Potopení Mary-Anne
Disaster / Destruction
1871nl.
18/8 14:00
18/8 14:00
V Atlantském oceánu se potopila civilní loď Mary-Anne. Parník vezoucí 2000 lidí a 1000 členů posádky. V novinách se nejprve psalo, že se potopila v důsledku bouře. Později se objevují zprávy, že byla potopena záměrně během útoku, kdy na ni měla střílet doposud neznámá válečná loď.
První výstřel
Loď se začala otřásat až tak, že to Jacka probudilo. Nejprve se zmateně rozhlédl, aby zjistil, že loď začala prudce zrychlovat a měnit směr.
„Proč to? Do New Yorku je to ještě tři dny, teď máme udržovat kurz, pomyslel si.“ Vstal, rychle se oblékl a vyšel na chodbu. Tam si všimnul, že i několik dalších cestujících nervózně otevřelo dveře a koukají do chodby, aby zjistili, co se děje. Jack se rozhodl, že to půjde zjistit na vlastní pěst. Kajuty 3. třídy se nacházely až pod čarou ponoru. O patro níže už byly jen kotelny a nákladové prostory. Musel o patro výše, na palubu druhé třídy a tam se zkusit podívat z okna jídelny. Vydal se chodbou, když v tom uslyšel vzdálené troubení lodní sirény. Jack se rozeběhl, proletěl po schodech o palubu výše a prosmekl se několika chodbami a jako střela se vřítil do jídelny. Normálně by ho odtamtud vyhodili, ale teď všichni zde přítomní koukali z okýnek ven na moře. Jack cítil, že se davem šíří nejistota. Prodral se k oknu a také se podíval.
Srdce mu poskočilo leknutím. Na deváté hodině se k nim hnala bitevní loď na plný chod. Mary-Anne se otáčela a snažila se uprchnout pryč na sever, ale bitevní loď již byla na plné páře a Anne teprve začínala nabírat rychlost a páru. Bylo jasné, že bitevní loď Anne dostihne dříve. Jack nevěděl, proč je ta loď pronásleduje a ani proč Anne utíká. Anglie přece měla s koloniemi dobrý vztah. Zkoumavým pohledem si prohlížel bitevní loď a hledal vlajku. K jeho překvapení na hlavním stěžni lodi vlála naprosto neznámá vlajka. Rozhodně to nebyla vlajka koloniální správy. V tu chvíli zazněla ohlušující rána. Jack úplně nadskočil. Pak se kus před přídí bitevní lodi zvedl gejzír vody.
V první chvíli si Jack myslel, že to střílela bitevní loď, ale pak mu to došlo. Mary Anne vystřelila z děla na bitevní loď.„Ale Anne je přece civilní loď, jak to, že má dělo?“
Bitevní loď ožila. Začaly se otevírat boční střílny a vysouvat se hlavně děl. Hlavní přední věž s 12“ děly se začala otáčet.
Zazněla druhá rána a vzápětí hned třetí. Anne vypálila znova. Těsně vedle přídě se vzedmul gejzír vody. A druhý hned kousek za bitevní lodí.
Jack jak u vytržení sledoval to divadlo. Jenže pak mu to došlo. Věž se přestala otáčet a děla se zvedla do mírného náklonu. Zablesklo se tak, až se Jackovi zatmělo před očima. Hned vzápětí dolehla ohlušující rána, která rozvibrovala sklo v okýnkách. Jack se ještě nestačil pořádně vzpamatovat, když se kousíček od levoboku Anne zvedl gigantický gejzír vody do výše několika desítek metrů. Tlaková vlna zhoupla Anne na pravobok tak, že všichni včetně Jacka o několik kroků ustoupili. Anne se zhoupla zpátky. Až teď mu to došlo.
Bitevní loď vypálila varovný výstřel.Musel se nad tím znovu zamyslet. Bitevní loď vypálila varovný výstřel na civilní loď plnou cestujících. Zatřepal znovu hlavou. Bitevní loď vypálila varovný výstřel na loď, která převážela skoro 2000 civilních cestujících a necelý 1000 příslušníků personálu a posádky.
„ROSE!“ vykřikl Jack a rozběhl se zpátky do kajuty.Z vrchní paluby uslyšel dva výstřely, jak Anne znovu vypálila.
„Rose!“ Jack běžel, co nejrychleji dokázal. Vběhnul do kajuty. Rose si právě pozapínala poslední knoflíky na šatech. Když v tom se ozvala znovu ta ohlušující rána. Hned vzápětí Anne doslova odskočila doprava a nahnula se o 15°do leva, jak ji odmrštil nepřímý zásah granátu z bitevní lodi. Jacka i Rose to vrhlo zpět na postel.
„Jacku! Co se to děje?“„Nevím, střílí na nás. Musíme pryč. Musíme pryč z lodi!“
„Kdo? Kdo na nás střílí?“ zeptala se celá bledá Rose.
