A2 - Tak dlouho se chodí se džbánem...

TAK DLOUHO SE CHODÍ SE DŽBÁNEM KE ZDROJI, AŽ SE NĚCO DOZVÍME

ZPRÁVA O ODEHRANÉ HŘE Z 21. 10. 2020   Třetí den na ostrově a Kati s Esstrem už stihli navštívit správce, najmout si průvodce, slíbit pomoc s citrusy, být okradeni a stát se svědky požáru lodi. Další dny ale neměly být o nic méně nabité.   Jak tam tak naše pestrá pětice stála v přístavu, okamžik osudovosti rychle vyprchal. Eruan se totiž dozvěděl, že městská stráž prohledává lodě v přístavu a vyslýchá námořníky, a vyrazil zase zpět k Ebenovému kopí. (Z toho běhání tam a zpátky se mu jistě brzy zlepší dovednost Atletika.)   Ostatní se vydali na jídlo. Cestou se seznamovali s Albi, rozvíjeli úvahy na témata důležitá i nedůležitá a hlavně o tom, že tedy co nejdříve vyrazí přes úžinu k nejbližšímu kmeni a začnou se svou misí. Jejímu brzkému vyřešení však zjevně není přáno, neboť je u stánku s vhodnou náhražkou kebabu oslovil nesmělý novic a přetlumočil jim od faraona místního chrámu, že si s nimi přeje pohovořit.   Chrám, nacházející se v chrámové čtvrti, obklopen chrámovými zahradami, chrámovými uličkami a chrámovými obelisky, měl tvar chrámové mastaby a vítal je chrámovým portálem. Tam se jich ihned ujali chrámoví adepti a vedli je do chrámových útrob. Atmosféra byla chrámová.   Faraon Kurbu Karak je přijal ve svém trůnním sálu (dost možná aby ještě víc zdůraznil to, co si Kati začala pomalu uvědomovat, že totiž správce je jen úředník, ale velekněz je skutečný vládce města). Pohovořil s nimi o jejich úkolu a neopomenul dát okatě najevo své rozčarování z toho, že ho nenavštívili okamžitě po svém příjezdu. Přesto nabídl velkorysou pomoc výměnou za to, že Kati a její skupina budou vystupovat ve jménu řádu a využijí svých cest po ostrovech ke zlepšení vztahů s místními. Lhai byl k této myšlence dost skeptický, ale Kati horlivě odkývala vše, co se žádalo, jen když jim faraon poskytne finance nemalé hodnoty a zařídí na dvacet dní vlastní loď a dary pro ostrovní kmeny – spatřovala v tom totiž urychlení svého nedobrovolného výletu. Esstr by asi také kýval, ale měl moc práce s čáráním run do chrámové dlažby, které způsobily, že za několik let se dlaždice rychleji rozpadnou.   Jelikož loď měla být zajištěna nejdříve druhý den ráno, nabídl jim faraon takový malý chrámový teambuilding v podobě zkoušky Ayas Dahra. Ta sestávala ze tří místností, ve kterých bylo třeba prokázat důvtip, silnou vůli a hlavně přízeň Strážců, tedy štěstí. Zprvu se zdálo, že právě štěstí jim moc nepřeje; těsně před začátkem zkoušek je totiž konečně našel Eruan a opět se k nim připojil. Nakonec však i s jeho pomocí (neboť ho pochopitelně jako prvního napadlo prošátrat sochám kapsy) a se šťastnou rukou Albi (která, přestože byla doslova slonem v porcelánu, mezi stovkami uren a nádob našla tu správnou během chvilky) zkoušky poměrně snadno a rychle složili. Bylo jim za to přislíbeno večerní požehnání od místních kněží.   Pak si přízeň Strážců dala na chvilku zase pohov. Hned po opuštění chrámů je odchytily místní stráže pod vedením neznámého důstojníka. Mnoho se nerozpakoval a každého jednotlivě osobně vyslechl – vyptával se na okolnosti jejich příjezdu, na jejich vztah k zesnulému kapitánovi sabotované lodi, na zvláštní shodu okolností, která je obestírala, na čerstvě nabytou svobodu sloní otrokyně i na jejich motivace a plány ohledně návštěvy sorjockých kmenů. Nebyl nijak neslušný, ale jeho prací je být podezřívavý a to mu šlo skvěle. (Jeho svědomitost dokládá mimo jiné to, že vyslechl dokonce i mravence, který neumí mluvit.)   