Ohnivý obr

Ohniví obři, mistrní řemeslníci a organizovaní válečníci, sídlí mezi sopkami, lávovými proudy a skalnatými horami. Jsou to nemilosrdní vojenští bijci, jejichž umění zpracovávat kov je legendární.   Pevnosti ohnivých obrů jsou postaveny kolem a uvnitř sopek nebo poblíž jeskyní plných lávy. Prudký žár jejich domovů podporuje výhně ohnivých obrů a způsobuje, že železo v jejich hradbách svítí uklidňující oranžovou barvou. V zemích, které jsou velmi vzdálené od sopečného žáru, ohniví obři těží uhlí na spalování. Tradiční kovárny zaujímají na panstvích čestná místa a kamenné pevnosti obrů neustále chrlí oblaka čadícího kouře. Na vzdálenějších základnách pálí ohniví obři dřevo, aby udrželi hořet své kovářské výhně, odlesňováním půdy široko daleko.   Ohniví obři se vyhýbají zimě, jako se jejich bratranci mrazivý obři vyhýbají horku. Ale s úsilím se dokážou přizpůsobit chladnému počasí, kdy nechávají jasně hořet ohně ve svém srdci a nosí těžké vlněné oblečení a kožešiny, aby jim bylo teplo.   Ohnivý obr se od narození učí, jak pojmout dědictví války. V kolébce mu rodiče broukají válečné písně. Jako děti si ohniví obři hrají na válku a přes břehy lávových řek na sebe vrhají žhavé balvany. V pozdějších letech se stává integrální součástí života formální bojový výcvik v obřích pevnostech a podzemních říších kouře a popela. Písně ohnivých obrů jsou ódy na vyhrané a prohrané bitvy, zatímco jejich tance jsou bojové formace dupání nohou, které se rozléhají napříč jejich zakouřenými síněmi jako kladiva kovářů.   Mají širokou mohutnou postavu, podobně jako trpaslíci.