Prokletí rodiny Chauve

Po dlouhém rozhodování co uděláme s kamenem z Abysu jsme se rozhodli jej vrátit zpět do studny, protože to vypadalo jakožto nejbezpečnější místo kam jej prozatím schovat.
Tímhle ale však nebyla naše cesta v Garthanu za námi, protože nás zde čekal poslední úkol o kterém nám řekl Gleipnyr. Tím bylo to že ve zdejším městě byl "mlynář" který půjčoval lidem peníze a ti kteří mu nestihla vrátit peníze tak je zmrzačil. Tenhle úkol jsme však zvládli lehce s menšími obtížemi díky pomoci vojáků krvácejícího slunce. Za vyřešení tohoto problému nám dal velitel téhle jednotky amulet a lístek na cestu do Voxtrenulu.
Při našem jednání s velitelem stráží jsme také dostali jméno naší skupiny které vymyslel Gleipnyr a tím bylo Měsíční pochodeň, které se mi velmi líbilo protože výstižně vystihovalo naši partu.
Před odchodem z města jsme se vydali ještě k soše Aldura se kterou jsem dokázala komunikovat. (socha mi ukázala vizi jak lidé hnali orky do hor, byl to velmi strašidelný pohled)
 
Naše cesta do hradu rodu Chauve byla velmi náročná přišla jsem při ní o svou hůl z mého grove, ale podařilo se mi najít novou magickou hůl která mi dovolovala chránit mé spojence. Cestou jsme měli také několik rušných nocí kdy nás následoval nějaká entita, ale neměla jsem ji možnost spatřit, protože jsem nemněla hlídku přes noc.
 
Naše přivítaní ve městě nebylo moc vřelé skoro to vypadalo jakoby jsme místním překáželi. Ale když jsme vešli na hrad tak zdejší panovníci byli velmi pohostinní - dali nám nádherné šaty, jídlo a místo kde přespat.
Zde jsem však měla první příležitost vidět entitu o které mí společníci vyprávěli. Však si také něco vzala, ale nemám tušení co to bylo. Půl dne jsem strávila s mými společníky pak jsem však byla unavená a šla si odpočinou, ale to bylo poslední co si pamatuji, protože další na co si vzpomínám je to že jsem se probudila s bolestí hlavy a celá od krve vedle mých společníků kteří mi řekli co se zde dělo celou dobu.
 
Před naším odletem z města jsme prohledali hrad a našli pár cenností a gnoma, který zde byl zamčený ve sklepě a maloval po celé generace obrazy pro zdejší rodinu. Slíbili jsme mu že ho odvezeme do hlavního města za to že jednomu z nás udělá tetování.