8.7.2024 - Noc dlouhých zubů Report

John s Georgem se na sebe podívali. Oba věděli, že tohle bude boj, který ještě nezažili. Oba tušili, že se to jednoho dne stane. Nemůžete bojovat proti systému řízeném upíry a doufat, že se s upírem nikdy nestřetnete. George byl bledý a John věděl, že tohle je něco, na co se člověk nedokáže připravit. Pro Johna to mělo být poprvé, co se s upírem střetne. Jenže George už jednoho viděl. Už viděl, co dokáží jejich drápy. Viděl tu jejich nelidskou rychlost a účinnost s jakou dokáží porcovat lidská těla. John naprosto chápal. Ale taky věděl, že George není zbabělec.

Nora s Emanuelem začali chystat svoje, což znamenalo, že oni dva musí jít chystat svoji část. Potřebovali vybrat 40 lidí, kteří ještě dokáží udržet pušku a mají dost odvahy na to, aby se dokázali postavit upírovi. A John věděl, že musí ty lidi vybrat ze svých odbojářů. Ne, že by mezi Hanzovními lidmi nebyli tvrdí chlapi. Možná že by to radši udělal naopak. Možná, že by radši vzal hanzovní námořníky, kteří už možná někde bojovali nebo aspoň to byli ostřílení chlapi. Ne tohle musel být boj Odboje. Jestliže chtějí pokračovat, Odboj musí prokázat, že na to má. Jestliže u toho zemřou, budiž, aspoň budou vědět, že to s odbojem myslí vážně. Dost dobře věděl, že tohle bude ta událost, která ty lidi stmelí. Tohle bude nové tvrdé jádro odboje. Kdo tu dnes nebude, nebude už nikdy úplně zakládajícím členem odboje. Nehledě na to, jak dlouho pro odboj pracoval. Tohle je za zlomová událost.

Zatímco John přemýšlel, shromáždil George členy odboje na dělové palubě. Všichni si tam posedali okolo po zemi, postávali opřeni o děla, seděli na lavici. John viděl v jejich očích strašlivou únavu. Už se nedalo moc poznat, jestli jsou špinaví od střelného prachu, nebo černí od uhlí. Otrhaná banda, která toho za tuhle noc a den viděla víc, než někteří lidé za celý život. Vánoce 1871 jsou pro ně křest ohněm.

"Všichni tady jsme už unavení. Prošli jsme si těžkým časem. Dali jste ze sebe už všechno nejlepší, co v sobě máte. Jenže já chci ještě víc. Nebudu lhát. Čeká nás nejtěžší boj, jaký si dokážeme představit. Námořní bitva proti tomu bude jen procházka třešňovým sadem. Chci všechno, co ve vás zbylo. Úplně každý zbytek vaší síly. Jen, když do toho teď všichni dáme úplně všechno, jen tehdy máme šanci vidět svítání. A já slibuju, že se svítáním přijde konec tohohle. Musíme vydržet do svítání. Já vím, je to za strašně dlouhou dobu. Ale vídím vás všechny", postupně ukázal prstem na všechny okolo a pak pokračoval: "jak tu stojíme. Ti nejlepší muži a ženy, které jsem kdy v životě potkal. Jsem hrdý, že tu jsem s vámi. Vidím ve vašich očích strach. Nebudu lhát, sám mám strach. George by mohl povídat. Ale právě teď se nesmíme zlomit. Buď tady všichni do jednoho, jak tu jsme, uvidíme svítání nebo ho neuvidí nikdo z nás. A já vám garantuju, že pokud vydržíme stát a nezlomíme se, tak to svítání uvidíme. Až tam budete stát a bojovat, budete mít strach. Budete chtít utéct. Možná se strachy poděláte. Ale na tom nezáleží. Na to se vás nikdo ptát nebude. Podívejte se okolo a vzpomeňte si na to, že pokud utečete, ostatní zahynou a vy taky. Ráno tu budeme všichni nebo nikdo. Ráno se vás nikdo nebude ptát na hnědé trenky. Ráno bude důležité jen to, jestli jste vydrželi stát."

John se odmlčel. Vzal do ruky opřenou pušku a natáhl ruku k sedícímu Edwardovi. Ten ruku přijal a postavil se. John ho poplácal po rameni. Hned za ním se postavila Grace s puškou v ruce. Pomalu se přidávali další. John s Georgem je pomalu obcházel a polácávali je. S každým si potřásli rukou. Lidé si začali navzájem podávat ruce, objímat se. Mary, Anna, Margareth, Elizabeth a Martha se objaly. Vyměnily si utahané úsměvy. Moc dobře věděly, že dnes možná došly na konec své cesty. Jenže také věděly, že jsou tu dnes dobrovolně. Jsou svobodné a svobodné také umřou. Únava a zoufalství se pomalu přetavovalo v umíněné odhodlání.