Když je strážní nechali zase o samotě, bylo Eruanovi vysvětleno, že ho už nepotřebují, protože loď dostanou od faraona. Ale že tedy drží slovo, může se k nim přesto připojit a citrusy si pořídit na cestách po ostrovech. Eruan moc nechápal, co by z toho měl, když už zaplacené citrusy měli přímo tady, jen je potřebovali s Lhaiovou pomocí najít a to bylo taky předmětem jejich dohody. Na druhou stranu ho lákaly řeči o tajemných chrámech a stále měl na mysli Albi a její věštecké sny, kterým osobně přikládal velkou důležitost, a tak se prozatím ke skupince přisral a pozval je na večeři.   Lhai netečně prohlásil, že nemá zapotřebí ani večeři, ani požehnání, a že se s nimi uvidí ráno u zařízené lodi. Kati nejprve potřebovala ubytovat Albi. Pak se všichni kromě Lhaie sešli v chrámu u rituálu požehnání a nato již v povznesené náladě vyrazili do Bronzového pírka (kde se nakonec nezávisle na nich nacházel i Lhai). Večer se nesl v duchu přátelském. Eruan se snažil vylepšit svůj první, druhý a třetí dojem a Kati se na to rozhodla raději opít. V průběhu večera však požádal o svolení připojit se k nim neznámý host.   Představil se jako Mirdon Talan, faleronský podnikatel a majitel klubu Horké hlavy. Jevil se jako sympatický a upřímný muž, který doplnil mnoha předchozím událostem kontext a uvedl Kati, Esstra, Eruana a Albi do situace na ostrovech. Přestože jim už správce Aarom i faraon Karak naznačovali, že vztahy jsou tu napjaté, teprve Mirdon se otevřeně rozhovořil o tom, jak důležité je zachovat status quo a jak moc je přístav Limaya závislý na přízni Sorjoků. Zmínil roli pirátů a popsal vztahy mezi přístavem Limaya, místními kmeny a Jolokandem, sorjockým městem. Netajil se ani tím, že si jejich přítomnosti a hlavně jejich úkolu všimli i jiní. Pro Mirdona to byla údajně spíš zajímavost – sám se totiž do chrámu na ostrově chtěl někdy podívat. Naznal však, že pokud má být jejich mise úspěšná, objíždět jednotlivé kmeny ve jménu řádu možná není nejlepší nápad, a předestřel vlastní návrh postupu.   Podle Mirdona je důležité začít odshora, tedy od alulána Moroka v Jolokandu, který je formálním vládcem souostroví. S jeho pověřením a požehnáním by se ostatní kmeny přesvědčovaly o poznání snáze. Zároveň však není moudré oslovit alulána Moroka jen tak, je třeba mít za sebou spojence, kteří se za skupinu zaručí, a je na zváženou, zda představený cizího řádu je skutečně ten nejvhodnější spojenec. Dal Kati a její skupině seznam jmen těch, kteří v Limaye něco znamenají a které by rozhodně stálo za to lépe poznat, než se vydají k sorjokům. Také dodal, že je na nich, jaké informace si dokáží zjistit a koho se rozhodnou oslovit s žádostí o pomoc, záruku či doprovod. Na seznamu se krom faraona Karaka a správce Aaroma objevili: Ashni Ket, tsurejská majitelka Bronzového pírka; Murdunanto Harbut, akkadejský obchodník z veleváženého rodu a nejbohatší muž ve městě; Rondol zvaný Břit, járenský žoldák, místní legenda a provozovatel arény; Arhenu Nolandin, bohatý akkadejský obchodník; Hairos, další místní legenda, šílený faleronský filozof a údajný mystik; Osh Donom Seldi, vysoce postavený Faleronec, prominentní mág a mystik se skvělou pověstí. Na otázku, zda on sám může pomoci a zaručit se za ně, skromně odvětil, že zas tak vlivný není.   