10.6.2024 - Na vlnách odboje. Report

Nad zátokou se konečně rozhostilo ticho. Dým ze spáleného střelného prachu pomalu odplouval přes vodu. To ticho přišlo tak náhle. Ještě před maličkou chvilkou nad zátokou duněly salvy děl. Ještě před chvilkou tam byla mohutná válečná loď se dvěma palubami. HMS Diomede. Mohutná exploze rozervala loď uprostřed a třísky těžkých fošen a dřevěného plaňkování rozmetela do širého okolí. Sprcha třísek dokonce dopadla až na palubu Prince, který v tu chvíli byl skoro 400 metrů daleko. A přesto tlaková vlna exploze narazila do boku Prince a mohutně jím zhoupla. Posádky děl stály zamlklé u svých rázem ztichlých děl. Z hlavní se ještě kouřilo. V očích hanzovních námořníků se zračil úlek. V očích odbojářů to byl děs. Grace stékala po tváři slza. Margareth se objímala s Martou v nastalém tichu. Anna si utírala proužek krve z levého ucha. Posádky děl, nahluchlí, zašpinění od střelného prachu. Na třesoucích se nohách, oči vytřeštěné. V nastalém tichu sledovali rozpadající se vrak lodi. Na Diomedu nemohl nikdo přežít. Jeden z posledních zásahů z těžkých 110lb děl zasáhl záď lodi těsně nad kormidlem. Granát prošel dřevem jako horký nůž máslem. A pak explodoval. A sním skladiště prachu. Dřevěné válečné lodě nebyly konkurencí ironcladům. Děla Prince porcovaly Diomeda s děsivou účinností.

Vítr se opíral do plachet a celá scéna mizela do tmy, jak pohasínaly ohně potápějích se trosek a jak se Princ vzdaloval z bojiště. Nikdo nemluvil. Všichni ještě notnou chvíli stáli otřesení z prožitého boje. Nepřítomné pohledy pohroužené do vlastních myšlenek. Někomu se podlamovaly nohy. Pár postav si posedalo a schoulilo hlavu do dlaní. Ještě dlouhou dobu po tom, co vítr odvál poslední zbytky kouře ze střelného prachu i z dělové paluby, nikdo nemluvil.

Přežili, zvítězili. Na vlnách se houpaly zbytky dřevěného trupu HMS Diomeda, hrobu 350 námořníků a důstojníků.

Ale rozhodně nehodlal promarnit ani chvilku. Takže začal přemýšlet co musí udělat. Nesměli mu vyklouznout z prstů. Jenže Black Prince byl pryč a jemu trvalo skoro dvě hodiny, než dokázal doplavat ke břehu. Nehledě na to, že někde ztratil klobouk. Ale co, do rána je daleko, někde si sežene nový. Posadil se a začal usilovně přemýšlet. Potřeboval loď. Krádež bude řešit až potom, teď je potřeba jednat a ne hledat čí chyba to byla. Musí zachránit co půjde. Tresty padnou potom.

Shodil ze sebe těžký promočený plášť. Opatrně sejmul masku a připnul si ji na opasek. Vyrazil. Potřeboval sehnat loď. To znamenalo Přístavní stráž. Doběhnul na její velitelství. A začal burcovat noční službu. Sloužící vojáci vyděšení jeho vzhledem a jeho přítomností jen neochotně a bojácně začali něco dělat. Musel na ně houknout, aby začali pracovat.

Brzy se ukázalo, že v přístavu kotví malá fregata HMS Gallant východoindické společnosti. A už k jejímu kapitánovi běžel rozkaz k okamžitému vyplutí. Portsmouth zahalila tma a mlha odešla, takže město se hýbalo. Jenže se hýbalo chaoticky. Mnozí nevěděli, kde jsou, kam došli. Takže někoho shánět bylo strašlivě těžké. Trvalo to strašně dlouho, než vůbec našli kapitána. A posádku.

Lovec si mezi tím nechal opatřit suché oblečení a zavřel se v operační místnosti. Potřeboval přemýšlet. Měl loď. Jenže, kam s ní plout. Co bylo cílem téhle krádeže? Ukrást válečnou loď není jen tak. To vyžaduje obrovskou posádku a tím si Lovec byl jistý, že ji odboj nemá. Postavil se k mapě Anglie. Koukal na ni notnou dobu a přemýšlel, co by tak mohlo být cílem.

