Vitold von Everec

Pobavit Vitolda von Everec mohl být jeden z méně mimořádných úkolů, kdyby nebyl už několik let po smrti. Záhadný Zrcadelník toto však nepovažoval za problém. Dal dobrodruhům flakónek z krví, a poradil jim jak Vitolda přivézt zpět. Jejich setkání začalo bojem s duchy von Evereců. Vitolda to nějak netrápilo, neboť přiznal, že je stejně neměl moc v lásce. Navíc jim dobrodruzi nemohli ublížit, byli přeci už mrtvý. Byl to vůbec zajímavý charakter. Bylo zjevné, že pochází ze šlechty, často se však choval jako rváč či výtržník.   Jedno bylo jasné: Vitold se rád bavil. A měl dojem, že mrtvým se prvotřídní zábavy zrovna nedostává. Nájemná banda Vitoldovi oznámila, že právě proto tady jsou. Domluvili se na jedné noci, do půlnoci. Jeho požadavky na noc plnou veselí byly prosté. V prvé řadě se chtěl pořádně zhulákat a za druhé... no, řekněme, že tohoto mrtvého muže nesmírně trápila neschopnost navázat kontakt s něžným pohlavím.   Vitold však neměl své staré tělo, a tak si vypůjčil Viktorianovo. Vskočil do jeho těla a spolu doprovodili medičku Shani na svatbu její kamarádky. Zde Vitold našel dostatek zábavy, u které se mohl pořádně vyřádit. Jedl, hrál gwent, pil tak, že by to složilo tři koně, naháněl prasata do chlívku, potápěl se pro střevíce, dokonce na Shani vyloudil polibek..   Z úderem půlnoci započal obřad čepení a čas Vitolda von Everec mezi živými se nachýlil. V těle dobrodruha se mu však líbilo natolik, že neměl v nejmenším úmyslu ji opustit. Teprve až Zrcadelníkova přítomnost Vitolda donutila k návratu tam, odkud přišel. Podle vyprávění dobrodruhů způsobil Zrcadelník při vymítaní Vitoldovu duchovi obrovskou bolest. Nevím jak to udělal, ale zdá se, že věděl jak na to. Byl vůbec velice zvláštní...