Kult aspektu Kosy

Přísahám bohům, že ten chlapík tam s tou lopatou sedí už dobrý dvě zvonění, a mrknul tak jednou...

— Vykradači hrobů čekající na odchod kultisty od jejich kořisti

Víra

Smrt je přirozenou součástí cyklu, a kult aspektu Kosy se soustředí zejména na tu přirozenou - odejde-li duše, tak zvaně, z vůle bohů, považují to kultisté za přirozenou smrt. Sami se tedy nevměšují do záchrany životů či léčby, nýbrž pouze dohlíží, aby mrtvým byl dopřán důsledný zádušní rituál a pohřeb, a aby ve svém hrobu nebožtíci i zůstali.

Následovníci

Demografie

Kult je otevřen všem, kdo se chtějí odevzdat jeho cestám vyznávání smrti. Je takřka nedílnou částí každé větší občiny, kde dohlíží na hřbitovy či jiná pohřebiště. Vzhledem ke klidnému a střídmému životu se zpravidla dožívají vysokého věku, není tak překvapením, že v jeho řadách jsou vedle mladých noviců i staří kněží.

Uctívání

Vyznávací ceremonie kultu se liší lokálně, neboť každá oblast má jiné zvyky, ovšem nenávist k nemrtvým a důsledné odesílání mrtvých na věčnost je všem společné. Jejich rituály se ovšem netýkají pouze zesnulých, nýbrž i jich samých a jejich prostřednictvím aspirují ke stoickému sžití se světem - můžou tak mnohé lidi velmi snadno až děsit svým ledovým klidem a apatií, který k nim patří zrovna tak, jako jejich černé róby.

Kultura

Jejich tradičními oděvy jsou černá roucha, jejich symbolem starý muž s kosou, který, jako každý farmář, sklízí, co je sklidit třeba. Místa uctívání bývají kostnice při hřbitovech, ve větších městech pak katakomby, kostely či katedrály - takřka vždy tyto kamenné prostory pozbývají noblesu či výzdobu a jejich kostmi jsou studené a holé tesané stěny. V těchto centrech pak vždy sídlí rada představených, vybíraných podle jejich blízkosti k smrti samotné - bývají to tedy zpravidla starci, mrzáci a nemocní. Je ovšem zvláštní, že rada členy málo kdy obměňuje, ačkoli každý jiný člověk ve stavu těchto bytostí sotva dlouho vydržel.