29.4.2024 - Piráti z Avalonu Report

Portsmouth od rána ztracený v mlze byl už na pokraji zhroucení. Lidé se objevovali na místech, která nepoznávali. Nevěděli kam jít, vyčerpáním z bloudění začínali ztrácet naději. Zůstávali stát na ulicích. Někteří měli štěstí, že našli nějaké místo, kde si mohli odpočinout. Někteří ale plni zoufalství usedali na kraj ulic. Odevzdaně čekali na chvíli, až se mlha zvedne. Ve městě nic nefungovalo. Nikdo nikam nedorazil. Byl to totální zmatek, ale přitom město mlčelo. Mlhla jakoby celé to zoufalství nasávala. Jakoby se jím živila.

A mezi tím z jasného bílého mléka se začala stávat stárnoucí šednoucí kaše, jak Slunce zapadalo. A pak se přece jenom objevil malý záblesk naděje. Z úplného bezvětří začal vát slabounký vítr. A vítr znamená, že mlha se brzo rozpustí. Jenže pak mlhou prošel poslední záblesk denního světla a den se pomalu rozplynul ve tmě. Mlhu vystřídala tma. A pomalu přicházelo uvědomění, že přece jenom možná je naděje. V té neprostupné tmě a zimě se totiž objevily malá očka naděje. Hvězdy! Hvězdy pomrkávaly na zmatené ztracené město. A lidé si začínali pomalu uvědomovat kde jsou. Pro mnohé to bylo velmi těžké překvapení. Někteří zabloudili do částí, kam v životě nepřišli. Pocit ztracení v mlze vystřídal pocit ztracení v nekončných uličkách Portsmouthu.

Uprostřed přístavní zátoky na člunu se probral ze spánku Frank Taylor. Zdála se mu strašlivá noční můra o tom, že mu ukradli HMS Black Prince přímo před nosem. Hned v příštím okamžiku si uvědomil, že to houpání není hamaka na palubě, ale houpání člunu. Pak mozek nastartoval na plné obrátky. To nebyl sen. HMS Black Prince byl skutečně pryč. Frank se rozhlédl okolo. V okolních člunech se probouzeli další jeho muži. Někteří už byli evidentně delší dobu vzhůru. Všichni si vyměňovali tázavé pohledy. Ve vzduchu visela atmosféra těžkého průšvihu, který si zatím nikdo z přítomných nechtěl připustit. Tu holou realitu, že HMS Black Prince je pryč, nedokázal nikdo z nich vyslovit. Pohlédl do očí několika mužů na jeho člunu. Viděl ten děs a hrůzu. Upínali se k němu, aby něco řekl. Aby řekl, ne, je to jen cvičení. Black Prince je támhle. Ale nebyl. Zmizel. Rozplynul se stejně jako mlha. Taylor nedokázal najít slov. A tak tam všichni čekali na to, co se bude dít. Nidko neměl sílu udělat první krok. Protože první krok bude si přiznat, že přišli o loď, kterou měli střežit.

Taylor koukal přes bok člunu na rozsvěcející se světla Portsmouthu. Věděl, že budou muset na člunech zůstat do rána. Protože je někdo musí najít. Nemohou sami přijít na břeh s tím, že nemají loď. To prostě nejde. Zatřepal se zimou. Vál mrazivý západní vítr. S takovým větrem bude Black Prince do rána ježíšví kde. Bezděky zvednul z vody okolo plující klobouk se širokou krempou. Na stuze klobouku byl maličkatý odznáček Královské Tajné Služby. Položil ho bez zájmu vedle sebe do člunu. Nemohl se totiž zbavit dojmu, že HMS Black Prince ukradl sám Král Artuš a Rusalka