„Nějaká bitevní loď. Nevím, nevím co se děje, ale musíme pryč. Dělej, poběž!“ vzal Jack za ruku Rose a vyběhl na chodbu. Tam už v panice pobíhalo několik dalších cestujících. Jack se však neomylně vydal ke schodům na palubu. Vyběhli o palubu výš a tam Jack málem srazil námořníka rozdávajícího záchranné vesty. Jack jednu bezmyšlenkovitě podal Rose a běželi dál. O patro výš. Byli zrovna v mezipatře, když zaduněl další výstřel a o chvíli později jim zmizela podlaha pod nohama. Naprosto ohlušující exploze mrštila Anne na pravobok. Tlaková vlna srazila všechny na palubě na zem. Jack vrazil tvrdě ramenem do zdi a na něm přistála Rose, která si o zábradlí rozrazila obočí. Krev ji stékala po tváři a kapala na zelené šaty. Jack se rychle podíval na její ránu, aby zjistil, že je to jen povrchové. Popadl ji za ruku a táhnul ji dál. Rose se malátně potácela za ním. Lodí se začínal šířit dusivý kouř. Anne se začala trochu naklánět na levobok a začínala zpomalovat.
Vyběhli na palubu. Tam vládl chaos. Asi dvacítka námořníků obsluhovala na zádi dělo. Které tam po vyplutí rozhodně nebylo. Museli ho tam nainstalovat během plavby. Pět námořníků leželo v krvi na palubě. Teď teprve Jack mohl vidět, co přesně se stalo. Mary Anne dostala zásah do zádi. Granát z hlavní baterie bitevní lodi zasáhl záď vysoko nad čarou ponoru. Granát stavěný na prorážení pancíře tak prolétl dovnitř a explodoval až teprve na druhé straně. Svojí explozí zničil strojovnu a pozabíjel strojníky a cestující v jídelně pro 3. třídu.
Jack si všimnul, že námořníci nabíjejí další granát. Seběhl po schodech a pěstí srazil prvního z nich.
„Co to děláte! Vždyť nás zabíjíte! Jsme civilní loď!“ rozmáchl se a srazil druhého námořníka. Jenže v tu chvíli zahřměl hlas: „A dost!“ cvakl natahovaný kohout revolveru. Velitel děla mířil přímo na Jacka.„Ne, Nestřílejte prosím!“ Vrhla se před Jacka Rose. Velitel se překvapeně zadíval na dívku kryjící svým tělem Jacka.
„Odejděte, tady nemáte co dělat!“ křikl velitel a ukázal hlavní revolveru pryč. „A vy pokračujte!“ houkl na posádku,“ která se obratem začala opět věnovat nabíjení děla.
„Čeho chcete dosáhnout!“ zaúpěl Jack: „Tohle je civilní loď!“
„Hele mladej, starej se o svý věci a nás nech dělat naši práci. Zmiz, nebo vás oba zastřelím za vzpouru.“ Pozvednul revolver opět velitel děla. Ale tentokrát ho namířil na Rose: „A ona půjde první.“
Jack okamžitě strhnul Rose za sebe: „Ne, ne, jdeme pryč,“ otočil se a vedl Rose na druhou stranu lodi k záchranným člunům.
„Musíme pryč! Jsou to šílenci, všechny nás tady nechají chcípnout!“ Vrhli se k prvnímu záchrannému člunu, kde se už několik duchapřítomnějších cestujících pokoušelo uvolnit kotvící lana a člun spustit na vodu. Velitel děla se, když viděl, že ta dvojice už nebude dělat problémy, otočil zpátky a zasunul revolver zpět do pouzdra. Uviděl, že dělo je nabité. Zvedl zrak a zjistil, že bitevní loď mezitím Mary Anne dohonila a zastavila necelých 100 metrů od levoboku. Na Mary Anne teď mířila veškerá děla na její palubě.
„Musíme pryč! Jsou to šílenci, všechny nás tady nechají chcípnout!“ Vrhli se k prvnímu záchrannému člunu, kde se už několik duchapřítomnějších cestujících pokoušelo uvolnit kotvící lana a člun spustit na vodu. Velitel děla se, když viděl, že ta dvojice už nebude dělat problémy, otočil zpátky a zasunul revolver zpět do pouzdra. Uviděl, že dělo je nabité. Zvedl zrak a zjistil, že bitevní loď mezitím Mary Anne dohonila a zastavila necelých 100 metrů od levoboku. Na Mary Anne teď mířila veškerá děla na její palubě.
Velitel polkl. „Palte!“ Námořníci se s hrůzou podívali na svého velitele. Tohle už nebyl čas, kdy se dalo bojovat. Už nemohli uniknout. Tohle byla sebevražda. Civilní parník se dvěma 5“ děly se nemůže měřit s bitevní lodí.
