Jak posunout Spícího obra

Psal se rok 1235, na přelomu zimy a jara. Horské úbočí pokrývala lehká vrstva sněhu, kvetly zde však sněženky a krokusy. Mraků bylo málo a slunce svítilo na pocukrované vrchy hor. Občasné borovice a smrky rostly podél vyježděné cesty a v jejich větvích šustil vítr.       Cesta rozhodně nebyla prázdná, ale přeplněná taky nebyla. Většině pocestných se navíc nedalo věřit. Byli to vojáci, žoldáci, lovci lidí, uprchlíci, bandité.. nebo dobrodruzi.     Mezi ně patřila i trojice jezdců - elf, elfka a temná elfka. Elf jel na běloušovi, na zádech měl pověšený luk a u boku mu visel toulec s šípy. Zelený cestovní plášť mu jemně povlával ve větru. Kaštanové rozcuchané vlasy mu spadaly do modrých očí. Dvě elfky seděli spolu na černém hřebci. Lesní elfka s měděnou pletí seděla vepředu a při jízdě si pohrávala se svojí okarínou. Na boku sedla jí visela pochva s kordem. Přemýšlela zrovna nad novu písničkou. Tmavě hnědé vlasy ji spadali na ramena. Za ní byla usazená temná elfka. Černé lokny ji držela páska rudá jako její oči. Ze sedla bedlivě vyhlížela nebezpečí.     Jeli v tichu, na konverzaci byli všichni příliš vyčerpaní. Jeli již druhý týden. Mývali tři koně, ale jednoho byli nuceni před pár dny utratit pro zásoby. To bylo jejich poslední jídlo a od té doby nepozřeli ani sousto. Dalšího koně si nemohli dovolit zabít, jeden kůň by je všechny tři neuvezl. Xélie snad byla cvičená v dlouhodobé chůzi, ale ani ona by to bez koně nevydržela dlouho. Cesta byla nehostinná a hrbolatá. Zásoby nebyli jejich jediné starosti. Jejich dva společníci, khajiit a trpaslík, byli bůhví kde. Říkali, že pojedou napřed, na průzkum. Ani jeden se však nevrátil. Kdoví co je potkalo, možná je zajali Hellgaarďani, možná lesní elfové, možná se ztratili v lesích. Někteří pocestní vyprávěli zvěsti o přemnožených horských trollech. Mohli jen doufat, že se ti dva usadili v nějaké hospodě u cesty, popíjí medovinu a čekají na ně.     Bože, nemůžu se dočkat, až najdeme nějaký hostinec, říkala si Nell. Poslední muži, se kterými spala, byli ti vojáci od hellgaardské posádky. A s ženou nebyla... už ani nevěděla kdy. Byla to bardka do morku kostí a být takhle dlouho mimo civilizaci jí nesvědčilo.     U všech prastarých, takhle jsem si tuhle výpravu nepředstavoval. Vážně doufám, že ten Everest bude mít zajímavou nabídku. Viktorian si odhrnul vlasy z očí. Myslel na lesní elfy, které dřív potkali. Bylo mu jich docela líto. Lidé je vypudili do lesů. Pokouší se bojovat za svoji svobodu, ale v hloubi duše vědí, že je to bezvýznamné. Mohli by se prostě podvolit a žít relativně klidně, ale na to mají příliš mnoho hrdosti. Do jisté míry je chápal. Zavázal se však k neutralitě. Nemohl pro ně nic udělat.     Xélie pocházela z mnišského kláštera. Byla zvyklá na velmi málo zásob. Bylo ji však trochu líto jejího koně. Trvala na tom, že ho sama naporcuje. Dodnes smrděla koňskou krví.     Všichni měli unavené oči a bolavá stehna. Hospoda nebo hostinec by byl splněný sen. Doufali, že na nějaký narazí. Za dalším rohem bude, tak za tím dalším. Za další zatáčkou už určitě. Jenže nebyl. Byli už na pokraji sil... bez naděje.     Ale pak to uslyšeli. Hlasy! Byli chraplavé, a mluvili s cizím přízvukem. Khajiitská karavana! Po pár minutách jízdy spatřili hostinec. Měl kamenné základy, vysoký komín, břidlicovou střechu a mnoho oken. Vyšší patro bylo z modřínového dřeva. Hostinec stál na skalnatém útesu, podpírali ho trámy z mohutných kmenů. Z komínu vycházel kouř. Bylo zde malé nádvoří, stáje a několik ohrad s hospodářskými zvířaty. Před hospodou stál veliký obchodní vůz. Kolem něj stálo několik khajiitů a zřejmě se připravovali k odchodu.      S nadšením přijeli k hospodě, khajiiti jim nevěnovali moc pozornosti. Obešli jejich vůz a uvázali si koně ve stájích. Nadšeně vyběhli několik schodů. Před vchodem byla malá dřevěná terasa. Nad futry dveří visela cedule - "U Ospalého obra". Vedle nápisu byl namalovaný onen gigant, podle kterého byl podnik pojmenován. Ležel na zádech s rukama za hlavou a spokojeně podřimoval. Z hospody byly slyšet veselé hlasy a smích. Otevřeli vrata a vešli dovnitř...