The Journal Entry’s title

Begin writing your story here...Aine aen dhu
Pro začatek říkejte mi Ai a nelámejte si jazyk.
„Co jsem zač… ééé… to nechcete vědět, né fakt se o tom nerada bavím.“
.
.
.
Po pár skleniček pálenky.
„Proč nosím furt tu kapucu …mmm no mám a nesmějte se chlupatý uši, jen špičky ale kolik půlelfů běhá s takovýma ušima po světě… a počkat tohle to přebije mám douhej jazyk *vyplázne jazyk* a to byste teprve koukali co s ním jde dělat… *pubertální smích*“
.
.
.
Po dalších pár skleniček pálenky.
„Jo a umím se plížit úplně jako kočka a vidím dobře ve tmě. Proč… no já nevím asi to má co dělat s nějakýma šáhlíma genama z tátovo strany. Že chcete vědět co byl eee…“
.
.
.
„No tak dobře zdá se, že nebudu mít pokoj, dokud to neřeknu. Tak poslouchejte a jak jsem říkala nerada se o tom bavím, takže to nebudu opakovat.“
 
Někdy se říká že musíte jít na začátek abyste pochopily konec. Já sice na konci ještě nejsem ale řeknu vám začátek mého příběhu.
Na začátku byla elfí žena, cestovatelka ač odvážná tak naivní. Zalíbila se jí myšlenka procestovat celý svět.
 
„…pff nakonec to ale moc daleko nedotáhla“.
 
Mladý elf je stejně hloupý jako mladý člověk, trpaslík kdokoliv, mládí je svinstvo co se na tebe nalepí a obludí tě, ty to ze sebe musíš jen zeškrábat a doufat že to nepůjde dolu i s kůží.
 
A tak odcestovala z města směrem do dračí země. Nedbala varování a zpráv ohledně hrozeb a útlaků které tam panují, prostě svéhlavě pronajala vůz a odjela. Odjela z vlastní domoviny aby poznala země vzdálené. Však netrvalo dlouho a tato myšlenka ji téměř zabila. Dorazili do Desperácie jen ona a kočí.
 
„…Už vidíte jak moc hloupě tohle zní ženská, která neumí bojovat si vyrazí na projížďku zemí plnou draků s člověkem kterej je k ní vázánej pouze penězma a po prvním náznaku nebezpečí uteče“
 
Jeden z večerů kdy projížděli krajinou z města do města na ně zaútočili lapkové. To víte snadná kořist nedá na sebe moc dlouho čekat. Jak to dopadlo kočí napíchnutej na improvizovaném oštěpu, koně v tahu a elfa zavřená v povoze a čeká až ji znásilní a okrade tlupa trotlů. Jenže rámus a křik přilákal z nedaleké oázy něco velkého a zvědavého. Obludu a ne ledajakou … krvežíznivou a nelítostnou. Plížila se tmou a prozkoumávala situaci, a když se lapkové zrovna rozhodli vlámat do povozu obluda se na ně vrhla, sápala a trhala až z nich zbyla pouze kaše. Normálně by jeden řekl, že elfka skončí stejně, měla by. Jenže ona se druhý den probudila a v neznámém prostředí v jeskyni a dokonce slušně zařízené jeskyni. To víte stůl židle a tak. Snažila se vyplížit ven v domnění, že ji lapkové dotáhli do své skrýše a chtějí jí prodat do otroctví nebo znásilnit a nebo oboje. Před jeskyní ji ale překvapil vysoký snědý muž zastavil ji a vysvětlil že se nemá čeho bát, že lapkové jsou po smrti a že až nabere síly tak může jít. Ona chtěla vědět co se stalo, kde je a kde se nachází kočí a vůz.
 
Řekl „Lapkové zemřeli mou rukou, věci z vozu jsou v jeskyni a kočího zabili“. Po chvilce vysvětlování se ukázalo že snědý muž je Therianthrop – vlkodlak, kočkodlak co já vím…, který svou proměnu dokáže řídit a nepropadá zuřivosti. No a že tenhle půl-potvor se kdysi rozhodl že nebude žít s lidmi aby nebyl souzen ostatníma a aby mohl žít svůj život v pohodlí bez omezování se. Sem tam vyrážel do města pro zásoby, ukázalo se že je schopným zahradníkem a že má všeho dost aby sám sebe uživil. A když se objeví někde něco většího než člověk že je schopen se s tím vypořádat.
 