Kati v průběhu konverzace zoufale toužila po Lhaiovi, resp. po jeho radách, a snažila se obsluhou dovolat jeho přítomnosti. Lhai však vytrvale odmítal. Nakonec to Albi nevydržela a etiketě navzdory se vydala čajovnou Lhaie najít. Když ho dovedla, vyslechl si Mirdonovy argumenty a Kati pověděl, že určitou logiku to má a že pokud by se jim podařilo k Morokovi dostat před návštěvou ostatních kmenů, mohlo by to pomoci ulehčit ostatní zkoušky. A tak se Kati v již mírně podnapilém stavu rozhodla, že je rozhodně moudré zjistit si co nejvíc informací, než se kamkoliv vypraví.   Esstr ráno opět splnil svou povinnost probudit Kati a kocovině navzdory ji dovést na místo určení. V přístavu všechny čekalo nemalé (či snad nemilé?) překvapení; loď zařízená faraonem pro jejich potřeby byla Isabisovo Ebenové kopí. Už když se večer Eruan vracel na loď, svěřil se mu Isabis, že mu faraon nabídl slušnou sumu, když se v souostroví zdrží delší dobu a poskytne transport jeho svěřencům. Po zběžné prohlídce lodi bylo zjištěno, že faraon zajistil nejen kovy, látky, koření, slonovinu a jiné dary pro sorjocké kmeny, ale dokonce i citrusy.   Kati, zatím stále přesvědčena, že faraon je momentálně nejvelkorysejším možným spojencem, vedla pak další kroky skupiny zpět do chrámu, kde mu chtěla za loď poděkovat a požádat ho o doporučující dopis pro alulána Moroka. Faraon však byl zaneprázdněn, a tak se skupina rozdělila. Eruan se vydal zjišťovat na vlastní pěst informace o Harbutovi a Donom Seldim. Ostatní se vydali do Bronzového pírka, kde už to docela dobře znali a jehož majitelka koneckonců byla na Mirdonově seznamu, a nikoho nenapadlo nic lepšího než jít rovnou za ní, všechno jí vyklopit a poprosit o pomoc.   Tato dáma v nejlepších letech byla návštěvou zaskočena a nebýt toho, že Lhaie již znala, nejspíš by se s nimi vůbec nebavila. Podivila se nad tím, že se ocitla na Mirdonově seznamu (byť to podle všeho brala jako lichotku), a prohlásila, že neví, jak by jim mohla být nápomocná. Přesto poskytla v rozhovoru několik hodnotných informací zejména o postavení alulána a ostatních klanů Jolokandu, a tak se návštěva u ní dala považovat za sice rozpačitou, ale úspěšnou. Na závěr ještě podotkla, že je asi dobře, že šli nejprve za ní, čímž se ušetřili horšího trapasu jinde.   Kati a Lhai se posléze vydali do chrámu, jednak za faraonem, který je tentokrát již přijal a přislíbil dodat doporučující dopis, druhak do knihovny. Naznali, že nastudovat si informace ze svitků, kronik a záznamů bude bezpečnější a snad i informativnější, a vskutku narazili na zajímavosti o pirátech, městské politice, vládě obou městských vládců i o vztahu k místním, nemluvě o mapě ostrovů, která jistě přijde vhod. V bádání pokračovali po zbytek dne.   Dynamické duo Albi plus Esstr se mezitím vydalo na tržiště s úmyslem zjistit něco o místních celebritách, Rondolu Břitovi a filozofu Hairosovi. Mravenec a slonice vedli několik zajímavých rozhovorů, ze kterých jakýmsi záhadným způsobem vyplynulo, že svého kamaráda chtějí přihlásit do soubojů v aréně a že filozofa Hairose navštíví v jeho jeskyni za městem.   Mirdon by byl jistě hrdý.