Topivec připomíná mrtvolu vytaženou ze dna rybníka. Má nezdravě modrou či zelenou barvu, z každého póru mu vytéká sliz a bahno a nezaměnitelný je i dávivý pach hniloby, který se kolem nich vznáší. Proto se lidé často domnívají, že topivci spolu se svými nebezpečnějšími bratranci vodníky, sajranery a utopenci, pocházejí z těl těch, kteří se utopí v mělké vodě. Jedná se tak o poutníky, kteří se zatoulají do bažin, děti, jež plavou daleko od břehu, nebo v případě vodníků podnapilí sedláci, kteří sejdou z úzkých cestiček v močálech.   Díky výše zmíněným ukázkám přizpůsobení se jejich prostředí jsou topivci vynikající plavci, dobře vybavení pro život v bahnitých vodách rybníků a jezer, ve kterých přebývají. Často se shlukují poblíž lidských osad, které jsou pro ně skvělým zdrojem potravy.