4.12.2023 - Kde pak je Černý princ Report
General Summary
Cestou do Portsmouthu
Dnes to bude trochu jiné. Cesta do Portsmouthu proběhla v klidu. Systém teď hledá jehlu v kupce sena v Southamptonu a bude chvíli trvat, než si uvědomí, že past sklapla naprázdno. Portsmouth je velký přístav. S velkou vojenskou posádkou, kde kotví i velké množství válečných lodí. A možná právě proto je příjezd do města nehlídán. Všechna děla míří na moře. Najít vhodné ubytování chvíli trvá, ale nakonec poměrně dobře poslouží malý hotýlek White Kriegel Inn. Majitel nejspíš kdysi absolvoval výlet do Bavorska, odkud si přivezl sbírku bílých korbelů, které hrdě vystavuje na poličce svého lokálu.
Dnes je totiž potřeba odvyprávět příběh někoho jiného. Příběh, který by možná zapadl. Dnes totiž Nora a Emanuel budou vyprávět své příběhy a bude na nich svůj příběh odvyprávět. Je tu totiž jedna bytost, která má příběh, ale sama ho vyprávět nemůže.
Těžký den jedné sovy
Francesca seděla na stromě a neskutečně jí bolela křídla. Snažila se načechrat si peříčka, ale nedařilo se jí to. Začínala z toho být zoufalá. "Zatracený stůl!" hudrovala, ale do okolí to znělo jen jako nespokojené houkání. Kdyby ji aspoň tak nebolela křídla, ale takhle je sotva udržela roztáhnuté, aby se mohla pořádně upravit. Nejhorší bylo, že jak mizela magie, musela držet ty hloupé ptáky svojí mocí. To jí ještě víc vyčerpalo. A teď se jí ke všemu nedařilo se upravit. Bylo jí k pláči. Když v tom. "Chtěla bych s tebou mluvit!" ten přivolávací signál. "Zrovna teď!" zahoukala rozlobeně. Ale co se dalo dělat. Rozáthla křídla a dala se na cestu.
Dosedla na pohovku. Ještě byla celá rozčílená. Ale hodně rychle jí přeběhl mráz po zádech. To, co slyšela bylo zvláštní. Ale ona to myslela vážně. Možná existovala cesta jak nezemřít. Zvolila velice decentní a důstojné oblečení.
Ale ne! Ilja ne! Z něj jde strach! Jenže on tu bude ještě hodně dlouho. Déle než by kdy mohl být Lee. Ale on nebyl přirozený. Jeho podstata byla špatně. Jenže to její taky. Její duch řeky už neexistoval. Žila na vypůjčený čas. Nebála se smrti. Jenže zemřít měla se svým duchem. Když nebyl duch, nebyla smrt. Jen nebytí. Hrdlo se jí svíralo při pomyšlení na neexistenci.
Poslouchala Noru. Chtěla vycouvat z dohody. Jak typické. Bojíš se, pohrdáš námi. Vidíš jen objekt touhy. Oh, jak daleko jsi od pravdy! Nenávidím tě!
"Ale já chci, abys poznala naši magii. Nechi jen tvou prázdnou nádobu. Chci tebe!"
Ale ne kvůli chtíči. Chci ti ukázat, jaké jsme doopravdy. Dcera rusalky by to přece měla chápat ...
Ale ne kvůli chtíči. Chci ti ukázat, jaké jsme doopravdy. Dcera rusalky by to přece měla chápat ...
Bylo jí do pláče. Nora z toho vycouvala. Dál se nebylo o čem bavit. Její pohled padl na bar. Bylo v něm spousta zajímavých lahví. Lidé pili alkohol, aby zapomněli. Teď nutně potřebovala být sama. Vzala první láhev a ochutnala ji. Ne, nebyla dobrá, tak ji postavila doleva. Lahev s hnědou tekutinou byla sladká a moc nepálila. Pořádně ochutnala. Dala si ji doprava, aby věděla, že je dobrá. Další láhev
"Na tebe ten alkohol nepůsobí?"
"Ne, najády jsou vůči němu imunní, nepůsobí na nás tak" lhala, ale Nora jí neviděla do tváře, takže si nevšimla jejího znechucení.
Začínalo se jí dělat zle. Už probrala skoro celý bar a rozdělila ho na dvě hromádky. Ty dobré, a ty zbytečně pálivé. Jenže jí bylo smutno a měla vztek. Měla pocit, že jí všichni akorát využívají. Jasně, nosila psaní a dopisy ráda. Ale teď. Jak tihle dva odhalili podstatu její kletby, tak měla pocit, že jí vnímají jen jako nástroj. Jasně. Emanuel podlehl jejímu kouzlu, to se dalo čekat. Štvalo jí, že mu podlehl, že byl jako ostatní. Byla na sebe naštvaná, že ho na něj použila. Zlobila se, že zkoušel odolat, ale nebyl dost silný. Zalikala se vzteky, že se jí pokusil odolat.
Čas se naplnil. Bar dokázala rozdělit na dvě části. Tu dobrou a tu špatnou. Z každé láhve ochutnala. Stala se zpátky sovou. Ještě chvíli hopkala po pohovce. Zápasila s touhou tu pohovku roztrhat. Ale nakonec se jí začala točit hlava takže byl čas odletět pryč. Vylétla oknem. Přestávala tušit kam letí a jestli letí rovně. Bylo jí hrozivě špatně. Rozplácla se do sněhu na nějaké střeše.
Pohled na sovu, která se snaží vyzvracet množství alkoholu, který vypil člověk, je přinejmenším divný.
Emanuel Ernest
Nora
Temnota naděje a světlo pravdy by Emanuel Ernest
Report Date
05 Dec 2023
Entry for WorldEmber 2023
Cover image:
by
DALL-E
Komentáře