Mezi tím se Gallant připravoval k vyplutí. Kapitán zatím nevěděl, co se po něm chce, ani kam popluje. Vyrušili ho od sváteční večeře a tak byl ve špatné náladě. Ale první důstojník mluvil něco o upírovi. To nevěstilo nic dobrého. Navíc se má na palubu nalodit speciální oddíl námořní pěchoty. Ale Gallant, ač ozbrojená loď, nebyl válečnou lodí. Kapitán si upravil manžetové knoflíčky. Tohle bude průser.

Mezi tím zpět v operační místnosti. A pak mu svitnul hlavou nápad. Byla to mizivá naděje, ale je to jediné, co ho napadlo. Defiant v Chathamu. Loď plná vězňů z odboje. Rozhodl se, že to vsadí na celou jednu kartu. Bude hrát vabank. Protože krom Defiantu neměl vůbec ponětí, na co by odboj mohl potřebovat válečnou loď.

Seběhnul do telegrafní místnosti. Spěšný telegram do Chathamu: Mobilizujte vsechny lode co mate. STOP. Signalem jsou tri vystrely z dela. STOP. Cilem je HMS Black Prince. STOP. Z narizeni Kralosvke Tajne Sluzby. STOP. Kod warhound. STOP

O hodinu později už Gallant pod plnými plachtami uháněl směr Chatham. Lovec netrpělivě pročesával temnou hladinu v naději, že někde Prince objeví. Partie se rozjíždí.

Samozřejmě, že si pamatoval ples v Bristolu. Byli tam tehdy oba. On i Emanuel. Celý večer protančil s Oprah. Měla tehdy nádherné žluté šaty, diamantový náhrdelník a perly vetkané do jejích temně černých vlasů. Robert tehdy měl pocit, že Emanuel lechce závidí. Oprah tehdy měla oči jen pro něj a Emanuela ignorovala. Ale to byly tehdy jiné časy. Přemýšlel nad tím dopisem.

"Chceš rozstřílet Bristol válečnou lodí?" ptal se Young sám sebe. "A proč bys to dělal? Co se, Emanueli, změnilo, že bys najednou střílel do civilistů?". Obracel ten list, zkoumal každé slovo, hledal nějaký skrytý význam. Dokonce opatrně vyzkoušel přítomnost neviditelného ingoustu. Ale nic. Zpráva mluvila jasně.

Adjutant se vrátil a byl celý bledý. "Pane, Black Princ zmizel," oznámil nevýrazným hlasem adjutant. Younga polilo horko. Takže nakonec ten dopis možná mluví pravdu. Rozhodl se. Tomuhle musí přijít na kloub. "Sežeňte lístek na vlak. Speciální jednotka, 20 chlapů. Jedeme do Bristolu. Jak nejdříve to jde. A sežeňte nějaké větší dlouhé žluté šaty, ksakru! A hněte sebou!"

"Ž...Žluté šaty? Pane?"

Young mlčky přikývl. Dopil čaj a šel se chystat na cestu. Tušil, že Anglie bude na jistých místech teď velmi rozpálená. Nesměl nic podcenit. Budou padat hlavy, tak ta jeho musí zůstat na svém místě.

Anglie na jistých místech nebyla rozpálená. Anglie na jistých místech přímo planula. Spěšné telegramy svištěly po drátech skrz celou zemi. Velitelství námořnictva byl úl rozzuřených sršní. Po celé zemi se aktivovaly válečné články. Po ulicích se rozbíhaly tucty poslíčků. Bylo potřeba aktivovat Home Fleet do válečného stavu. HMS Black Prince byl ukraden. Tahle krátká zpráva prolétla Anglií jako kulový blesk. Tohle byla situace na kterou nikdo nebyl připravený. Důstojníci četli rozkazy několikrát. Museli si je nechávat potvrdit, že tomu správně rozumněli. Že to není vtip, že to není cvičení.

Rozkaz zněl jasně: "Radši potopit, než nechat v rukách nepříteli."

Kapitán Walther Thomas držel v ruce několik telegramů a snažil se přemýšlet, ale bylo toho tolik. Snažil se zpracovat všechno co přišlo to ráno telegramem. Snažil si udělat v hlavě plán, jak to všechno udělá. Nechal si rozkazy potvrdit, až na ten s kódem warhound se mu obratem vrátilo potvrzení. Ale warhound je něco, co se neopakuje. Takže předpokládal, že to omyl nebyl. Nebo spíš přesněji neodvažoval se pochybovat o tom, že by to mohl být omyl.