„… dobrá s tou nelítostnou a krvežíznivou potvorou jsem to přehnala ále jen trochu, nebezpečněj to on byl, ale když nebyl v ohrožení byl spíš roztomilý než nelítostný“
 
Elfí žena po pár dnech nabrala síly ale nikam se moc nechystala, protože našla víc než se vlastně původně vyrazila hledat. Samozřejmě že se do vazouna co bydlí sám v oáze zakoukala a samozřejmě že na to museli vlítnout hned několikrát nechám vaší fantazii si pohrát s informací co a jak asi tak mohli dělat. Co i museli dělat jinak … no jinak bych vlastně ani nebyla já.
 
„…Půlelfka se šmrncem Therianthropa … né nezmutuju tady na obludu a nesežeru vás. *mávla rukou* Dostala jsem do vínku celkem stabilní gen, kterej se moc neprojevuje. Mám jen trochu chlupatý špičky uší, dlouhej jazyk a talent na to se plížit tmou a vidět v ní daleko lépe než ostatní. Ale jinak jsem úplně normální… alespoň fyzicky.“
 
Tak kde jsem to byla … jo tak se jim narodil harant jo byli rádi, štěstím bez sebe. Jakmile jsem trochu dospěla, tak začala matka opět pociťovat chuť na cestování. Otci se ta myšlenka vůbec nezamlouvala, nechtělo se mu opustit své útočiště na druhou stranu věděl jak je jeho družka bezbranná, bezelstná a vlastně i naivní. Chtěla do světa objevovat a zkoumat. Tak jsme vyrazili do Nashville, otec vyrazil samozřejmě s námi. Putovali jsme pěšky otec nechtěl nic riskovat on nikdy nikomu moc nevěřil, ale matka mu snažila otevřít srdce k ostatním lidem.
 
Pár dní od hlavního města Desperácie jsme se utábořili u trpaslíků kteří se podělili o přístřešek. Museli jsme se někde schovat, kolovaly drby že prý poblíž lítá drak. Trpaslíci nás nechali u sebe za výměnu trochy magie od matky, to je vlastně první chvíle kdy si pamatuji že jsem matku viděla používat magii. Asi nebyla kdo ví jaká kouzelnice ale pamatuji si že mě to moc zajímalo. Z rána nás probudil křik a nářek když jsme vyběhli před improvizovanou chalupu tak jsme viděli bestii. Báchorky o drakovi byli pravdivé, drak byl tu a snažil se to tu srovnat se zemí.
 
„… po čase jsem zjistila že řadění draka nebylo úplně náhodné jeden z tamějších trpaslíku měl úžasný nápad že si udělá omeletu z dračích vajec, můžete hádat kdo byl matkou. Úplně jako bych ho slyšela udělám si omeletu z draka a tím pomstím své bratry.“
 
Otec se rázem proměnil chytl mě a chtěl chytit i matku ale již to nestihl drak si nás všiml jako jedněch z mála kteří zůstali a vychrlil dávku plamenů na matku. Ona stihla jen vykřiknout „utéč“. Tohle je něco co vás jako dítě poznamená. Pak si jen pamatuji jak otec běží já se mu houpu u tlamy a vše je rozmazaná skvrna. Nakonec jsme skončili kousek od Nashville otec padl únavou zjistila jsem že má sežehnuté záda. Neproměnil se zpět, nevím jestli nemohl nebo co, tak jsem vyrazila do města a snažila se sehnat pomoc. Když jsem konečně někoho sehnala došli jsme tam a on už tam nebyl.
 
Takže jsem skočila sama v útlém věku v městě dostala se do péče ženy která ale měla manžela tyrana, moc dlouho jsem se to nevydržela a utekla. Chytla se špatné party, ty mě naučili krást, jelikož jsem byla malá a měla talent na to se plížit tak mě k tomu patřičně zneužívali. Naučila jsem se krást a podvádět a díky tomu vlastně i přežila. Vlastně jsem se do zaklínačské školy dostala hlavně protože jsem v ní viděla srandu …a příležitost dostat stabilnější stav toho jak žít. Samo že to nebylo lehký studie byla těžká, bez zázemí ale nějak jsem si poradila … jako vždy musela jsem.
 
„A teď se nebudem už nikdy bavit o tom kdo jsem a kde jsem vlastně vyskytla… už dost posraný minulosti“ *kopla do sebe panáka a odchází od stolu*