"Ale vážně, jestli nědko potřebuje tak jděte. Ono to pak studí a překáží." Palubou se rozezněl slabý nervózní smích.

Připravili loď. Zabrikádovali všechny vstupy, jak nejlépe uměli. Pak se seřadili do formace okolo jediného otevřeného prostoru. John se podíval do průlezu. Byl to tmavý otvor v příšeří. Měli rozsvíceno jen pár lamp, tak aby viděli, ale aby je to neoslňovalo. Postavil si před sebe pušku a vytáhl bajonet. Pak ho mlčky nasadil. Bajonet s tichým zazvoněním zapadl na své místo. Vedle něj Margareth, Martha a Grace udělaly to samé. Edward s Elizabeth, Mary a Annou vedle sebe si opřely pušky s nasazeným bajonetem na rameno. Řadu uzavíral George. Tohle byla jejich první linie. První linie, která vystřelí jen jednou. Budou svoji salvu držet do poslední chvíle. Oni znovu nenabijí. Jejich úkolem bude čelit zuřivým pařátům upíra. Podpalubím se ozývalo tiché zvonění bajonetů zacvakávajících se do svých zámků.

A dřív než se stačilo rozhostit úplné ticho, uslyšeli recitaci slov na palubě. Upír byl tu. Najednou hlasy utichly. Na palubu přistály těžké okované boty. "Připravte se!" syknul John. Všichni pozvedli pušky a založili je do ramen. Všech 40 hlavní namířilo do vchodu. Po palubě zněly pomalé sebejisté kroky. Blížily se k průlezu. Johnovi se potily ruce. Puška najednou vážila strašně moc. Ale John byl ostřílený vagabund. Přiměl se rovnoměrně dýchat. Rychle se rozhlédl po okolí. Viděl v očích strach. Ale také odhodlání. "Neustoupíme!"

V tu chvíli se v otvoru objevila silueta upíra. S nestvůrně dlouhými pařáty a obrovskými křídly, které pomalu stáhnul. Upír se nestačil pořádně rozkoukat. "Sekce jedna, Pal!" zahřímal Johnův hlas. Třesklo 5 výstřelů. Některé šly mimo, ale několik střel si upíra našlo. "Sekce dva, Pal. Nabíjejte! Držte tempo! Soustřeďte se!" velel John jistým hlasem. Přímo před jeho bajonetem stál upír. Ani ne půl metru od něj. Upír sebou trhnul, když uviděl les hlavní a bajonetů nakoncentrovaných do malého průlezu. A to už ho zasáhla další salva. Vrhnul se do poklopu po schodech dolů. Jenže v tu chvíli do ně udeřila další salva. A Celá první linie bodla. John strašně moc chtěl vystřelit, ale věděl, že ještě nepřišel ten správný čas. Upír se rozmáchl a chtěl pařáty seseknout bajonety stranou, aby mohl skočit. Jenže v tu chvíli ho zasáhly další střely. Pronikaly do něj, ale jemu jako by se nic nedělo. Pár bajonetů odrazil stranou, ale místo nich se do něj zapíchlo dalších pět. "Tlačte!" zakřičel John a vší silou se opřel do své pušky. Pomalu po kousíčkách upíra, který okolo sebe zuřivě sekal, vytlačili ze schodů ven. "Nepolevujte! Nabíjejte! Tohle je jen začátek!" ztěžka oddychoval. Upír měl strašlivou sílu. Tlačilo ho deset lidí a měli s ním co dělat. Upír zmizel. "Připravit. Přijde další útok. Bude prudší. Připravte se sekce tři, čtyři a pět. Budete střílet najednou! A miřte pořádně, jinak se teď postřílíme navzájem!" V tu chvíli se nad průzorem objevila temná silueta skákajícího upíra. "Bajonety!" křiknul Joh. Všichni se zapřeli a vytvořili co nejhustší les dlouhých bodáků. Upír spadnul přímo doprostřed bajonetového ježka. Srazil první řadu na zem, ale zůstalo v něm zabodnutých několik bajonetů. A další se do něj zabodávaly. John ležel vedle upíra. Před ním na zemi ležela Martha, křečovitě držela pušku z bojonetem a křičela. "Palte! Palte co máte!" Nocí začaly třeskat výstřely. Z upíra létaly cákance krve. Oháněl se pařáty. Srážel pušky okolo sebe k zemi. Annu zasáhl do ramene pařátem. Zakřičela, ale pušku s bajonetem zapíchnutým v upírovi, nepustila. Další a další výstřely dělaly do upíra díry. Bajonety bodaly. Ale on se smál a sekal. Znovu a znovu se rozmachoval. John slyšel nějaký výkřik plný bolesti. Neviděl koho zasáhl. Ale věděl, že teď je ten čas. "Avalon! Avalon!" Vytrhl pušku z upíra a trochu si couvl. Vedle se zvedla do pokleku Elizabeth. Viděl, že jí po předloktí teče krev. Byla rozcuchaná a na tváři šílený úsměv. Křičela něco skotsky. Namířila upírovi hlavní přímo do obličeje a stiskla chladnokrevně spoušť. Zpětný ráz pušky ji kopl do ramene. Hlava upíra se rozprskla, jak ji zasáhla stříbrná střela. Anna se držela za krvácející bok. Posadila si pušku do ohbí loktu a pozvedla ji nahoru. Tvář vypjatou přemáhanou bolestí. Stiskla spoušť. Puška poskočila a udeřila jí silou až couvla o krok, kde ji někdo ze zadní řady podržel. Stříbrná střela zasáhla upírovu hruď a zůstala v něm. Na Annin obličej dopadla krvavá růže upírovy černé krve. Ale jeho tělo se nezhroutilo. Upír se odrazil a nutno říct, že poslepu vyskočil na palubu.

