O víně a krvi - Sezení 9: Jaké je být mrtvý?

Zatímco společenstvo čekalo, až havrani vypátrají vichta skvrnitého, vytáhl Regis láhev mandragórovice. Nabídl dobrodruhům pití a řekl, že zodpoví jakékoli dotazy. Mluvili o řadě věcí, o minulosti, o Regisově známosti s Dettlaffem, o povaze upírů a o Regisově smrti a následném znovuzrození. Konverzace se postupně stala filozofickou, když došlo na téma posmrtného života. Nakonec dobrodruzi jeden po druhém usnuli. Když se probrali, havrani už byli zpátky. Prozradili Regisovi, že jeden vicht žije v blízkém, opuštěném, lesním sídle. Regis taky poznamenal, že celá oblast sídla je podle všeho pokryta lžičkami... Dobrodruzi se tedy vydali na cestu a Regis se jal najít poslední zbývající přísadu do odvaru.   Když dorazili na práh lesa, bylo jim hned jasné, že to není bezpečné místo, a proto se dovnitř vydali bez koní. Brzy zaslechli bolestné sípání. Byl to rytíř, přibitý ke stromu šípy. Řekl, že ho napadli "lesní démoni". Dobrodruzi ukončili jeho trápení. Pokračovali dále a začali si všímat lžiček. Čím hlouběji šli, tím víc jich bylo. Nakonec došli k opuštěnému sídlu. Bylo ponuré a zchátralé. Vevnitř našli několik lidských koster a staré dopisy, ale také si všimli nápisu, který byl napsaný téměř na všech stěnách. Byla to zjevně nějaká kletba. Postupně nabyli dobrodruzi dojmu, že vicht, kterého hledají, je žena, co zde kdysi bydlela a byla prokleta jakýmsi tulákem, co prodával zrcadla. Stala se posedlá lžičkami, neboť žádné jídlo ji nedokázalo nasytit. Schovali se do velké dřevěné skříně a čekali, až se vicht vrátí domů. Když tvor dorazil, začal vařit svůj nechutný vývar. Pak ale něco vytušil. Pomalu přišel až k jejich skrýši. V tu ránu dobrodruzi rozrazili dveře skříně...