Obratem nechal svolat posádku HMS Dolphinu. 30 dělová fregata s měděným plátováním. A měl zaútočit na HMS Black Prince! Ironclad s železným plátováním tak silným, že jeho děla neměla šanci do něj pořádně udělat ani důlky? Rozkazy zněly jasně. Black Prince byl ukraden a warhound tvrdil, že míří do Chathamu. Thomas doufal, že dnešní noc neuslyší 3 výstřely z děla za sebou. Ale bylo to přesně to, co měl po setmění slyšet. 26. Prosinec 1871 byl posledním dnem HMS Dolphinu. A zhruba polovina z 250 mužů se nevrátí domů na druhý svátek vánoční. Thomas si povzdechl, rozkaz je rozkaz.

Komodor Arthur Clarke hleděl na rozkazy. Obratem nechal shromáždit posádku. Věděl, nebo spíš měl takvou předtuchu, že večer se bude střílet. Takže o rozkazech ani na chvilku nepochyboval. Jeho bitevní loď se 60 děly a dvěma palubami byl už starší typ lodě. Měl jen měděné plátování na čáře a pod čarou ponoru. Měl 30 děl ráže 32 lb a 30 děl ráže 24lb. A dostal rozkaz vyplout proti HMS Black Prince, jehož příjezd se očekával někdy večer. To byla loď, která měla 68lb děla a železné plátování. Do tohohle mohl Diomede bušit jak chtěl. Tohle byl téměř nerozlousknutelný oříšek. A taky věděl, že Diomede je jediná obranná linie. Dolphin mu v tomhle moc nepomůže. Clarke si promnul bradu. Podíval se na hodinky. Zbývalo mu odhadem 6 hodin. Rozhodl se, že nejprve napíše své ženě omluvný dopis, že dnes nepřijde na večeři a že ... nejspíš už nepřijde nikdy.

Lovec stál na přídi Gallantu. Viděl loď, kterou stíhal. Byl si skoro jistý, že to bude Black Prince, ale mohl to být i Warrior. Musel si být jistý, že má správný cíl. Proto se rozhodl zkusit malou lest, která zaměstná posádku onoho plavidla. Nechal vyvěsit vlajkový kód: Gallant zdraví HMS Warrior. A loď opověděla, ale stále mířila k Defiantu. A pak si všimnul jména lodi na zádi. "Mám vás", řekl si polohlasem, ale pak zachytil pohled kapitána. A uvědomil si, že Gallant nemá šanci. Bude muset vymyslet něco jiného. Věděl, že tu někde jsou HMS Diomede a HMS Dolphin, ale také věděl, že tyhle lodě jsou jen překážka, ale ne stopka. Black Prince je příliš tvrdý oříšek pro tyhle dvě lodě. Nezbývalo mu nic jiného, než doufat, že tyhle dvě lodě splní rozkazy a že se podaří Prince aspoň trochu poškodit, aby nemohl plout moc daleko. Jak tak pozoroval tu černou masu, začínal si být jistý, že se to nestane. Bude muset vymyslet něco jiného. No nic, divadlo se hraje dokud nepadne opona.

Nechal spustit člun a jakože kapitán jde na poradu. Ale potřeboval si jen ověřit kolik posádky mají. Jakmile věděl, že loď je skoro prázdná, nechal zaznít tři výstřely z děl Gallantu.

Kapitán Thomas uslyšel první výstřel. Zavřel oči a zaposlouchal se do nočního klidu. Pak zazněl druhý a vzápětí 3. výstřel. Takže je to tady. Warhound. "Napnout plachty. Nabít děla. Jsme ve válce! Támhle je náš nepřítel." HMS Doplhin ožil, jak se posádka začala chystat k boji. Thomas viděl, že chlapi jsou vyděšení. Věděli, co je čeká. Měli se střetnout s bývalou nejmocnější lodí na světě. Jenže proti Doplhinu byl Princ stále nejmocnější loď na světě.

