29.7.2024 - Z lovce kořist! Report
General Summary
Elisabeth
Následuje co by si Elisabezth zapsala do deníku, kdyby nějaký měl.
by DALL-E
Milý deníčku. Dorazili jsme do Norwiche. Byla to docela únavná cesta a ve vlaku jsme si moc neodpočinuly, protože to byl jen krátký přejezd. Nevím co všechno bych dala za možnost prospat celý den a celý den nic nedělat. Jsem unavená, docela mě ještě pálí rána na zápěstí, ale když vidím Annu, jak statečně snáší svoje zranění, tak se snažím ani neceknout. Ale ostatní holky to vidí a tak na mě občas hodí povzbudivý pohled.
Norwich je krásné město s velkým centrálním náměstím, kde právě probíhají Vánoční trhy. Škoda, že nemáme čas si je moc projít. Jsme na lovu a i když to není moc vidět, všichni jsou celkem nervózní. Lovíme upíra a to ještě bude docela dost náročné.
Ubytovaly jsme se v The Bell Hotel, je to taková velká stará hospoda se dvěma patry pokojů pro hosty. Ta hospoda musí být strašně stará, ale je udržovaná. Vůbec není jako domy v Portsmouthu nebo Southamptonu. Je to ještě stará hrázděná budova, taková docela jako tam u nás na severu. Je zvláštní ji vidět v porovnání se zdejší početnou cihlovou zástavbou. Jo a taky je tu katedrála. Větší jsem zatím neviděla.
Na hotelu jsme ani neměly moc času si oddechnout. Hned jsme šly ven. Tlačí nás čas. No a tehdy jsme narazily na první stopu. Malý sirotek Jim narazil do Anny a málem ji až srazil na zem. Když jsme se ho ptaly, co se děje, tak jsem se nestačila divit. Jim řekl, že jeho kamaráda Joea odvedli někam pryč strážnící s divně vypadajícím týpkem. Emanuel a Nora se toho okamžitě chytli s tím, že to je stopa. A já začala mít neblaho předtuchu. Nechaly nám malého Jimyho, abychom se o něj postaraly. Grace se toho ujala a Jimmy se za chvilku docela vzpamatoval. Škoda, že jsme neměly moc času se s ním bavit dál, protože jsme ho musely schovat na hotelu u dalších lidí z odboje a vydat se do terénu.
Docela právě v čas, protože Nora a Emanuel právě vypátrali, že v katakombách katedrály se nejspíš schoval náš hledaný upír. Navíc tam s ním zůstal další agent tajné služby. Mary řekla, že to není dobré. Že se takhle bude šířit informace o tom, co jsme udělali dál a že toho týpka budeme muset zastvit. Měla pravdu, za chvilku skutečně ten agent z katedrály vylezl. Chtěly jsme ho skřípnout v nějaké křivolaké uličce, abychom ho zadrželi a on tak nemohl předat informace dál. Jenže, když jsme mu uzavřely východy z uličky, tak se rozhodl, že vyleze na střechu a bude utíkat tamtudy. Dostat se na střechu nebyl až takový problém. Ty cihlové domy jsou dost podobné saklám tam u nás. Jenže byl to chlap. My byly ještě unavené a on to tu navíc znal. I když jsme se snažily ho hnát pryč od centra, tak nám začal utíkat. Pak zřejmě poznal nějaké místo, ke kterému začal vytrvale utíkat. Už už to vypadalo, že nám uteče.
A najednou to tu bylo zase. Běžela jsem. Sotva jsem už popadala dech a ryhle mi docházely síly. Pak jsem si uvědomila, že mě do zad bouchá puška. Bylo to skoro bezmyšlenkovité. Ne vlastně ne. Bylo to naprosto jasná myšlenka, která najednou v hlavě zaplála jako blesk z čistého nebe. "Pokud uteče, dostanou vás všechny". Zastavila jsem se z plného běhu skoro okamžitě. Shodila pušku z ramene. Zapřela ji. Nádech. Zamířit, výdech. Stiknout spoušť. Všechno tak strašně automaticky, bez přemýšlení. Puška sedla do ruky jako by sama chtěla. Třeskl výstřel a puška mě kopla do ramene. Začala jsem dýchat. Ledový vítr odvál kouř výstřelu. A já jsem viděla muže padajícího ze střechy. Táhnul za sebou maličký proužek rudé krve. Na tu zvdálenost jsem to nemohla vidět, ale věděla jsem, že jsem ho zasáhla. Kulka mu přestřelila páteř přesně uprostřed hrudi a prošla jím skrz na skrz. Byl mrtvý dřív, než stihnul dopadnout na zem. Tím jsem si byla jistá.
by DALL-E
Byla bych přísahala, že jsem na chviličku koutkem oka viděla postavu muže s parohy za komínem budovy v pravo. Ale když jsem se tam podívala pořádně, nikdo tam nebyl.
Pak jsme z povzdálí sledovaly, jak Nora, Emanuel, Gorge a John snaží vyžehlit tuhle věc. Čekala jsem, že se na mě Nora utrhne, co si to dovoluju zabíjet lidi. Ale ta to přešla bez komentáře. Vlastně o tom nepadlo ani slovo. Emanuel skoro vypadal, jako by ho to i potěšilo. No, nevím. Když o tom přemýšlím zpětně, tak to sice dává smysl, ale je to zabitý člověk.
A už jsem si pak chvíli myslela, že zabijou i ty lidi v hospodě, ale evidentně si to potřebovali jen promyslet. Myslím, že Emanuelův proslov těm lidem dal hodně co k přemýšlení. Takový slova občas v lidech zažehnou nečekanou odvahu. Tipla bych si, že někteří z těch chlapů tu katedrálu půjdou prozkoumat.
Notes
Pár věcí k zamyšlení, kterých jsem si všimnul a které by možná stálo za to zmínit ještě po hře:
- Na začátku zběsilé psaní nápadů si myslím, že vedlo k tomu, že jste vypadli z role. Což se potom docela dost projevilo v tom, že bylo těžké se od něčeho odpíchnout, jelikož jste začali zběsile přemýšlet nad tím, jak je tam dostat.
- Ruku v ruce s tím pak přišlo to, že jsem najednou v lastně předal otěže CP do vašich rukou a najednou jste museli přemýšlet ještě za ně. Tohle je možná prvek, který bych vynechal a příště se soustředil na to, abych si já nad svými NPC držel kontrolu do té míry, že oni klidně půjdou něco udělat, když jim to přikážete, ale musí to pro ně mít smysl a nejít přes jejich přesvědčení.
- Z prvu to vypadalo jako dobrý nápad, protože jsem tím chtěl vykopnout nějaké problémy, které by se daly řešit, ale teď retrospektivně mi přijde, že to zase tak dobré není. A to nadefinování cílového stavu nad rámec Lovec je mrtvý.
- Retrospektivně mi přijde dobré, když jste konečně zapadli zpět do svých rolí a začali to hrát z pohledu Nory a Emanuela a ne z pohledu Odboje. A tu volnost nad řešením situace bych chtěl v těhle městských misích zachovat a postupně se dopracovat k tomu, abychom v tom byli dobří a mohli tak vznikat podobné scény jako ta v té hospodě.
- Systém karet a upravování příběhu se mi v podstatě líbí. Jen se nad tím musím ještě zamyslet a zkusím kouknout, jestli nenajdu někde nějaké příklady, jak dělat DM pro Cypher, jelikož u něj mám pocit, že je založený na takovémto stylu vyprávění.
Komentáře