„Tak bude to?“„Ne pane!“
Dřív než, se námořníci stačili vzpamatovat, velitel hmátl po odpalovací šňůře děla a škubnul. Dělo vystřelilo. Granát přelétl během zlomku sekundy těch 100 metrů a narazil do boku bitevní lodi. Neškodně explodoval na jejím pancíři.
O dva nádechy později, kdy už někteří námořníci doufali, že se nic nestane, se otřásl celý svět. Bitevní loď zahájila palbu ze všech děl. Granáty z 5“ děl létaly na Anne. Prorážely bok a explodovaly všude po délce lodi. Smrtící střepiny létaly vzduchem. Oheň šlehal. Ohnuté a roztrhané plechy vylétávaly do vzduchu společně s kusy lidských těl. Posádka děla na zádi byla zabita přímým zásahem, kdy granát dopadl na palubu a explodoval. Rozmetal dělo a posádku na kusy a prorval díru do paluby. Třísky zkosily několik cestujících v patře pod dělem. Jack zalehl tělem Rose. Střepina mu rozsekla záda. Zkroutil se bolestí. Konečně se mu podařilo uvolnit kotevní lano. Těžce se zvedl a v příkleku pomohl Rose se dostat do člunu.
„Rychle! Musíme do vody!“ překulil se přes postranici člunu, stejně jako několik dalších cestujících. Jeden z námořníků se překulil s nimi. Hned vzápětí vytáhl nůž a přeřezal lana. Naviják se začal roztáčet a člun se v podstatě nebržděným pádem vydal na cestu do vody.
Další a další granáty dopadaly na Anne. Prorážely boční pláty a explodovaly po celé délce lodi. Vytrhávaly kusy kovu. Střepiny zabíjely, exploze rozpoutávaly požáry. Anne se stala kovovou klecí pro všechny na palubě. Nebylo úniku. Nebylo se kam schovat. Podpalubí se zatápělo vodou. Paluby nad čarou ponoru byly ještě horší. Granáty zasahovaly vše a všechno. Muže, ženy, děti. Bez rozdílu. Paluby byly plné ohně, kouře a střepin. A každou vteřinou přilétaly další a další granáty.
Člun s Rose a Jackem padal do vody. Byli na druhém boku lodi a tak sem naštěstí zatím nedosahovalo tolik střepin jako vevnitř a na druhé straně Anne.
Už byli těsně nad hladinou. Jack se chystal na tvrdý dopad téměř z 10 metrů. Zaduněla ohlušující rána, až všem zalehly uši a na maličkatou chvíli se rozhostilo jen zvonivé ticho. Ve druhou chvíli něco vzalo celý člun, rozštíplo ho to ve dví a hned vzápětí roztříštilo na třísky. Jack a Rose letěli vzduchem několik metrů, jak je tlaková vlna odhodila do vody. Pád do studené vody Jacka okamžitě probral. Chtěl se nadechnout, ale pak si uvědomil, že je pod hladinou. Začal plavat vzhůru. Vynořil se a pořádně se nadechl.
„Rose!“Uviděl ji bezvědomou plavat několik metrů od něj. Doplaval k ní. Ještě dýchala. Nedaleko našel kus plovoucího dřeva, snad nějaký stůl nebo dveře a dostal Rose na něj. Teprve teď se otočil, aby viděl jak roztrhaná příď a záď čnějí vysoko do vzduchu a klesají pod hladinu. Anne dostala plnou salvu z hlavních děl. Granáty zasáhly střed lodi a doslova ji rozervaly na dva kusy.
O chvíli později se rozhostilo ticho. Mary-Anne zmizela pod hladinou rychle a s ní zmizel i oheň a kouř. A překvapivě i nářek raněných a umírajících. Jack se pořádně rozhlédl, aby zjistil, že na hladině plave jen pár, snad ani ne 30 přeživších. Ale možná že ani všichni nežili. Některá těla možná jen bezvládně plula v záchranných vestách na moři.
Proti němu se tyčila teď už tichá a nehybná bitevní loď. Z komína stoupal černý pohřební dým. Od lodi se odpoutaly čluny a vydaly se k troskám Anne.
„Rose, podívej, jdou pátrat po trosečnících! Jsme zachráněni.“Rose zvedla malátně hlavu, ale pak hned klesla zpět. Jack začal strkat kus dřeva i s Rose blíž ke člunům. A když uviděl, že jsou už ani ne 20 metrů od nich, začal volat z plných plic.
„Tady! Tady jsme! Prosím, pomozte!“
Muž na přídi ukázal na Jacka a loď okamžitě zamířila k němu. Člun připlul blíže a muž na přídi povídá: „Majore, tady jsou nějací přeživší!“
„Slyšeli jste kapitána, žádní svědci,“ řekl temně major.
Jack se s hrůzou podíval na majora, aby spatřil temné ústí hlavně.
Padly dva výstřely.