Komodor Clark odpočítal tři výstřely. Pak kývnul na prvního důstojníka. Ten přešel k okraji kokpitu. Upřely se na něj oči davu námořníků. Kývnul. Davem námořníků projel šum. Tohle bude nejtvrdší boj, který kdy budou muset absolvovat. Na rozkaz kapitána všichni sepsali poslední závěti. Rozeslaly je svým ženám, nebo si je vyměnili mezi sebou. HMS Diomede jde do bitvy. A Clark byl rozhodnutý do toho jít s plnou parádou. "Napnout plachty! Jdeme do bitvy chlapci!"

Seržant Will Scot stál na palubě Defiantu a koukal na temnou siluetu válečné lodi, která zakotvila kousek od nich. Byla natočená bokem tak, aby mohla na Defiant střílet. Dělové střílny byly zatím zavřené, ale Will cítil ve vzduchu to těžké rozhodování o tom, jestli válečná loď bude nebo nebude střílet. Ježily se mu z toho vlasy. Napětí se dalo přímo krájet. Ve vzduchu visel nádech něčeho strašného.

Seržant Will Scott sloužil na Defiantu za trest. Degradovali ho z poručíka na seržanta a poslali jej dělat velitele noční hlídky na Defiantu. Scott velel oddílu, který měl ve Skotsku zajmout Emanuela Ernesta a Noru Svar. Pod jeho velením mu Nora zabila několik jeho chlapů a další zranila a společně s Emanuelem pak utekli. Ta ženská byla jak posedlá. Jako by byla z jiného světa. Krásná a přitom smrtelně nebezpečná, taková rusalka. Skoro jako rusalka. A kvůli tomu teď trčel na Defiantu a měl pocit, že dnešní večer rozhodně nebude tichý a Vánoční.

Když se od Válečné lodi odpoutal člun a zamířil k molu bylo jasné. Scott shromáždil malý oddíl stráží. No spíš celou bojovou sílu a vyrazil na molo. Tam si připravili ne moc dobré opevnění, ale na víc neměli čas. Z člunu vyskákalo přes 20 postav. Seřadily se do linie a Scott věděl, že se nedá vyjednávat. "Zamířit! Pal!" zněl příkaz. Ale chlapci střílelí příliš nervózně. Byli stráže, nikdo z nich kromě Scotta nestřílel na lidi.

Gallant napnul plachty jako první a vyrazil pryč ze zátoky. Musel pryč, protože tady se začne střílet mimo jeho ligu. Gallant musel donést zprávu. Najít někoho, kdo by se dokázal vyrovnat HMS Black Princi v dělovém souboji. Diomede a Dolphin to rozhodně nebyly. Na palubách Prince, Dolphinu a Diomede se horečnatě pracovalo. Plachty šly dolů, kotvy nahoru. Všechny lodě téměř synchronně začínaly nabírat rychlost. Clarke věděl, že Princ na plachtách bude o 4 uzly rychlejší než Diomede, ale také věděl, že za sebou táhne Defiant, což ho bude brzdit. Doufal, že natolik, aby Diomede měl volnou manévrovací plochu a mohl si vybírat čas a místo útoku. Jak šeredně se pletl. Princ s plnými plachtami plul stejně rychle jako Diomede a to za sebou táhl Defiant jak gumovou kachničku. Bylo neuvěřitelné, jakou ta loď vyzařovala moc. Tahle loď byla vyrobena v době, kdy poprvé a naposledy bylo pancéřování silnější než děla. Tahle loď byla Diomedovými děly nezničitelná. Princ měl pancíř stavěný proti té samé ráži, kterou sám nesl. Tedy proti dvakrát tak velkým dělům, jako měl Diomede. Clarke se utvrzoval v tom, že jestli tuhle bitvu vyhraje, tak odejde do důchodu. Nemělo se mu dostat ani jednoho.

