Lidé smaragdoví

Lid smaragdový je lidským etnikem, kterému se často přezdívá „pouštní lid“. Tento výraz se však někdy používá jako souborné označení pro lidské obyvatele Velké pouště, jižního Teruelu a jižní Verony, Asy'Yru a dalších západních svobodných měst, kteří nemusí být nutně Lidem smaragdovým. Lid smaragdový je zpravidla tmavší pleti, než jejich korunovaní příbuzní. Barva pleti i fyziologie se však může velmi odlišovat mezi jednotlivými pouštními kmeny – některé mají pleť více doruda, někteří jsou statnější a jiní zase s více výraznými vousy a hustými vlasy.

Největší část obyvatel pouště tvoří nomádské pouští kmeny. Většina pouštních nomádů žije kolem středu Pouště, který je bohatý na oázy. Pouštní nomádi se živí většinou jako kupci; ti, kteří žijí na severu a na jihu Pouště, pak jako pastevci. Velká část nomádů se shromažďuje i kolem Mokré cesty, kde jsou najímáni jako eskorta pro bohaté obchodníky. Teruelany a obyvateli Svobodných království jsou pouštní lidé často vnímáni jako barbaři kvůli kulturním rozdílům a kvůli častým útokům některých kmenů na vesnice na jihu Teruelu a Verony.

Většina pouštních nomádů uctívá jeden z tří velkých jižanských náboženství – víru v Matku Slunce; věrouku Dromedára, Želvy a Škorpiona a víru ve Stookého Lar'Khana. Četné nomádské kmeny pak uctívají své vlastní kmenové bůžky. Malá část kmenů dokonce od seveřanů převzala víru ve Svatou Stvořitelku, kterou se ve velké míře přizpůsobili svým potřebám.

Nezanedbatelná část pouštního lidu žije i v Asy'Yru a dalších svobodných městech na západě Pouště. Pouští lid pak tvoří velkou část obyvatel těchto měst. Jde většinou o bývalé členy nomádských kmenů, kteří v těchto městech hledají práci, obchodují se svým zbožím nebo se do místních komunit přivdali. Zbytek obyvatel těchto měst pak ve většině tvoří přistěhovalci a kupci z Teruelu a Svobodných království.

Klany pouštních nomádů

Sahra'Atfal

Sahra'Atfal, v překladu "Děti pouště", mezi lidmi korunovanými často přezdívaní "Sahrové", je nejrozšířenějším a nejpočetnějším nomádksým kmenem Velké pouště. Existuje několik desítek karavan a rodin, kteří se k tomuto klanu řadí –⁠ mezi jednotlivými rodinami jsou veliké kulturní rozdíly, obecně se však dá říct, že jsou tvoření lidmi smaragdovými a hlásí k věrouce Dromedára, Želvy a Škorpiona.
Kultura Sahrů je striktně patriarchální –⁠ v čele jednotlivých rodin stojí staří čarodějové, kteří si osvojují prastarou magii pomocí které dokáží tvarovat pouštní písek. Těmto patriarchům se přezdívá Al'ab Ramilové, "Otcové dun" a zastupují jak moc výkonnou, soudní, tak náboženskou. Mezi nejmocnější znamé patriarchy patří Zalak al-Dhiss, vedoucí rodinu al-Dhiss. Zalak se proslavil, když se před desítkami let střetl s nepřátelským klanem, který al-Dhiss převyšoval jak početně, tak co se výzbroje týče. Zalak za použití zaříkadla vytvořil z písečných dun armádu něoklika set válečníků z čistého písku, kteří přesilu přemohli, pobily a to bez ztráty jediné al-Dhisského muže.
Pro Sahry je důležitým kulturním místem skalní město Qalb al-Sahra, "Srdce pouště", prastaré, dnes již opuštěné chrámové město, za pomocí magie, vytesané do kamene místní hory. Právě zde měli být předkové Sahrů vyhnaní do pouště zachránění zjevením Dromedára, Želvy a Škorpiona. Nyní je již město opuštěné a jednotlivé Sahra'Atfal rodiny se zde scházejí k rokování a modlidbám.  

Alnasl'⁠Nazarabad

Alnasl'⁠Nazarabad, v překladu "Potomci krvavých slz", často přezdívaní "Nazarabadští", jsou nepočetným klanem pouštních nomádů obývající především východní a jižní část Velké pouště při severních hranicích elfské republiky Quen’daree.
Své jméno získali po entitě, kterou sami přezdívají Nazarabad, "Krvavé slzy", tajmeném a pramálo popsaném božstvu, o kterém je lidem mimo klan známo jen velmi málo. Pro klan jsou vysoce důležitým kulturním i náboženským místem Nazarabadská solná jezera, rozsáhlý komplex solných jezer, které pravidelně vysychají a zanechávají za sebou solné planiny pokryté minerály, které půdu barví do krvavě rudé a nepřirozeně modro-zelené barvy. Nazarabadští věří, že právě tato jezera jsou místem odpočinku jejich božstva a proto k němu pravidelně podnikají náboženské poutě.
Při těchto poutích se k jezerům jednou ročně sjíždějí všechny Nazarabadské rodiny, aby se zde oddávali modlitbám a náboženským rituálům. Mezi takový rituál patří několikadenní půst a meditace, během které se Nazarabadší ponoří do rudé soli jezer a několik dlouhých dní v nich zůstávají na přímém slunci i během mrazivých nocích v transu-podobném stavu. Tvrdí se, že během tohoto rituálu zemřou až dvě pětiny zúčastněnýc. Po vynoření se ze soli se údajně Nazrabadští svlékají ze své kůže jako hadi a tu nechávají spolu se zemřelými ve vyslých jezerech. Sůl a minerály jezer barví pokožku Nazarabdských do nepřirozené rudo-cihlové barvy, díky které jsou snadno rozpoznatelní od ostatních lidí smaragdových. Hned po tomto rituálu hledají nazarabadští muži nové parnerky, se kterými rituálně obcují a plodí nové potomstvo.