Oaken

Jo, sem druid. Ne, že bych měl moc na výběr, ale něčím se živit musím. No jo no, živím se bobulemi, ořechy, žaludy a občas i masem. Vyvážená strava. Ta je mezi náma druidy důležitá. Rovnováha ve všem a tak. Jak jsem se stal druidem? Špatně, spíš ses měl zeptat, jak sem se moh stát něčím jiným. Země si mě vyvolila. Jasně , příroda. Otec dubů, matka nás všech, no tahle entita. Jo no, nesměj se, promlouvám se stromy. A taky s potoky i se zvířaty. Prostě se Zemí. Teda spíše se jí snažím pořád říct, aby mi dali chvíli klidu.   No, správně, mám dar. Zatraceně velkej dar. Tak velkej dar, že poslední, kdo kdy dostal takovej dar, se zcvoknul. A ten předposlední vyhlásil válku všem lidem a skončil na hranici. Fakt super dar toto. ‌Víš co, ostatní druidi celej život meditujou, aby zaslechli slabý útržek toho, co já slyším skoro pořád. Na druhou stranu, oni to slyší když jsou na to připravení, já to slyšel jako mimino. Máš vůbec trochu tucha, co to se mnou udělalo?   Na druhou stranu mám nějaký síly. Většina z nich je zatraceně hustá, ale musím je používat k ochraně přírody. Jo a samozřejmě to nemůžu používat moc, protože nad tím mám asi stejnou kontrolu jako nad nad těmi hlasy. Omezenou a těžce vydobytou. Fakt dar toto. Co že mám tyhle síly? No... jsou dvě možnosti. Buď jsem jako mimčo byl fakt hustej a Země se rozhodla, že jsem fakt vhodnej případ a narvala do mě tyhle schopnosti anebo za to může moje máti. Což je ta pravděpodobnější možnost.   Ono vůbec moje početí bylo dost ujetý. Máti byla kněžka Nirny v jednom lokálním pojetí. Úroda, hojnost, lesy, víš co, pojaté jako přírodní božstvo úrody. No ano, samozřejmě rituály plodnosti. Takys o tom slyšel. Rituální první brázda do pole a patřičný sexuální rituál v dané brázdě. Neškodná vesnická zábava. Teda dokud se do toho nepřiletěl můj tatík. Podle očitých svědků nejstarší druid z blízkého kruhu. Problém je, že ten byl podle druhých svědků uprostřed svého kruhu a vykonával naprosto jiný, znatelně méně sexuální rituál. Méně podstatný problém je, že má matka v té době byla velmi stará kněžka. Dost na to, aby má existence byla nemožná.   Každopádně o devět měsíců později jsem na zimní slunovrat přišel na svět. Matku to stálo život. Tak mě vesničané odnesli mému domnělému otci. Osud má smysl pro humor, takže jo, hádáš správně, tehdy se taky dozvěděli, že je opravdu jen otcem domnělým. Žádnej strach, i tak se mě ujal. Jinak bych tu asi nebyl, že? Nevím proč, nikdy mi to nestihl říct, teda myslím. No, bylo mi pět když umřel. Říkal jsem, nejstarší druid, co čekáš? Že bude žít věčně? Takhle to mezi druidy nefunguje. Kde sem to, jo. No ujal se mě asi proto, že i tak cítil kus zodpovědnosti. A nebo mu to řekla Země.   Postaral se o mě a to je hlavní a pak se o mě staral jeho nástupce. Teda spíše, jeho nástupce mě bral jako součást Kruhu, ale starali se ostatní. Nebyl špatný, ale nebyl to táta. Víš co myslím. Vlastně se dá říct, že sem sirotek, ale sám sem nikdy nebyl. Vždy mi byli na blízku druidi. A Země. S ní jsem si užil taky dost trápení. Ale to už sem říkal. Každopádně i druhý arcidruid zemřel a na jeho místo nastoupil třetí. Techniky dvoustýněkolikátý, možná skoro třístý. Ale koho zajímají přesná čísla, v mém životě byl třetí. No a ten mě rád neměl. Už jsem nebyl malej prcek a dokázal jsem si postavit svou hlavu, ale hlavně žárlil. Ke mě Země promlouvala a on se jí musel doprošovat.   Bylo to na něj moc a... no řekněme, že náš vztah byl o všem možném, jen né o harmonii. Nakonec jsme se shodli na jednom, že bude lepší, když půjdu. Musim mu nechat, že s holýma rukama mě odejít nenechal. Chápej, poklady přímo nemáme, ale drobnosti a nástroje, které patří k našemu řemeslu jsou pro nás vzácné. Hele klidni zraky, ve městě to prodáš max za pár šupů, ale pro nás druidy je to poklad. Ne, zkus to prodat druidovi a ten pozná, žes to ukrad jinému a se zlou tě požene. No vážně, váček plný spor a bylin za moc nestřelíš. Leda bys měl prak a byl druid, pak s tím střelíš... no to nechceš vidět. A mám další podobné drobnosti.   No, každopádně opustil sem kruh. Šel sem i proto, že Země volala. Potřebuje někoho, kdo napraví staré křivdy, kdo urovná bolesti a kdo pro ní vykoná to, co Země potřebuje. A když už má někoho, kdo stejně slyší její hlas, pro ní paráda. No a teď sem tady. Jestli mi ten hlas nekecá, tak máš problém. Ne se Zemí, ne se mnou, ale problém s někým, kdo Zemi ublížil. Tak mi o tom řekni a já se postarám, aby zavládla rovnováha. Jasný?