Dolphin zrychloval, jak se zadní vítr opíral do jeho plných plachet. Dolphin plul první a po chvíli Thomas zjistil, že plují přibližně stejně rychle jako Princ a že se tak obě lodi setkají na dělostřelecký souboj v téměř ideální poloze. Thomas si upravil uniformu. Sledoval temnou siuletu Prince. Jeho střílny byly zatím zavřené. Loď byla paradoxně téměř skoro dvakrát tak dlouhá, ale měla skoro stejný počet děl. Thomas zaslechl něco o tom, že děla Prince jsou mnohem mohutnější než, co zatím bylo standardně na starých lodích. A také slyšel, že Princ je nejmocnější válečná loď na světě. Obě lodě se k sobě blížily. Princ stále tichý, jako by nepřipravený na boj. Zatímco na Dolphinu stály osádky děl připravené. Dělové koule v zásobnících. Prachové nálože připravené. Děla nabitá, jen jen dostat povel. Napětí se dalo krájet. Tyhle poslední momenty před akcí byly nervydrásající. Nedalo se nic než čekat. Střelmistři už měli připravené zámky děl, jen je natáhnout. Posádky byly připravené otevřít střílnu a postrčit dělo do připravené pozice. Během pár minut tu mělo začít hotové peklo. Patnáct děl střílející salvy. Brzo se mělo celé podpalubí zaplnit kouřem a neskutečným hlukem. Teď by tu jeden slyšel spadnout špendlík na zem. Jenže Prince pořád nic. Thomas věděl, že Dolphin je už na dostřel. A také konečně uviděl Diomede, který plul za Princem. Thomas správně odhadl, že Diomede nikdy Prince nedostihne. Ten totiž plul pod plnými plachtami a zároveň se z jeho vytažených komínů kouřilo. Princ byl připravený na všechno. Ale stále měl zavřené střílny. Dolphin se dostal do ideální palebné pozice. Thomas doufal, že Princ otevře střílny a dá tak povel k zahájení palby. Jenže nic takového se nedělo. Takže ... Thomas musel začít.

Dělové střílny Dolphinu se otevřely. Téměř současně se do nich vsunuly hlavně patnácti děl. Podpalubí bzučelo činností. Hned vzápětí cvakly zámky do natažené polohy. Dolphin se zhoupnul na vlně. Jakmile byl nejvýše. "Palte!" rozkřikli se důstojníci na dělové palubě. Střelmistři trhli spouštěcími provázky. Děla skoro synchronně zahřměla a odskočila dozadu. Paluba se začala plnit kouřem. Několik metrů dlouhé plameny vyšlehly z hlavní děl. Gejzíry vody vystřelily vysoko do vzduchu. Skoro polovina děl zasáhla Prince. Thomas až sem slyšel, jak dělové koule narazily do plátování. Jak se rozžhavené železo odráží neškodně pryč s hrozivým duněním. Roztáhl dalekohled a hledal nějaké stopy po poškození. Nic! A pak se otevřely dělové střílny Prince. Thomas si oddechnul. Byla jich sotva polovina. Možná Princ neměl dost posádky na to, aby obsadila všechna děla. Napočítal jich jen asi deset nebo jedenáct. Pak si uvědomil, že děla jsou proporčně velká k velikosti lodi. Na víc neměl čas. Z vysunutých děl vyšlehly záblesky. Přes dvanáct metrů dlouhé plameny vystřelily obrovské dělové koule vstříc Dolphinu. Princ se na chvíli zahalil do kouře. A pak všude kolem proletěly střely z Prince. Některé dopadly nakrátko a vystřelily obrovské gejzíry vody. Ale skoro polovina zasáhla. Prošla plaňkováním Dolphinu jako papírem. Koule vyrvaly do boku pár děr. Chumáče třísek se rozlétly skrz paluby Dolphinu. Thomas se bezděky přikrčil. Jenže o maličkou vteřinku později přilétly střely, které bzučely o maličko jinak. Zakously se do plaňkování. Prorvaly díry. Ale na rozdíl od koulí, které proléty Doplhinem skrz a pokračovaly na druhé straně. Tyhle zhruba uprostřed letu explodovaly ve vějíři ohně a šrapnelů. Těch pár střel dole nadělalo pěknou paseku. Ještě boj pořádně nezačal a už měli 10 mrtvých a patnáct raněných od třísek. Dvě děla už byla vyřazena z boje. Do lodi začínala téct voda. "Na co koukáte! Chcete žít?! Tak nabíjejte!" rozeřval se Thomas. A Dolphin znovu vypálil ze všeho co měl.