V podpalubí plném dusivého kouře se lidé začali sbírat. "Tohle není konec. Jestliže se hýbe, tak je stále živý a Nora s Emanuelem ještě bojují. Nabíjejte! Přijde znovu." velel John. Rozhlédl se po okolí. Skoro všichni v první řadě měli nějaké zranění. Martha a Elizabeth krvácely z drobných řezných ran na předloktích. Grace právě Anně zavazovala rameno a Annabelle jí zavazovala povrchovou řeznou ránu na boku. Na další uvažování neměl čas. Na palubě se ozvaly další kroky upíra. "Vyměňte první řadu. Odtáhněte raněnné. A stojíme! Jde znovu! Ještě jednou dáme všechno!" Tentokrát to upír chtěl zkusit jinak. Skočil do průlezu a chytil se horního trámu. Chtěl se zhoupnout a přeskočit tak dozadu. Jenže v tu chvíli bodnul Edward a celou svojí vahou srazil skákajícího upíra nabodnutého na svém bajonetu na schodiště. Nalehnul na upíra svojí vahou a stisknul spoušť pušky. Třesknul výstřel. Plamen ožehnul Edwardovu košili a prostřelil upírovi srdce stříbrnou střelou. John viděl, jak upír máchá rukou a pařáty míří přímo na Edwarda. Už už ho viděl přeseknutého vejpůl. John instinktivně bodnul. Zasáhl upíra do lokte. Stisknul spoušť a ustřelil upírovi ruku v lokti. Ale pařát pokračoval ve své dráze. Jenže v tu samou chvíli vystartovala Grace. Neskutečnou rychlostí odrazila Edwarda stranou. Zabodla bajonet upírovi do krku. Pařát mířící na Edwarda pokračuje v letu. Edward zakopává a začíná padat. Jako břitva ostrý pařát se mu otře o žebra. Rozřízne kazajku, košili a kůži až na žebro, které ránu zastaví. Druhým pařátem upír přejíždí přes záda Grace. Její šaty začínají sáknout krví. Grace ale nevykřikne. Chladnokrevně stiskne spoušť a prostřelí upírovi hrdlo. Vythrne bajonet. "Nestůjte, Bodejte! Střílejte. Cokoliv!" křikne John. Do poraněného upíra se začnou zabodávat bajonety. Třeskne pár výstřelů. Začíná se špatně bojovat. Paluba je kluzká krví.

Jenže v tu chvíli se upír vymrští a vystřelí na palubu. Pak se ozve z paluby jeho značně nakřáplý nepříjemný hlas. "Tohle ještě není konec. Nevidíme se naposled!" S tím se lovec zvedne do vzduchu a prostřílený, posekaný mizí do tmy někam směrem k pobřeží.

V podpalubí se rozhostí ticho. Upír je pryč! "Přežili jsme!" Ze všech opadlo vypjetí. Krvácející z četných ran, na smrt unavení, skoro hluší a špinaví až za ušima. Ale živí. Všichni živí. Nastal čas se postarat o raněnné. A že jich bylo. Skoro každý, kdo se ocitl na dosah upírových pařátů si nějaké to říznutí odnesl.