy mají rusé nebo tmavé, oči žluté, zlaté a rudé. Jsou největšími dobyvateli a válečníky, často se živí na úkor ostatních jako žoldáci, piráti či nájezdníci.

R’Valtájové

Lid psovitý, žijící ve smečkách a klanech, vlci z lesů a hor, šakalové a hyeny pouští a savan. Ostré zuby a překvapivá vychytralost. Žluté či modré oči a barva srsti podle prostředí šedá, hnědá či okrová. Často se dostávají do střetů s lidmi a nemají nejlepší pověst.

S’Drasájové

Samotářský lid šelem kočkovitých, pralesní tygři, tropičtí jaguáři a lvi akkadejských savan. Nebezpečné spáry, silná a mrštná těla, žluté nebo oranžové oči. Barva kůže a tvar skvrn či pruhů v závislosti na příslušnosti ke druhu. Jsou oblíbení jako osobní strážci, třebaže častěji je motivuje osobní hrdost než loajalita.

Marumalové

Lid medvědovitých, převážně horský a severský, mohutné stavby těla a nevídané odolnosti. Tmavě oranžové, hnědé až téměř černé oči, srst nejčastěji hnědá či černá.

Vorokejové

Ještěrané s šupinatou kůží a dlouhým ocasem, osidlují bažiny a říční oblasti, nebo naopak pouště a skály. Barva kůže se liší, ale nejčastěji bývá zelená, šedá, hnědá nebo namodralá, oči nejčastěji zelené či žluté. Vynikají hbitostí a zručností, občas je najdete mezi lidmi jako rybáře a řemeslníky.

Haryaxoi

Létající dravci, nejčastěji žijící stranou od všech ostatních, vysoko v horách, v pralesích či v kaňonech. Horní pár končetin jsou křídla s pařáty, mají dravčí hlavu a silný zobák. Barva peří je různá, stejně jako barva očí.

Armudakové

Nevelký a nevzhledný lid pásovců s obrněným či ostnatým hřbetem, překvapivě houževnatý. Oči mají tmavé. Mají zvídavou povahu, ale jen zřídka se odváží vést dobrodružnější život.

Teratékové

Hmyzí lid, nejčastěji mravenci či termiti, jejichž kolonie jsou k nalezení v pouštích a skalách či tropických lesích. Mají tři páry končetin, z toho první přeměněný na ruce, podobně využitelná čelistní makadla, chitinový krunýř a tykadla. Oči mají černé nebo výjimečně oranžové. Neumí mluvit, komunikují pouze cvakáním a cvrlikáním, všem rasám jsou kulturně nejvzdálenější, takže i přes své neobyčejné přednosti se nehodí pro každého hráče.

Hatee Hatee

Sloní národy jsou buď akkadejského nebo fengujského původu a jde o obrovité, silné a moudré tvory, kterých je bohužel jen pomálu. Mají tlustou šedou kůži a jantarové, šedozelené nebo hnědé oči.