Grace se krčila vedle děla a zacpávala si uši. Námořník od Hanzy zkušeně velel dělu. Věděla co má dělat a jak to má dělat. První salva z Dolphinu dopadla na na boky Prince. To dunění bylo příšerné. Chtělo se jí křičet. Připadala si strašlivě bezmocná. A pak najednou viděla, jak ten muž řve nějaký povel. Zatáhl za lano a střílna se otevřela. Okamžitě vzala do ruky páku a společně všichni natlačili dělo do střílny. Pak se Princ zhoupl a muž zatáhl za provázek, který odpálil zámek na děle. Takovou šlupku nečekala. Dělo odskočilo dozadu s obrovskou razancí. Rozkašlala se, jak ji začal dusit dým ze spáleného prachu. Spíš viděla než slyšela rozkazy. Vzala vytěrák, a protáhla hlaveň děla. Odložila ho zpět do háků nahoře a zvedla páku na přisouvání. To byla její úloha. A pak jen čekala, než zbytek dokončí nabíjení. A v tu chvíli uviděla tu nepřátelskou loď. Právě v okamžiku, kdy začala pálit salvu. Koukala skrz tu otevřenou střílnu. Nechráněná. Přímo proti té lodi. Pak zaduněly výstřely z děl. A uslyšla hvízdání koulí. Všude okolo začala stříkat voda a ozvalo se strašlivé KLANG!, které až zabolelo v uších. Princ právě schytal další zásahy. Až teprve teď si uvědomila, kde se to ocitla. To už jí někdo tahal za rameno. Vzpamatovala se a opřela se svojí pákou do děla, které se nasunulo do střílny. Pak se Princ zhoupnul na vlně. Zacpala si uši a otevřela pusu. I tak přímo cítíla tu tlakovou vlnu.

Železná koule opustila hlaveň děla a v koruně plamenů ještě hořícího prachu se vydala na krátkou dráhu směrem k Dolphinu. Narazila do jeho plaňkování, kterým prošla jako papírem. Jako kometa za sebou táhla ohon třísek, které se rozlétly jako smrtící dřevěné šipky do okolí. Prolétla skrz hlavu jednoho z námořníků a připojila do svého ohonu ještě krůpěje krve a krvavé kaše. Elegantně prosvištěla okolo hlavy střelmistra, který právě otáčel hlavu pryč od třísek. Její svist bylo to poslední co střelmistr uslyšel. Vzápětí do něj narazily jako šrapnely ostré třísky a probodaly ho skrz naskrz. Koule maličkatou chvilku letěla skrz dělovou palubu Dolphinu. Táhla za sebou svůj magnificentní ohon zkázy, který se pomalu rozvíjel do růžice smrti. Pak prošla skrz druhou stěnu Dolphinu a s hlasitým žbluňk dopadla do vody. Pomalu chladnoucí, ale spokojená klesala na dno Chathamské zátoky. Na dělové palubě se k zemi káceli námořníci probodáni a posekáni jejími třískami. Ohromení masivností té exploze.

Dolphin si s Princem vyměnil ještě několik salv, když si Thomas uvědomil, že už střílí méně jak polovina děl. Princ nejevil známky poškození. Intenzita palby z něj neklesala. Thomas přejel pohledem palubu Dolphinu. Loď byla v troskách, posádka byla v troskách. Doplhin přestal efektivně existovat jako bojová síla. Thomas si uvědomil, že Dolphin začíná ztrácet strukturální integritu. Jinak řečeno, jeho konstrukce se začínala hroutit.

"Stočte nás na jih. Musíme na mělčinu. Dolphin se rozpadá!" zněl rozkaz. Dolphin přestal střílet. K Thomasově úlevě přestal střílet i Princ. Nechal je odplout. Dole v podpalubí ale teprve začínal boj. Leželo tam v krvi strašně moc mrtvých a raněných o které se bylo potřeba postarat. Navíc odněkud začínal stoupat kouř a střední stěžeň se začínal kácet. Thomas ještě nikdy neviděl takovou spoušť.

Clarke stál na můstku a sledoval marný souboj Dolphinu s Princem. Nechal několikrát vystřelit ze stíhacích děl, ale musel opatrně. Nechtěl zasáhnout Defiant a tak palba Diomeda byla neúčinná. Takže toho pak nechal. Uvědomil si, že Prince nedostihne. I přes to, že vláčel Defiant za sebou byl Princ při nejhorším stejně rychlý jako Diomede pod plnými plachtami. A Clarke s vnitřním zhrozením sledoval, jak málo salv si Dolphin s Princem ve výsledku vyměnil. Protože podle jeho měřítek se ještě vlastně nezačalo pořádně bojovat a Dolphin začal ztrácet rychlost a měnit směr na jih. Najednou bylo ticho. Clark se zděšením sledoval zraněného Dolphina. Teď byla řada na Diomede. Posádky už obsadily děla. Napětí bylo cítit. Obvzláště, když teď utichla palba. Jenže Clarke si uvědomil ještě jednu věc. Diomede Prince nedohoní. Teď s ním dokázal držet krok, tedy neztrácet vzdálenost. Jenže jakmile se dostanou na kanál, tak při tomhle větru Diomede nebude na Prince stačit a Princ mu ujede. Clark se přistihl, že přímo doufá, že se tak stane.

Ale pak najednou přišel poryv větru, který posádka Prince nevzládla. Loď najednou ustřelila z větru. Plachty s sebou zapleskaly. A najednou byl Diomede v palebné pozici. V Dokonalé palebné pozici. "Palte!" zazněl krátký rozkaz. Clarke zavřel oči. Tohle bylo naplnění jeho povinností. Tohle byl jeho rozsudek smrti. Tady v kokpitu Diomede bude jeho konečné místo odpočinku. Hodlal se neprodat zalevno.

Všech třicet dělových střílen Diomeda se otevřelo a vysunuly se děla na dvou palubách. Na horní menší 24lb a dole velká 32lb. Střílny Prince byly zavřené. Martha ležela ne zemi a zacpávala si uši. Venku zahřměla salva. Princ mířil k Diomede přídí. Diomede střílel z nejlepěí pozice, jakou mohl dostat. Všude okolo Prince se zvedaly gejzíry vody. A pak se ozvalo příšerné dunění, jak koule dopadaly na příď. Jedna vlétla dovnitř, ale zarazila se o pancéřování citadely. Martha ležela dál a zacpávala si uši. Princ se rozhodl nestřílet.

Lodě se srovnaly bok po boku. Protože i přes salvu z Diomede se Princ nezastavil. Vlastně ono to vypadalo, jako by se nic nestalo. Jako by ho Diomede jen tak lechtal. Diomede znovu nabil a znovu vystřelil devastující salvu, která zkropila palubu Prince vodou. Clarke dalekohledem viděl, jak se koule neškodně odrážejí a rozbíjejí o železné plátování lodi. Proč proboha nestřílejí. Přímo cítil tu vzrůstající nervozitu posádky. Přímo cítil, ten strach. Proč nestřílí? To se Diomedovi vysmívají? To jim chtějí ukázat, jak moc je to zbytečné snažení. Clarke toužil po tom, aby to tak bylo. Aby Diomede ještě vystřelil dvě salvy, vpluli do kanálu a tam Princ nechal Diomeda daleko za sebou. Diomede znovu vypálil. Salva zaduněla a Clarke slyšel, jak se granáty odrážejí od pancéřování.

Už to skoro vypadalo, že se jeho přání splní. Diomede měl znovu nabito. Když v tom se otevřely dělové střílny Prince. Všechny. Počtem jich nebylo moc. Ale ráží byly gigantické. A Princ vypálil ze všeho co měl. Jeho bok zmizel v ohni a dýmu. O chvíli později zmizel bok Diomede v dýmu, jak si lodě vyměnily salvy. A pak hradba železa narazila do boku Diomeda. Koule proletěly skrz měděné plátování, dřevěné plaňkování. Na obou palubách prolétlo několik koulí skrz. Zanechaly za sebou spoustu raněných. Explodovalo několik granátů a roztrhalo několik námořníků. Na Diomedovi zavládl chaos. Nezranění námořníci nabíjeli. Zranění křičeli. Někteří si z těla tahali obrovské třísky. Někteří si zavazovali rány, aby mohli znovu pokračovat v boji, Paluba se zaplnila třískami a krví. Po první salvě, přišli o 4 děla. A pak Princ vystřelil znovu. Dělové koule prolétly skrz naskrz Diomedem a zanechaly za sebou krvavou stopu.

Anna byla střelmistriní jedné 110lb zbraně. Velmi snadno pochopila, jak se s tím míří. Měla pro to zvláštní cit. Dokázala sladit pohyb lodi s dráhou střely. Cítila, jak se Princ zvedá na vlně. Viděla proti sobě posádku na nepřítelské lodi. Koukali na sebe skrz mířidla. Loď se přestala zvedat tak rychle. Škubla provázkem spouště. 110ka vystřelila v okamžiku, kdy se Princ zastavil na vrcholu vlny. To samé udělala posádka na Diomedovi. 110lb granát přeletěl přes vodu a naprosto přesně zasáhl dělovou střílnu pod hlavní děla. Granát explodoval a roztrhal na krvavé cáry celou posádku děla. Vyrval díru do boku Diomede takovým způsobem, že zasažené dělo samo sjelo do vody táhnoucí za sebou zbytky kravých cárů své posádky.

Železná koule z Diomeda se ve vzduchu minula s granátem. Pak vlétla dělovou střílnou dovnitř Prince. O pár milimetrů minula hlavu Anny, kterou ožehl rozpálený povrch koule na tváři. Pak narazila do ocelové stěny a několikrát se se strašlivým duněním odrazila od stěn. Nakonec zůstala ležet na zemi a ještě chvíli se točila na zemi. Jako zázrakem nikoho nezabila ani nezranila. Anně se roztřásly nohy. Jen o vlásek unikla smrti.

Diomede byl v troskách. Dokázal způsobit nějaké malé škody Princi, za to však platil krutou daň. Loď byla děravá skrz naskrz Polovina posádky už byla mrtvá. Diomede nabíral vodu. Ale stále střílel. Stále bojoval. V pluli do kanálu. Musí se stočit, aby nenajeli na mělčinu. Clarke věděl, že musí být rychlejší. Protože ten, kdo bude rychlejší dostane jednu jedinou malou šanci střílet na T příčku nepřítele zezadu. Černý Petr padl na Diomeda. Poškození lodi začalo Diomede zpomalovat. Clarke si to uvědomil, když se před ním začal Princ otáčet a on věděl, že se musí otočit víc, aby zůstal ve větru.

A tak na jeden malý okamžik Diomede ukázal svoji záď. A Princ toho využil. Clarke sledoval, jak dělové koule prolétají skrz jeho loď. Třísky zabíjely podélně. Od zádi ke přídi. Tohle byl konec. Jestli tohle přežijí, Diomede je poražený. Když uviděl ten záblesk pod sebou na dělové palubě, věděl, že prohrál úplně všechno. Vzápětí se prostředek lodi zvednul do vzduchu v záblesku ohně. Kus dřevěné fošny probodl Arthurovu hruď a svoji váhou ho odhodil do vln. Posledním pohledem sledoval Arthur ohnivé peklo tam na hladině, než nakonec zavřel oči úplně naposled. Stejně jako 350 dalších námořníků na Diomedovi. Nebo spíš ti, kteří ještě nebyli mrtví. Příď a záď Diomede odskočily o několik desítek metrů od sebe jak exploze skladu prachu roztrhla loď vedví. Na hladině zůstaly jen třísky a rychle se potápějící zbytky lodě. Některé dřevěné třísky doletěly až na palubu rázem ztichlého Prince.

Přitočila se k němu krásná mladá dáma se zlatými kadeřemi. Robert na ni mimoděk pohlédl a pak, vlastně to ani nechtěl říct nahlas: "On nepřijde."

Dívka se na něj usmála: "Ne, Emanuel skutečně nedorazí. Uživá si jiné kratochvíle."

Young se na ní užasle podíval. "Ehm, kdo jste? A jak víte, na koho čekám?"

Na dívčině tváři byl stále úsměv: "Jsem Alevanna," podala mu ruku, a Robert podle slušných mravů naznačil políbení, "A mám své informátory." Prohlédla si jeho šaty: "Žlutá vám docela sedí, ale takhle tančit nemůžeme. Běžte se převléct do své uniformy. Počkám tu na vás chvíli."

Robert vlastně ani nevěděl, proč ji poslouchal. Ale šel se převléct. A čím víc o tom přemýšlel, tím víc se mu dívka zdála zvláštní. Vypadala sice mladá, ale něco mu říkalo, že je o dost starší, než se zdá. Její oči zářily zlváštním vnitřním jasem. Bylo v ní něco, něco nelidského, zlváštního. Skoro by se mu chtělo říci bestiálního. Líbila se mu. Převlékl se do své uniformy. Dívka na něj skutečně čekala. Tančili spolu celou noc. Povídali si o nezávazných věcech. Alevanna byla zábavnou společnicí. Její smích byl melodický a zvonivý. Ráda se smála. Tančila jako ďábel, skoro jako rusalka na mezi. Robert se utápěl v jejích očích. Věděl už od začátku, že z toho nebude nic víc, ale chtěl si trochu spravit náladu. A tak protančili celou noc.